úterý 30. září 2008

Dřevěná brigáda 2008 I.

Zhruba měsíc po Ukrajině jsme s Tchoříky vyrazili zase do přírody. Tentokrát ne požitkářsky, ale čistě pracovně. Jelo se na Jizeru - na dřevo. Na Jizeře jsme byli zatím dvakrát - vždy v zimě, na běžkách a za tu dobu jsme tam spálili spoustu dřeva, takže jsme museli urovnat náš malý dluh.Naše brigáda měla začít už v pátek, díky tomu jsem se krásně ulil ze školy. Vyrazil jsem autobusem do Klatov, kde měl být na Rybníčkách sraz těch, co to mají ke Klatovům blíž než k Horažďovicím. Sešli jsme se tam tři já, Kryštof a Klára. Po chvíli čekání konečně přijel červený transit a v něm Jenda, Michal a spol., čímž se naše parta skoro zkompletovala. A tak jsme po kratší době byli zase společně na cestách.
Při cestě se Ujo (Jenda) a Michal seznamovali s moderními trendy. Kromě rádiových tuctovek co se nedají poslouchat teď letí mimo jiné také kapela Tleskač. Zkuste si najít něco na YouTube, uvidíte sami. Nakonec Michal pustil nějaké pěkné country, které museli ostatní přehlušit zesílením svých empétrojek.

Určil jsem si další věc, kterou si nekoupím. K mobilu (který sic mám, ale leckdo ví, v jaké funkci - budicí) přibil do seznamu MP3 přehrávač. Nevím proč, ale chytil jsem proti těmto hračičkám averzi. To jen tak mimochodem.
První zastávka byla v Praze. Jenda tam měl nějakou práci a my ostatní museli nakoupit zásoby na víkend. Nevěřili byste, kolik toho devět Tchoříků spapá.
Nakonec jsme našli Tesco a vzali jej útokem. To, že se k nám do košíku dostala láhev pana *CENZURA* raději nebudu zmiňovat. Michal toto rozhodnutí okecával svými střevními potížemi a naznačil, že potřebuje *CENZURA*.
To nemělo vyznít tak, jak to vyznělo! Nejsme žádní *CENZURA *...
Pak zas naskákat do auta a rychle z přeplněné Prahy, dál, dál na sever. A teď už až do Josefova Dolu. Tam nás čekala první prácička. Jáni babička potřebovala porazit jeden smrk a tak Ujo vytáhl svou motorovku Stihl a šlo se kácet.
Vše šlo lehce, strom byl nakonec dole, všichni živí, větve ořezané, strom rozkouskován. Jediný problém byla jeho nejtlustší část, která ležela preš potok a se kterou bychom nepohli ani za rok.
Pak jsme byli pozváni na kafe a buchtu. Babička se rozpovídala a my radši pomalu odjeli (po opravení roury u potoka), protože se rýsovalo ořezání dalších čtyř - pěti stromů.
Teď jsme nejeli daleko. Jen dolů do údolí, k autobusové zastávce Jozefáče. Očekávaný autobus měl přijet až za chvíli, přesto už se množili narážky, že Lenku, která měla přijet tímto autobusem ze Strakonic pustili k volantu a teď jsou někde v pangejtu.
Protože jsme chtěli večer pohádku, museli jsme na dětské hřiště a pěkně si hrát. Málem jsme vylámali houpací koníčky a psíky, zničili houpačky, zranili místní děcka a jak bývá naším dobrým zvykem, patrně jsme pohoršili domorodce naším "skotačením".
To už tu ale byl autobus a tím se naše parta konečně zkompletovala a my se mohli vydat na cestu skoro poslední - ke Kůrovci, pod Jizeru. Nahodili jsme batohy, vzali do rukou potřebné nástroje a začali, už po tmě, stoupat vzhůru.
Nevím, zda jste už někdy v horách Jizerských byli, pokud ne, určitě se tam někdy podívejte, stojí to za to. Zjistíte, že vetšina živého porostu je méně než metr vysoká, je tam spousta suťovišť a mrtvých stromů. Tento stav se sice pomalu zlepšuje, bude to ale ještě chvíli trvat.
Pokud se tam tedy někdy vydáte, zjistíte, že to není terén, ve kterém by se dobře chodilo mimo stezky. Obzvláště ne v noci. Pádů bylo hodně, ale přežili jsme to bez zlámaných nohou či žeber.
Zalezli jsme do chajdy a pomalu se začali zabydlovat. Historie tohoto srubu je docela zajímavá. Postavili ho asi před 40 lety nadšenci a od té doby tam stojí - patří lesařům, ale starají se o něj horalové a ti do něj také jezdí. Zadarmo, ale za zásluhy. Chajda na mapě je třeba zde.
Když jsme se zabydleli, patrně jsme si udělali něco k večeři. Ta moje paměť všechno stihne vypustit během pár dnů. Snad to není na škodu - nebudu vás tedy obtěžovat detaily.
Pak se zpívalo, jedli se sušenky a nakonec se šlo spát. Tak to bývá.
Druhý den byůlo trochu pod mrakem, což vůbec nevadilo, alespoň jsme se pak horkem nemuseli potit. Při práci jsme se i tak napotili dost a dost. Začali jsme z ostra - přenést vysušené dřevo dovnitř, uklidit a nasekat nové. Asi to znáte. Makalo se celé dopoledne a najednou se to tam začalo scházet. Musím si zjistit, kdo vlastně všechno přišel - jeden z příchozích byl horák historik. Byl u toho když se chajda stavěla a také se postaral o krásný dřevěný stůl a postele. Pak tam byla dvojička, o které si musím ještě informace zjistit, páč jsem byl asi jediný, kdo si na ně nevzpomínal.
Trochu nám pomohli se dřevem a my si dali pauzu na oběd. Polévku vařila Bětka a musí se nechat byla dobrá. A pak zase na dřevo. Znovu se sekalo, řezalo a nosilo.
Co o tom psát víc? K večeři jsme si dali opečený točený salám na ohni. Měli jsme ho přes dva a půl metru. Měli jste vidět, jak se tvářila prodavačka v Tescu, když jsme si o něj řekli. Když začala být velká zima, zalezli jsme dovnitř. Debatovalo se o všem možném - o dredařích, o zvířátkách zbavených životních potěšeních, o ceně zubů. O těhle věcech se možná debatovalo už včera, to jsou věci které se motají. Včera se vlastně vyšetřovalo záhadné troubení.
Pak přišli na řadu hádanky. Zjistil jsem potěšující okolnost - nemusím už pracně hledat hádanky nové. Stačí dát ty staré, které už všichni zapoměli. Pár z položených hádanek sem asi někdy taky dám.
Pak se zase zpívalo, jedlo a pilo. Spát jsme šli někdy před prvou hodinou ranní, ale probuzeni tím *CENZURA* se nám spát něchtělo. Na spaní ho bylo málo, na probuzení tak akorát. Spal akorát Pavel, který už spal u našich debat. Chudák, trochu jsme se na něm vyřádili. Hlavně proto, že začal chrápat. Pak se mlaskalo, ucpával se mu nos - nic nezabíralo. Ani vrchol večera, zvednutí víčka spáči ho neprobralo. Vzbudil se až když jsme přestali hrát a zpívat. Ticho ho probudilo.
A protože se nám spát nechtělo, zvesela se debatovalo. Debatovali sice jen čtyři lidé, po dvojicích, zato živě. Přesně řečeno, debatoval Kryštof s Jáňou a Lenka s Bětkou.
Bylo zajímavé poslouchat oba rozhovory najedno - dá se to. Chce to hodně soustředění, ale jde to. Ale nezapomínejte, že cizí rozhovory se poslouchat nemají a některé věci je lepší nevědět.
Ráno bylo na to, kolik jsme toho naspali, docela pěkné. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali. V původním plánu byl výlet - práce bylo ale ještě dost a tak z výletu nebylo nic. Musel se odnosit térák, který byl na staré střeše, dolů do údolí.
Pro dnešek končím. Už se netrefím prsty na klávesnici. Doufám, že to dopíšu zítra. Máte se na co tešit.
Pokračování brigády naleznete zde.

