Dřevěná brigáda 2008 I.

Zhruba měsíc po Ukrajině jsme s Tchoříky vyrazili zase do přírody. Tentokrát ne požitkářsky, ale čistě pracovně. Jelo se na Jizeru - na dřevo. Na Jizeře jsme byli zatím dvakrát - vždy v zimě, na běžkách a za tu dobu jsme tam spálili spoustu dřeva, takže jsme museli urovnat náš malý dluh.Naše brigáda měla začít už v pátek, díky tomu jsem se krásně ulil ze školy. Vyrazil jsem autobusem do Klatov, kde měl být na Rybníčkách sraz těch, co to mají ke Klatovům blíž než k Horažďovicím. Sešli jsme se tam tři já, Kryštof a Klára. Po chvíli čekání konečně přijel červený transit a v něm Jenda, Michal a spol., čímž se naše parta skoro zkompletovala. A tak jsme po kratší době byli zase společně na cestách.
Při cestě se Ujo (Jenda) a Michal seznamovali s moderními trendy. Kromě rádiových tuctovek co se nedají poslouchat teď letí mimo jiné také kapela Tleskač. Zkuste si najít něco na YouTube, uvidíte sami. Nakonec Michal pustil nějaké pěkné country, které museli ostatní přehlušit zesílením svých empétrojek.

Určil jsem si další věc, kterou si nekoupím. K mobilu (který sic mám, ale leckdo ví, v jaké funkci - budicí) přibil do seznamu MP3 přehrávač. Nevím proč, ale chytil jsem proti těmto hračičkám averzi. To jen tak mimochodem.

První zastávka byla v Praze. Jenda tam měl nějakou práci a my ostatní museli nakoupit zásoby na víkend. Nevěřili byste, kolik toho devět Tchoříků spapá.
Nakonec jsme našli Tesco a vzali jej útokem. To, že se k nám do košíku dostala láhev pana *CENZURA* raději nebudu zmiňovat. Michal toto rozhodnutí okecával svými střevními potížemi a naznačil, že potřebuje *CENZURA*.

To nemělo vyznít tak, jak to vyznělo! Nejsme žádní *CENZURA *...