čtvrtek 25. září 2008

Myšlenky a teorie I. - škola

Tak vytvářím novou rubriku - "Myšlenky a teorie". Když mně napadne nějaká zajímavá myšlenka, úvaha a tak podobně, najdete ji tady. Dneska to bude o škole. Každý ví, o co jde, každý si tím prošel a je to pořád stejná pakárna.Ve škole stráví každý minimálně devět let. Průměrný člověk pak většinou třináct a trochu menší počet průměrných lidí ještě pár let navíc.
Ani se nesnažím spočítat, kolik v těch většinou starých lavicích prosedíme minut. Ani se nesnažím spočítat kolik těch minut je zbytečných. Nevím jak vy, ale řekl bych, že si toho pamatuji hodně málo. Alespoň v poměru kolik nám toho řečeno bylo. Škola se snaží nacpat do vás tuny informací, faktů, dat a nakonec z toho víte zlomek. Kde je chyba?
Dost často se ptám, proč si to mám vůbec pamatovat. Téměř si můžu být jistý, že některé informace prostě nevyužiji a kdybych je skutečně potřeboval, dají se najít. Proč si snažit si je tedy zapamatovat?
Vždyť je to i teorie S. Holmese (nebo spíš jeho tvůrce). Mozek nemá neomezenou kapacitu, je jako velké podkroví, kam můžete kam můžete dávat věci. A tak se prostě stane, že některé věci zůstanou za spoustou dalších a nebudete se mít k nim šanci dostat. A navíc pokud si dáte na půdu každou věc, kterou potkáte, budete ji mít za chvíli plnou a tak budete muset něco vyházet.
Takže na co potřebujeme tolik věcí? K takzvanému všeobecnému přehledu je toho až kam. Detaily nám budou spíše k machrování a radění spolužákům, než k praktickému životu. Podle mě by nás škola měla a mohla naučit mnohem důležitější věc.
Tou věcí je myšlení - logika. Konec konců nevymyslel jsem to zase já, ale pokud jste si přečetli první, pátý nebo sedmý díl (v originálním pořadí) - patrně jste narazili na starého pana profesora, který ulétával na Platónovi a marně se snažil zjistit, co se v těch školách vlastně učí.
To že bitva u Kresčaku byla, ví snad každý - to je ten všeobecný přehled. je dobré znát i zhruba dobu a o co tam šlo. Ale znát přesné dny a letopočty?
Je dobré znát pár českých spisovatelů. K těm slavnějšími jejich díla. Ale znát každého a podrobně umět převyprávět jejich životopis na požádání?
Každý si může vybrat nakonec ze dvou možností. Na něco se specializovat a ostatní věci vypustit, nebo znát od každého trochu. Ani jedno není víc než to druhé, někdo si toho bude vždy pamatovat víc, někdo méně - důležité je hlavně umět si poradit.

Moje představa učení by byla následující. Ze začátku rozvíjet logické myšlení a přidávat takové všeobecné poznatky a hlavně zajímavosti - ty totiž nenajdete snadno a je zajímavé je znát. Dokonce si je člověk snadno pamatuje. Postupně buď u tohoto zůstat, nebo dávat brzo na výběr, co kdo chce umět a co podle něho nikdy potřebovat nebude.

středa 24. září 2008

Neznámý

Byl jsem tehdy v nejlepších letech. Síly bylo dost na každou práci, člověk mě ještě nebolel, ale stáří se neúprosně blížilo. Život zde, v tvrdých lesích mi přidával na mládí. Líbilo se mi tu, zimy tvrdé, léta krátká. Příroda a člověk nikde.

I mně se občas zachtělo mít jiné společníky, než plaché jeleny, medvědy. Každý rok jsem vyrážel do civilizace. Bylo potřeba nakoupit něco jídla, potřebné nářadí, které se za ten rok rozbilo, poptat se co je nového, kdo se s kým oženil a kdo umřel.

Každý rok jsem se vydával na cestu. Nechal jsem svůj srub opuštěný v lesích a na kánoi, kterou jsem dostal darem od starého indiána se vydal po Moren River dolů do údolí. Řeka byla rychlá, samá peřej a tak jsem byl rád, když se k večeru zešeřilo a já se unavený po celodenní námaze posadil u plápolajícího ohně.

Řeka šuměla, dříví v ohni praskalo a já vytáhl harmoniku, od vláčení po kapsách celou otlučenou a oprýskanou. Člověku který žije sám v přírodě jsou bližší mnohem obyčejnější věci. Jste rádi za každé dobré jídlo, které si uvaříte, jste rádi, když se vám podaří utěsnit škvíru pod prahem a přestane vám táhnout na nohy, jste rádi, když si můžete zahrát v míru na harmoniku, která už je tak stará, že některé tóny vůbec nehrají.

Člověk který žije v divočině je ale také mnohem více zvyklý chránit si svůj život a bojovat o něj. Příroda tu bude ať už tu budete nebo ne, a tak s připravenou poslední modlitbou na rtech neváháte uchopit svojí pušku, neváháte bojovat s kýmkoli.

I tenkrát jsem se těmi radami nepřestal řídit, a tak jakmile jsem zaslechl z lesa přibližujícího se tvora, vzal jsem do ruky svojí pušku a odstoupil od ohně připraven na cokoli. Jediné koho jsem opravdu nečekal byl člověk. Takových jako já tu bylo v okolí jen pár a ti se nevzdalovali ze svého revíru jen tak nazdařbůh.

„Dobrý večer,“ zavolal na mne příchozí.

„Dobrej. Co tu chcete?“ odpověděl jsem mu dost příkře na pozdrav. I zvířatům se dá někdy věřit více než lidem a já si toho byl vědom.

„Tábořil jsem nedaleko po proudu a všiml jsem si vašeho ohně. Po tak dlouhé době zde jsem si řekl, že bych docela rád viděl člověka.“

Nepřestal jsem být ostražitý, ale k ohni jsem se s ním posadil. Když ho ozářily plameny ohně, mohl jsem si ho konečně prohlédnout. Byl mladší nežli já, možná i o deset let. Nebyl byl vyložený svalovec, ale kdyby bylo třeba asi by se také dokázal chopit práce. Toto vše jsem zaregistroval jen zběžně, to co mě udivilo bylo jeho oblečení.

Byl vymóděn jak kdyby šel do gala, alespoň mně se to tenkrát tak zdálo, v takovém oblečení bych nevydržel snad ani minutu. Dodnes nevím, kde se tam tenkrát vzal a jak dlouho byl v kraji, podle mého pozorování ale moc ne. Když přikládal na oheň bral dřevo opatrně, skoro to vypadalo, že se nechce ušpinit. Ruce měl jemné skoro jak ženská.

Mezi svými bych se za něj styděl, i přesto jsem ho přibral do lodi – pádlovat po řece není snadná práce a tak jsem byl nakonec rád.

Byl to hrozivě nudný společník. Potvrdila se má domněnka, že je měšťák, nezvyklý na pořádný život. Skoro mi přišlo, že na všechno by si našel vzorečky a tabulky. Když mne začal učit, jak mám pádlovat, přemýšlel jsem nad tím, kdy ho vysadím.

Večer jsme se zase utábořili a když byl oheň rozdělán, trochu jsme si rozvázali jazyky lokem whisky, kterou jsem sebou vozil skoro stejně často jako harmoniku. Povídali jsme si o ženách, o životě.

„Co tu vlastně děláš celé ty měsíce?“ zeptal se mně.

„Tady je pořád co na práci. V létě lovíš zvířata, sekáš dříví na zimu, snažíš se obdělávat si svoje skrovné políčko. Někdy chytáš ryby nebo opravuješ chalupu. V zimě máš pak spoustu času na přemýšlení.“

„Co jsi provedl, že se tady schováváš?“ nepřestával klást otázku.

Trochu mě překvapil: „Proč bych se tu měl schovávat? Jsem tu dobrovolně a rád.“

Zdálo se, že jsem ho trochu odpovědí zarazil. Z jeho názorů se zdálo, že si o mně myslí možné i nemožné – patrně mě má za blázna. Rozhodl jsem se trochu oživit hovor.

„Bydlel jsem v jednom městě necelý rok. Pak jsem utekl, ani výplatu jsem si nevzal.“ usmál jsem se při té vzpomínce.

Už se odvážil říct to nahlas, jen to schovával za masku smíchu: „Jste blázen!“

„A co vy? Ředitel velkého podniku na cestách?“ zeptal jsem se s ironií v hlase. Asi ji nepostřehl.

„Nějak tak. Vystudoval jsem vysokou školu a založil firmu. Děláme vše co lidi baví a nově také rozjíždíme vývojové oddělení.“

„Á, pán je velký podnikatel. Samozřejmě taháte z lidí velké prachy za nic.“

„Samozřejmě, to je byznys.“ zasmál se.

Nevydržel jsem to a odplivl si: „Jsem rád, že žiji tu kde žiji. Neslyším nic o podobných zlodějích a firmách.“

„Lidé to chtějí. Nic jiného jim nedáváme.“

„Ano, za své bláznovství člověk draze platí. Nechtěli by to, kdybyste jim to nenabízeli. Nepotřebovali to. Jen nepatrný zlomek z toho, co si člověk navymýšlel je nám k prospěchu.“

„Ale lidé jsou za to rádi. Lidé dají na požitky.“

„Ano já vím. Znám lidi. Všude tvrdí jak jsou šťastní, děti vyrůstají ve zlatém věku. Každý si užívá života naplno. Ale přitom se lidé rozvádí, raději žijí na hromádce než aby se vzali – co kdyby si to rozmysleli. Děcka nemají otce. Ne protože by umřel. Protože si někde jinde našel hezčí mladší ženskou a jejich máma nového chlapa. Lidé nejsou šťastní, i když se tak tváří.“

„Možná máte pravdu. Kdo ví. Ale přece jen jsou na dnešku dobré věci. Věda dala mnohé – léky, lepší stravu, správné životní styly.“

„Věda dala mnoho. Špatného. Kolik lidí bylo zachráněno novými léky? Souhlasím mnoho. Ale kolik jich zabily války pro peníze. A kolik dala věda krásných nových zbraní, které vám udělají z těla cucky.“

„Jste zpátečník. Lidé se musí bránit proti tomu, kdo jim chce vzít život. Vy byste mne také zastřelil první den, kdybych na vás chtěl útočit. K čemu by pak život byl, kdybychom si nemohli užívat tak, jak si užíváme?“

„Život si nikdy neužijete úplně. Ve stáří se ohlédnete zpět a zjistíte, že to všechno bylo kdysi možná pěkné, pěkné ale k ničemu a začnete se klepat před smrtí. Už nic v životě nestihnete. Pokud budete žít způsobem užít, bude vám život vždy krátký.“

Nechtěl se se mnou více o tom bavit. Zatvářil se uraženě, zavrtěl hlavou a šel spát. Doplul jsem s ním tehdy až dolů do města, kde se naše cesty rozdělily. Víckrát jsem ho v životě neviděl. Asi někde žil sebou naplněný život a možná už zjistil, že toho pořád prožil málo a tak se snaží víc a víc. A já tu pořád žiji ve svém starém srubu. Nikam nechvátám, ale vím, že můj čas se blíží.

úterý 23. září 2008

Stručný report II.

Málem jsem se zapomněl a už už jsem chtěl dát jiný nadpis. Ale naštěstí mě nic nenapadalo a tak jsem tu zatím udržel řád a profesionalitu. Tak by to tedy řekl profesor Šmíd.
On by to řekl. A řekl by také spoustu dalších zajímavých věcí. Jednou se nám například svěřil, že je filozof. Rád by prý věřil v Boha, ale protože je filozof, musí se ptát proč a nenachází odpověď. Škoda, že jsem nebyl o filozofování poučen už tenkrát - díky chytré filozofické myšlence totiž můžete dokázat úplnou koninu. Třeba tohle je filozofická definice existence Boha, naštěstí my, normální lidé, to máme mnohem jednoduší a na co nám nestačí mozek bereme srdcem a vírou.