Pak zas naskákat do auta a rychle z přeplněné Prahy, dál, dál na sever. A teď už až do Josefova Dolu. Tam nás čekala první prácička. Jáni babička potřebovala porazit jeden smrk a tak Ujo vytáhl svou motorovku Stihl a šlo se kácet.
Vše šlo lehce, strom byl nakonec dole, všichni živí, větve ořezané, strom rozkouskován. Jediný problém byla jeho nejtlustší část, která ležela preš potok a se kterou bychom nepohli ani za rok.
Pak jsme byli pozváni na kafe a buchtu. Babička se rozpovídala a my radši pomalu odjeli (po opravení roury u potoka), protože se rýsovalo ořezání dalších čtyř - pěti stromů.
Teď jsme nejeli daleko. Jen dolů do údolí, k autobusové zastávce Jozefáče. Očekávaný autobus měl přijet až za chvíli, přesto už se množili narážky, že Lenku, která měla přijet tímto autobusem ze Strakonic pustili k volantu a teď jsou někde v pangejtu.
Protože jsme chtěli večer pohádku, museli jsme na dětské hřiště a pěkně si hrát. Málem jsme vylámali houpací koníčky a psíky, zničili houpačky, zranili místní děcka a jak bývá naším dobrým zvykem, patrně jsme pohoršili domorodce naším "skotačením".
To už tu ale byl autobus a tím se naše parta konečně zkompletovala a my se mohli vydat na cestu skoro poslední - ke Kůrovci, pod Jizeru. Nahodili jsme batohy, vzali do rukou potřebné nástroje a začali, už po tmě, stoupat vzhůru.
Nevím, zda jste už někdy v horách Jizerských byli, pokud ne, určitě se tam někdy podívejte, stojí to za to. Zjistíte, že vetšina živého porostu je méně než metr vysoká, je tam spousta suťovišť a mrtvých stromů. Tento stav se sice pomalu zlepšuje, bude to ale ještě chvíli trvat.
Pokud se tam tedy někdy vydáte, zjistíte, že to není terén, ve kterém by se dobře chodilo mimo stezky. Obzvláště ne v noci. Pádů bylo hodně, ale přežili jsme to bez zlámaných nohou či žeber.
Zalezli jsme do chajdy a pomalu se začali zabydlovat. Historie tohoto srubu je docela zajímavá. Postavili ho asi před 40 lety nadšenci a od té doby tam stojí - patří lesařům, ale starají se o něj horalové a ti do něj také jezdí. Zadarmo, ale za zásluhy. Chajda na mapě je třeba zde.
Když jsme se zabydleli, patrně jsme si udělali něco k večeři. Ta moje paměť všechno stihne vypustit během pár dnů. Snad to není na škodu - nebudu vás tedy obtěžovat detaily.
Pak se zpívalo, jedli se sušenky a nakonec se šlo spát. Tak to bývá.
Druhý den byůlo trochu pod mrakem, což vůbec nevadilo, alespoň jsme se pak horkem nemuseli potit. Při práci jsme se i tak napotili dost a dost. Začali jsme z ostra - přenést vysušené dřevo dovnitř, uklidit a nasekat nové. Asi to znáte. Makalo se celé dopoledne a najednou se to tam začalo scházet. Musím si zjistit, kdo vlastně všechno přišel - jeden z příchozích byl horák historik. Byl u toho když se chajda stavěla a také se postaral o krásný dřevěný stůl a postele. Pak tam byla dvojička, o které si musím ještě informace zjistit, páč jsem byl asi jediný, kdo si na ně nevzpomínal.
Trochu nám pomohli se dřevem a my si dali pauzu na oběd. Polévku vařila Bětka a musí se nechat byla dobrá. A pak zase na dřevo. Znovu se sekalo, řezalo a nosilo.
Co o tom psát víc? K večeři jsme si dali opečený točený salám na ohni. Měli jsme ho přes dva a půl metru. Měli jste vidět, jak se tvářila prodavačka v Tescu, když jsme si o něj řekli. Když začala být velká zima, zalezli jsme dovnitř. Debatovalo se o všem možném - o dredařích, o zvířátkách zbavených životních potěšeních, o ceně zubů. O těhle věcech se možná debatovalo už včera, to jsou věci které se motají. Včera se vlastně vyšetřovalo záhadné troubení.
Pak přišli na řadu hádanky. Zjistil jsem potěšující okolnost - nemusím už pracně hledat hádanky nové. Stačí dát ty staré, které už všichni zapoměli. Pár z položených hádanek sem asi někdy taky dám.
Pak se zase zpívalo, jedlo a pilo. Spát jsme šli někdy před prvou hodinou ranní, ale probuzeni tím *CENZURA* se nám spát něchtělo. Na spaní ho bylo málo, na probuzení tak akorát. Spal akorát Pavel, který už spal u našich debat. Chudák, trochu jsme se na něm vyřádili. Hlavně proto, že začal chrápat. Pak se mlaskalo, ucpával se mu nos - nic nezabíralo. Ani vrchol večera, zvednutí víčka spáči ho neprobralo. Vzbudil se až když jsme přestali hrát a zpívat. Ticho ho probudilo.
A protože se nám spát nechtělo, zvesela se debatovalo. Debatovali sice jen čtyři lidé, po dvojicích, zato živě. Přesně řečeno, debatoval Kryštof s Jáňou a Lenka s Bětkou.
Bylo zajímavé poslouchat oba rozhovory najedno - dá se to. Chce to hodně soustředění, ale jde to. Ale nezapomínejte, že cizí rozhovory se poslouchat nemají a některé věci je lepší nevědět.
Ráno bylo na to, kolik jsme toho naspali, docela pěkné. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali. V původním plánu byl výlet - práce bylo ale ještě dost a tak z výletu nebylo nic. Musel se odnosit térák, který byl na staré střeše, dolů do údolí.

Pro dnešek končím. Už se netrefím prsty na klávesnici. Doufám, že to dopíšu zítra. Máte se na co tešit.

Pokračování brigády naleznete zde.