Pokud tvrdíš, že Bůh neexistuje, pak musíš být vševědoucí a vševědoucí je jen Bůh. Tím popíráš svou vlastní existenci, což nedává smysl. Jediná možnost je tedy existence Boha.
Doufám, že pokud jste se dostali až sem, první část už jste zapomněli. To se stává a v tomhle případě je to jen dobře.
V minulém článku jsem pokládal hádanku. Zjistil jsem, že hrozně rád pokládám otázky - ne že bych tím chtěl lidi trápit a mučit jejich mozky, prostě mě jen zajímá jak přemýšlí, jestli na to přijdou a jak dlouho to bude trvat.
Vůbec myšlenkové pochody jsou na tom asi ta nejzajímavější věc. Je zvláštní, přes co se může člověk dobrat ke správnému výsledku.
Co mi také vyhovuje, je to, že když se člověk ptá, patrně se mnohem méně namluví, než kdyby něco vykládal nebo na dotazy odpovídal. Takhle jsem to vlastně dělal, když jsem v pátek dostal na starost NVNM. Položil jsem pár otázek a bylo to. Ukázalo se ale, že otázky jsou meč dvousečný, záhy se obrátily proti mně.
Možná se ptáte, proč jsem k tomuto článku dal obrázek zasněžených hor. Některým se možná vyjasnilo hned, protože tento pohled do kraje nevidí poprvé - jsou to hory Jizerské, to krásné malé pohoří na severu Čech.
Poslední dobou mě chytá dost často vzpomínková nálada. Jdu kolem auta, zavane na mě vítr a hned bych někam jel. Jdu na vlak, který jede až za hodinu a půl - potkám autobus, který jede do vesničky asi patnáct kilometrů od Nýrska a vážně uvažuji nad tím, jestli se tam nechat svést a pak to došlapat pěšky. A když si to nakonec rozmyslím, vzpomínám na cestování na korbě náklaďáku, na dlouhé pochody bez vody, na pochod sněhem do neznáma, na hledání zasněženého srubu, na tiché chvíle večer u stolu s pár svíčkami. Achich ouvej, ještě že už v pátek se jede na dřevo...

pondělí 22. září 2008

Hádanka I.

Tak tu jsou další články na pokračování, které budou ale asi velice nepravidelné a občas budou součástí delších článků, třeba Tchořáckých výprav. Dnes mám pro vás jednu trochu upravenou hádanku.

Přijdete na rozcestí ze kterého vedou tři cesty. Pouze jediná je správná - vede k životu. U každé cesty stojí muž, všichni jsou bratři. U té úplně vpravo stojí Josef, u té prostřední stojí Václav a u té poslední vlevo stojí Jakub. Každý buď lže nebo mluví pravdu. Říkají postupně toto:

  • Josef: "Správná cesta je ta Václavova nebo Jakubova."
  • Václav: "Správná cesta je ta Jakubova."
  • Jakub: "Alespoň dva z nás lžou."
Po chvíli ještě Josef prohlásí o jednom ze svých bratrů, že stojí u cesty ke smrti. Přijdete na to, která cesta vede k životu?
Řešení naleznete zde.

sobota 20. září 2008

Podepsali jste se? K čemu vám to bude? (opět hoax)

Tak mi po krátké chvíli přišel další e-mail. Nedá se úplně říci, že je to hoax, ale má s tím mnoho společného. Je zbytečný a jediná věc, ke které přispěje je zatěžování internetu a zaplňování bezedných mailový schránek. Tu máte text mailu:

Šla jsem na párty, a pamatuji si, co jsi mi řekla. Řekla jsi mi, abych nepila, mami. Tak jsem si místo alkoholu, dala nealko. Byla jsem na sebe hrdá, přesně jak jsi řekla, že budu. Tak jsem nepila a řídila. Kamarádi si mysleli, že můžu. Zvolila jsem si správně a rada od tebe byla taky správná. Párty skončila, a lidi se rozešli. Nastoupila jsem do auta, jistá, že se dostanu domů celá. Nikdy jsem nevěděla, co přijde, mami. Něco, co jsem nečekala. Teď ležím na chodníku a slyším policajta jak říká, "Ten co zapříčinil tu nehodu byl opilý". Mami, jeho hlas zní tak velmi daleko. Moje krev je všude kolem zkouším neplakat. Slyším doktora jak říká, to děvče umírá. Jsem si jistá, že ten chlapík neměl ani tušení co se stalo, když byl opilý, protože si vybral pít a jezdit. A já teď musím umřít. Tak proč, to lidé dělají, mami když ví, že to ničí jejich životy? A teď bolest zabíjí mě. Vzkaž sestře, aby se nebála, mami. Vzkaž tátovi, aby byl statečný, že přijdu do nebe. Napište "Daddy's Girl" na můj hrob. Někdo mu přece mohl říct, že není správné pít a jezdit. Možná jeho rodiče mohli a já bych byla naživu. Můj dech se zkracuje, mami. Vážně se začínám bát. Toto jsou moje poslední chvíle a já jsem nepřipravená. Přeju si, abys mě mohla držet, když tu ležím a umírám. Chtěla bych ti říct "Mám tě ráda, mami!" Sbohem.

Nadace organizující petici Against Drink Drivers (proti opilým řidičům)
DOUFÁM,ŽE ZÍSKÁ 5000 PODPISŮ NA TUTO PETICI, POSUŇTE TO NA PODPIS.
Když tato petice dosáhne 5000, prosím vrate to na adresu:

MADD P.O.Box 541688Dallas,TX75354-1688 1-800-GET-MADD ( 1-800-438-6233 )

Jestli ti došla tato petice a ty jsi nic neudělal/a, jen ji vymazal/a, Tvoje samolibost je neskutečná.

Podpis je malou pomocí. Jestli sis to ale přečetl(a), prosím podepiš se na konec. A nikdy nezapomeň, NIKDY NEPIJ KDYŽ CHCEŠ ŘÍDIT, ani jednou, i když si myslíš, že na tom nezáleží. ZÁLEŽÍ NA TOM!!!

A teď jak se podepsat:
1. Označ si celý text tohoto mailu (třeba myší, atd...) a zmáčkni CTRL+C.
2. Otevři si nový mail a vlož do něj tento text (CTRL+V).
3. PODEPIŠ SE NA KONEC.
4. Potom ho pošli každému, koho znáš.
A pár důvodů, proč podobné maily neposílat a vyloženě je ignorovat:
  1. K ničemu tím nepomůžete a žádná organizace, která by pořádala petici by nezvolila tento způsob. A to protože:
    • Petice není právně platná. Z více důvodů, jeden z nich je např. ten, že samotný podpis nestačí, mimo jiné se musí uvést také adresa bydliště. Petiční zákon naleznete třeba zde.
    • Nedají se sečíst podpisy. V tomto mailu vás vyzívají, abyste jim email zaslali po překročení 5.000 podpisů. I kdyby to někdo spočítal a zaslal jim to, kdyby to zaslali třeba i dva lidé, je možné, že bude určitá část podpisů stejná, nebo se budou podpisy opakovat.
  2. Nepřistupujte na psychické vydírání. Věta "Jestli ti došla tato petice a ty jsi nic neudělal/a, jen ji vymazal/a, Tvoje samolibost je neskutečná." je krásným příkladem toho, jak ovlivnit vaše rozhodování. Zvláště pokud věc o kterou se jedná, je v podstatě správná.
Opět připojím odkaz na server o hoaxech, přesně tento hoax na něm naleznete zde.

pátek 19. září 2008

Stručný report I.

Tak jsem se rozhodl, že musím na blog dostat trochu té profesionality - abyste mohli vědět, co ode mne čekat, co tu najdete a co ne. Začnu s nadpisy článků. Jak už jste si patrně všimli, tento se jmenuje "Stručný report I." a možná vám i došlo, že když je v něm to I., tak to bude asi mít i nějaké pokračování. Prostě a jednoduše se takto budou jmenovat všechny ty méně důležité články, ve kterých si budu vylévat srdce z utrpení ve škole a tak podobně.
Bylo mi totiž řečeno a to úplně pravdivě, že v minulém článku nelze pochopit souvislost nadpisu s obsahem. To se tak někdy stává, zvláště pokud píšete o tom, co vás momentálně vytáčí.
Ale teď už k pořádnému pisavu. Dnes jsme měli opět po čtrnácti dnech mládež. Byla celkem fajn, vrhli jsme se na muzicírování a dokonce jsme občas nebyli falešní. Také jsme překvapivě nebyli už jenom tři, ale čtyři. A to ani nepíšu, že nás možná ještě přibude, ale to je už jen doufání. Každopádně pokud byste chtěli přijít se na nás někdy podívat, třeba jen tak posedět a pokecat, neváhejte se ozvat třeba mně.
Radši už končím v psaní, hodím k tomu ještě nějaký zajímavý obrázek a ten to trochu natáhne. Už totiž začínám zase fantazírovat a psát nesmysly - stejně jako včera. Psal jsem psal, pak jsem si přečetl pár vět z toho co jsem napsal a rychle to zase smazal.

středa 17. září 2008

Nebudeme to řešit?

A je tu report z dalšího dobrodružného dne v džungli zvané škola. Nakonec to, že škola je hlavně o ostrých loktech jsem si potvrdil a hlavně užil ve školním bufetu, kde se mě snažil předběhnout jeden malý harant (na něj docela slušné slovo), nedal si říct a tak když se chtěl znovu cpát, taky jednu loktem dostal. Loket je pro něj ve správné výšce (pokud ho nechcete promáchnout).
A tím by asi veselé události končily. Osobou dneška byl rozhodně náš "velmi oblíbený" učitel angličtiny Jiří Chvojka. Začalo to už o hlavní přestávce při schůzce Magyku. Mimo to, že na ní Hezoun trochu zapomněl a já radši neříkal, že ho znám, jsme se dozvěděli jednu podstatnou a důležitou věc. Nejmenovaná osoba totiý prohlásila, že až Chvojku najdou v pangejtu, nemáme ji prásknout.
To byla ještě sranda, pro ale ani my jsme nebyli ušetřeni. Tedy ta půlka, co měla smůlu a dostala právě onoho učitele Chá.
To, že píšeme pořád dokolečka věty, které nedávají smysl a nikdy je nemáme správně, protože se vždy od posledního testu trochu změní to, jak se mají překládat (nebo jsem si to špatně napsal, když jsme to překládali minule), se dá ještě vydržet, sic se skřípajícími zuby, ale lze to.
Když se k tomu ale připletou tak trochu anglické odrhovačky nebo rovnou slavní Beatles je to už opravdu o nervy. Máme totiž zpívat. Taky to občas děláme. Naštěstí jsme slyšet jen když pan učitel ztlumí přehrávač. Pak to rve uši. Není to trochu falešné, je to totálně neladící. Ale co, i tohle lze přežít.
Když ale po roce začne známkovat úplně jinak, máte v hlavě maximálně guláš a nevím, za jak dlouho se dokážeme přizpůsobit. Co já vím, tak nejlepší známky jsou teď asi trojky, kdo má lepší, tomu se nejspíše hodně zadařilo, nebo se stala chyba v Matrixu, jako třeba dnes a ať toho namluvíte sebevíc, pak přijde někdo kdo toho namluví ještě méně a ještě hůř. Samozřejmě za lepší známku. Holt, jsou věci které nepochopím.
Kdyby byla anketa o nejneoblíbenějšího učitele, asi už by nebyl favoritem pan profesor Šmíd. Toho jsem si dneska docela oblíblil, protože jsem zdá se pochopil, jak funguje. Aneb mluvní cvičení totálně nepřipravené, krátké a o ničem, ale s tačí říct chytrou poslední větu (chytrá = taková s kterou se může nás fylosof ztotožnit) a rázem je všechno dobré. Ono to bylo v podstatě i předtím, ale potom ještě víc. Ani jsem se u toho moc nezapotil a příprava trvala asi patnáct minut.
Navíc se potvrdilo jednoduché pravidlo, že pokud si nic nepamatujete, nemůžete ani nic zapomenout.
O čem bych mohl ještě psát. O freancoužštině? Tak je to vlastně také zajímavé, páč naše lavice má nejhorší průměr ve třídě (1,75) a já vůbec nejhorší (2). Nevadí, začínat se má zvolna.

úterý 16. září 2008

Stahujte Google Chrome pro Linux

Tak konečně je tu i nějaká ta verze pro Linux. Stahujte odtud (Gug.cz)

Pár důvodů, proč nepřecházet na Linux

O tom, proč si rozmyslet přechod z Windowsů k Linuxu, o tom na co si budete muset zvykat a převykat. Ač jsem sám spokojeným uživatelem Mandrivy a s Windows se setkám jen o místnost dál nebo ve škole a vůbec mi to nevadí, dovolím si vás tu trochu odradit od možného přechodu na tento v něčem skvělý a v něčem slabší operační systém

  1. Nepočítejte s tím, že všechno půjde hned. Nevím proč, ale lidé žijí v představách, že by jim měl Linux fungovat hned, jakmile ho nainstalují. To je pravda jen ve zlomku případů - dost často si musíte pohrát s nastavením v X11, jindy zase nainstalovat ovladače grafické či jiné karty. Prostě začátek je někdy tvrdý, to tak bývá. Pokud jste ale nedostali Windows jako OEM k počítači, pravděpodobně to znáte taky...
  2. Nepočítejte s tím, že všechno půjde. Ano, bohužel jsou stále věci, které normální člověk nerozběhá. Normálnímu člověku se totiž nechce psát ovladače pro skener, který nemá šanci v Linuxu nainstalovat, nechce se mu pořizovat si jinou tiskárnu, protože výrobce té, co má, ignoruje Linux. To co máte v počítači rozběháte skoro vždy, to co k němu připichujete občas s problémy nebo vůbec.
  3. Není to to samé jako ve Windows. Ač je vytuněný Linux ve vzhledu k nerozpoznání třeba od Vist nebo XPeček, není to nikdy úplně to samé. Některé věci můžete nastavit - klávesové zkratky, vzhled apod., některé ale ne. Na ty věci, které si (jednoduše) nenastavíte, přijdete sami nejspíše velmi brzo - většinou to bývají detaily, u každého trochu jiné.
  4. Pařmeni, zůstaňte (zatím) u Windows. Hry sice nějaké tu a tam jsou, a když už jsou tak jsou to takové, které vás zaručeně budou bavit - nejsou to ale skvělé 3D střílečky.
  5. Alternativa k vašemu oblíbenému programu? V 99% případů existuje, pozor alternativa != kopie. Existují programy, které zvládnou to, co jejich kolegové v TDSS (tom druhém skoro systému), vždy ale mezi nimi najdete rozdíly, funkce které chybí a funkce které jsou navíc. Prostě a jednoduše, budete si muset zvykat.
  6. Programy z Windows? Jen když máte štěstí. Pomocí Wine lze rozběhat programy pro Windows pod Linuxem. Ale ne všechny. Ale ne všem. Něco jde, něco nejde a když nainstalujete jinou distribuci Linuxu, tak je to přesně naopak. Takže raději nepočítejte s touto možností, stejně to není úplně košer.
  7. Jsou to už všechny problémy? Zdaleka ne, ale na většinu z nich přijdete časem sami. Nepřecházejte z toho důvodu, že vám váš kamarád, největší machr na počítače řekl, že Windows jsou totální víte co a Linux je best. Brzo byste byli zklamaní.
Takže na závěr pár bodů, která když splníte, máte reálnou šanci, že u Linuxu zůstanete:
  1. Přecházím protože chci, možná někdy i proto, že mám lehkou averzi na produkty Microsoftu.
  2. Nečekám od Linuxu nic.
  3. Mám čas si s ním ze začátku hrát.
  4. Nehodlám se k Windows vrátit po týdnu neúspěšného rozbíhání např Wi-Fi nebo TV karty.
  5. Pokud něco nebude fungovat a budu si jist, že jsem vyzkoušel maximum, raději to oželím.
A pár přirovnání nakonec. Začátky s Linuxem jsou jako začátky na hudební nástroj - ze začátku vás to bude bavit, ač to skřípe a nikomu jinému se to nelíbí. Protože to stále skřípe, přestane vás to zachvíli bavit. Ale když vydržíte, nakonec to přestane skřípat a stanete se kamarádi.

pondělí 15. září 2008

Patnáctitisícovka zdolána!

Tak jsem se konečně dočkal a mohl jsem slavit další jubileum - patnáct tisíc návštěv. Tato hranice padla přesně v 03:23:25 (SEČ) 14.09.2008. Tento návštěvník používal prohlížeč s jádrem Gecko, patrně tedy Firefox a jako operační systém Linux. Pěkné, to se povedlo.
Poslední dobou dostávám od učitelů čím dál větší spucung. Ne že bych něco, co bych měl, nevěděl, někdy toho vím naopak až moc - domnívám se, že to škodí mému zdraví - ale to, že jsem prý veš líná, která se ani zvednout ruku neobtěžuje. Nakonec proč taky, upínat pozornost se na mě dvakrát moc nemusí a tak to radši řeknu potichu sousedovi a ten se rád přihlásí.
Dneska mě při cestě na vlak napadlo, jestli to je tady s vámi to samé. Jestli při čtení článků vůbec přemýšlíte, nebo jen občas pokýváte hlavou. Možná že ne, ale bylo by fajn, znát vaše názory - už jen tak z toho důvodu, že si třeba uvědomím, jaké to tu plácám nesmysly a trochu se nad tím víc zamyslím. Nebo objasním něco špatně vysvětlené.
Anebo zůstaneme všichni jak vši líní a radši nebudeme vystrkovat hlavu. Nakonec je to bezpečnější, já vím.

sobota 13. září 2008

Inkscape a logo pro Magyk (video tutoriál)

V nějaké slabší chvilce jsem se rozhodl, že se obětuji a stanu se grafikem našeho školního časopisu Magyk. Možná jsem udělal tento nerozvážný krok z nudy, která by se tím mohla ve škole zmenšit, možná proto, že inzerát na zájemce visel mimo jiné na automatu na kafe.
Jak se zdá, redaktoři netrhají s rychlostí psaní články rekordy a já tak nějak moc práce zatím nemám (možná to bude hoňka až se ke mně konečně ten obsah dostane), pořádně jsem si pohrál logem časopisu. Použil jsem editor vektorové grafiky Inkscape (web), který má jednu velkou výhodu - je pro Linux.

Tvoříme logo (video)
Nahrál jsem video na YouTube i na Stream.cz, kvalita je bohužel mizerná a tak musím využít jinou možnost a to vlastní přehrávač. Video v plné velikosti můžete stahovat zde (34 MB), doporučuji.



pátek 12. září 2008

To se ztratí

Tak opět máme za sebou další týden školy, už druhý a tak bych mohl napsat další report. Přidám pár svých myšlenkových pochodů a mám na krku mrtvolu unuděného čtenáře.
V pátek máme téměř ideální školu, až na jeden detail je taková, že bych do ní chodil i rád. Možná už jsem to sem psal, nevím, kdyby ano, přeskočte to... První hodinu nemáme nic, začínáme až asi od osmi čtyřiceti pěti, takže se vyspím a jedu až autobusem za tři minuty osm. Škola nám začíná dobrým předmětem, tělocvikem. Ani pak není učivo moc náročné a učitel se nás při hudebce snaži ukočírovat, alespoň tak, abychom nezbořili školu. Tento skvělý den kazí trochu poslední hodina a tou je čeština. Kdybychom měli alespoň dobrého učitele, ale ne, my musíme dostat pana profesora Šmída. Ten má strašně veselé výklady - takové, kterým se rádi zasmějete, ale jen pokud pak po vás nechce při zkoušení úplně to samé, slovo od slova. A co je na tom nejlepší - má úplně stejné výklady už nějaký pátek - ze starých dochovaných sešitů můžeme dopsat, to co jsme nestihli.
Ještě zpátky k hudebce. Nevím proč, ale nějak se snažíme zpívat moderní hudbu. Dopadá to bídně. Jednak to nikdo pořádně nezazpíváme, za druhé to jsou i tací, kteří na tyhle slabé rádiovky nemají žaludek a tak to jednak neznají a za druhé jim ty texty občas připadají hodně povrchní a skoro až o ničem. Mezi ty bych se zařadil třeba já a doufám, že bych nebyl sám.
Když už jsme u těch písniček, dovolím si zde jednu přihodit - i se skvělým videem. Mládeži to možná nebude úplně sedět - nevadí, jde hlavně o text písně.

U téhle písničky jsem si poprvé uvědomil, co by mělo být snad jasné, bohužel v dnešním světě je všechno naruby a tak i na tohle se zapomnělo.
Kdo dnes nežije pro prožitek, je divný a vlastně takovýhle lidí moc není, protože člověk se ze života snaží vymlátit co nejvíc - užívat si, užívat, užívat.
V téhle písničce je to ale hodně pěkně vystihnuté, pokud jste to nepostřehli, puste si ji znova. Ano, protrpte to pro mne.
Život tady na zemi není o tom si co nejvíce užít. Takhle přemýšlí sobecký Evropan, který je zvyklý, že se všechno točí okolo něj. To, že je to špatně je hodně těžké si uvědomit a musí s tím dost často pomoci Bůh.

čtvrtek 11. září 2008

Typografie na Scribusu - někdo to umí lépe

Hodně dobré články o typografii naleznete na Scribus.cz. Vše je vysvětleno jednoduše a na příkladech, takže i já po úmorném školním dni byl schopen většinu věcí pochopit. Pokud vás toto téma zajímá, pokračujte zde.

středa 10. září 2008

Typografie? - Aneb základy správného bloggera


Kde kdo už má dneska svůj blogísek, na češtinu a základy tyupografie však pamatuje málo kdo. I vaše obyčejné prožitky každodenního dne se dají číst, pokud dodržujete pár základních pravidel. Většinu z nich vás má naučit škola, já vím, každému se občas do textu připlete chyba - na to byste potřebovali korektura - nesmí to však být podobně, jak můj úkol na angličtinu - víc chyb než vět. Dobré je využít kontrolu pravopisu - alespoň překlepy to odhalí bezpečně.
Další důležitou součástí dobrého článku je dodržet alespoň základy typografie. K čemu to je? Ač se vám to možná nezdá, mnohem lépe se pak text čte, orientuje se v něm a vůbec na pohled je to příjemnější.

  1. Méně je někdy více. Takhle věta je dnes asi tou nejdůležitější a od ní se vše odvíjí. Nemusíte použít tisíce fontů, barviček a velikostí. Patrně to ani neděláte. Přenecháme to víte komu a půjdeme na další body.
  2. Odsazujte a používejte odstavce. Tohle si asi pamatujete ještě ze školy - odstavce jsou opravdu nutné a jejich odsazení ještě víc. Mnohem lépe se pak v textu orientuje. Pro odsazení se dá použít v CSS atribut text-indent.
    text-indent: 5px;
    Pokud se vám nepovede úspěšně nastavit odsazení a používání odstavců, střílet vás za to nikdo nebude, i já na blogu to tu dost často flákám, páč se to na Bloggeru musí dělat ručně (nebo jsem BFU a na nic lepšího jsem nepřišel).
  3. Za tečkou je vždy mezera! Tahle věc je opravdu důležitá a přesto je hodně lidí, co prostě mezeru za tečkou neudělá. To samé platí u pomlček, čárek, středníků a podobné havěti. Samozřejmě, jako v češtině vždy - pozor na výjimky!
  4. Před tečkou mezera není. Další častá chyba, před tečkou ani jiným interpunkčním znamínkem většinou mezera není.
  5. S pomlčkami je to složité. Na počítači pomlčku nepoužíváte, ač se to tak nezdá - na normální klávesnici se totiž nevyskytuje. To co používáte je ve skutečnosti spojovník. Tohle doporučuji vůbec neřešit, výsledný efekt je skoro nulový.
  6. Uvozovky v češtině, jo to je věda. V češtině se správně má psát první uvozovka dole a druhá nahoře - takto: „ a “. Na počítači se dají tolerovat i anglické uvozovky (" a "), zajistíte tak stoprocentní bezpečnost zobrazení (s českými můžou být problémy). Až asi před měsícem jsem odhalil, že špatně píšu uvozovky (možná je píšu špatně pořád, to jen ze zvyku). Správně se dají psát takto:
    Pavel nesouhlasil: "Nepůjdu tam".
    "Nepůjdu tam," namítl Pavel.
    "Musíš tam jít," odpověděl Petr, "nemůžeš tu zůstat sám!"
  7. Čísla se také počítají. Velké číslice, pokud je nelze psát ve tvaru 5 mld., je nutné rozdělit po tisících: 1 234 232 Kč. To samé platí za desetinou čárkou: 1,142 342 cm. V češtině se mezi tisícovkami dělá mezera, desetinné místa odděluje čárka.
  8. Natvrdlé mezery a jak na ně. Pevné mezery se používají mezi slovy, pokud se nesmí spojení slov rozdělit. Dá se to použít u názvů firem, hlavně se to ale používá za předložkami. V HTML uděláte nedělitelnou mezeru tímto znakem (samozřejmě ne v wysiwyg editoru):
Pokud se chcete o typografii dozvědět více a odborně, zkuste následující weby:
a nebo zapátrejte pomocí strýčka Googla.

Tuning akce - přehledný rozpis

Protože se tuning stává stále oblíbenějším můžete si o něm přečíst od teď i na těchto stránkách. Začnu asi rozpisem tuningových akcí, který sem budu průběžně přidávat, abyste si mohly užívat krásná auta na vlastní oči.

  • 12.-14. září 2008 - Relax Meeting-Konopáč
    (autokemp Konopáč, Heřmanův Městec)
  • 12.-14. září 2008 - XII. Škoda Tuning Doksy
    (autokemp Klůček, Doksy)
  • 12.-14. září 2008 - Velký letní klubový sraz Subaru
    (sportcentrum Doubí, Třeboň)
  • 13. září 2008 - X. tuning-sraz Milovice
    (letiště Boží Dar, Milovice)
  • 19.-20. září 2008 - Tuning motor party Vyškov
    (9. letiště, Vyškov u Brna)
  • 20. září 2008 - IX. tuning, styling a Hi-Fi Plasy
    (letiště Plasy u Plzně)
  • 27. září 2008 - Tuning salon Brno
    (BVV-pavilon Z)
  • 4. října 2008 - High speed meeting VI.
    (letiště, Hradčany u Mimoně)

úterý 9. září 2008

Používáme RSS! Hodí se to...

Ač mají RSS a čtečky s touto technologií patrně svá nejlepší léta za sebou, pořád mají i dnes co nabídnout. Stručně a jasně k čemu jsou:

  1. Sledování nových článků na serverech - jednoznačně hlavní možnost RSS čteček. Velká většina webu RSS poskytuje a tak stačí přidat adresu do své oblíbené RSS čtečky a už se nemusíte na stránku každý den koukat a kontrolovat zda majitel nenapsal nový článek.
  2. Sledování všeho ostatního, co kdo nabídne. Některé weby umožňují sledovat i komentáře k jednotlivým článkům, diskuze apod. - prostě to co tvůrce webu napadne.
To by bylo asi tak všechno, k čemu vám RSS bude. Ptáte se jak tuto možnost vyzkoušet? Čteček RSS je velká spousta, samostatné programy, čtečky uvnitř vetších programů, např. prohlížečů.
Jakous takous čtečku máte snad ve všech moderních prohlížečích, čtečku máte i v Thunderbirdu, nebo můžete zajít třeba na Slunečnici.cz a vyhledat "rss čtečka".
Já si oblíbil čtečku v Thunderbirdu - nemusím mít spuštěné nic jiného, je to na očích a v programu, který používám často - tudíž zkontrolovat nové články nezapomenu.
Ale teď už jak na to
Princip je ve všech programech podobný a pokud nevidíte počítač poprvé a jste alespoň průměrně inteligentní, neměl by pro vás být problém použít jakkýkoliv program. Já tu popíšu návod na ThunderBird...
  1. Najedete na stránku, kterou chcete přidat do čtečky, stisknete [CTRL+F] a dáte najít "RSS". Pokud nic nenajdete, zkuste třeba vyhledat "ATOM", případně zapátrat na stránce, zda není tento odkaz pojmenován nějak jinak. Odkazy na RSS jsou vetšinou schovány v patičce.
  2. Na odkaz raději neklikejte, ničeho byste nedosáhli - leda pokud byste chtěli využít čtečku svého prohlížeče.
  3. Klikněte tedy pravým tlačítkem a vyberte v menu "Kopírovat adresu odkazu"
  4. Spusťte si Thunderbird a vytvořte si účet pro RSS (pokud nemáte, jinak tento bod přeskočte).
  5. Teď přidáte kanál RSS. Kliknete na RSS v levém sloupci, pak na "Spravovat odebírání" a "Přidat".
  6. Do tohoto okna vložíte zkratkou [CTRL+V] zkopírovanou adresu RSS feedu.
  7. Kliknete na OK a máte vyhráno. Takto pak vypadá pečlivě rozčleněné stahování zdrojů.
  8. V nastavení účtu můžete upravit dobu, po které se zkontrolují zdroje.

Ukrajina dle Jáni

Aby jste měli co nejlepší přehled o tom, co jsme dělali na Ukrajině - nejen že jsem to tu trochu převyprávěl, přihodil fotky - přidávám ještě vypravování Jáni S. Stahujte zde (v PDF, 47 KB).

Nový autor: Aleš Váca Vacek

Na výzvu nového autora zareagoval Váca a tak se můžete těšit na jeho články. Většinou bude psát o tuningu a hokeji, možná se dočkáte i něčeho jiného. Kdo ví. Každopádně to zpestří zdejší články. Stále se můžete k psaní tohoto blogu přidat.

pondělí 8. září 2008

Tak do třetice! A teď už pořádně

Píšu dnes již třetí článek, nějak jsem to rozjel - vě škole byla nuda, pak jsem potřeboval napsat krátké sdělení, že stále hledám spoluautory blogu. A teď do třetice vás přestanu nudit jak sděleními, tak i počítači a napíšu zase jednou o tom, co se u nás děje.
Přední velká událost je ta, že jsem konečně po letech čekání začal hrát na saxofon. Stalo se tak po tom, co jsem vyzkoušel hraní na foukací harmoniku, kontrabas a další nástroje - oficiálně jsem se učil hlavně na keyboard (pro nás Čechy je to prostě [kejbord], pro jisté výjimky [ki:bord] - nebo jednoduše klávesy), trubku a pár zobcovek (fíha, kolik jich bylo, asi jenom 3).
O tom, co se děje ve škole psát nebudu - pokud vás to zajímá, velmi trefný je článek FeFeho. Nuda při informatice byla opravdu hodně velká, právě při ní jsem zplodil článek o Google Chrome.
Ještě bych mohl psát o tom, že venku krásně svítí trochu větší polovina měsíce a já bych raději koukal někde na hvězdičky pěkně odspoda, z trávy, ze spacáčku na karimatce, ale o tom si můžu nechat leda tak zdát - i když vlastně úplně ne, na dříví do Jizerek se jede už za necelých osmnáct dní!

Staňte se autorem YettyBlogu!

Chcete se stát spoluautorem tohoto blogu? Chcete psát články o IT, programování, fotografování, či čemkoli jiném a chcete aby si je hned od začátku lidé četli? Staňte se autorem tohoto blogu a pište články kdy chcete a o čem chcete. Velmi rychle obsadí dobré příčky ve vyhledávačích, zobrazí se na ITZprávách.cz a PrávěDnes.cz.
Jak se stát? Kontaktujte mne na mail admin74(zavináč @)volny.cz nebo mi napište přes Jabber: yetty@jabber.cz.

Chrome od Googlu?

Vydání prohližeče od Googlu již není nejčerstvější novinkou, nevadí, přesto jsem si našel čas a pár řádků mých postřehů přece jen napíšu. Teorií, proč Google takovouto věc dělá, není moc a většinou se v podstatných věcích shodují. Hlavní myšlenkou, která bude patrně i pravdivá, je ta, že Google chce nabídnout prohlížeč, ve kterém budou bezchybně fungovat služby jako GMail, Docs a podobně. Lépe pak nahradí klasické kancelářské balíky, jako je MS Office nebo OO.org.
Radikálnější myšlenkou je ovládnutí celého počítače Googlem. Principem jsou co nejmenší nároky na počítač - na tom by totiž běžel v ideálním případě jen odlehčený Linux s prohlížečem, správcem obrázků, GTalkem a podobnými aplikacemi - vše ostatní by bylo v prohližeči a snadno přístupně na internetu. Výpočetní síla počítače by nemusela být velká, ani kapacita disku. Pro 100$ laptopy by to byla zajímavá možnost.

sobota 6. září 2008

Něco na usmání: reklama pro Microsoft. (Hoax)

Tak toto mi dnes přišlo mailem. Prý trochu starší, ale pořád stejně dobré a úsměvné - tedy nám lidí od fochu.

Hezký den
Michal Dyml
Sport Pro s.r.o.
736 751 741

Propagace Microsoftu.
Normálně takové nesmysly neposílám, ale tohle si pořádně přečtěte, je to finanačně moc zajímavý. V normálním případě neposílám odkazy tohoto rázu, ale tento list přišel od jedné mojí velmi dobrí přítelkyně, která je advokátka a vypadá to na zajímavou možnost. Když mi to ona poví, že to funguje, tak to funguje. Každopádně, člověk s tím nic neztratí. Povídala mi následující: Jsem právnička a znám právo. Je to fakt. Nenechávejte se přemluvit. AOL a Intel se drží při slibu kvůli jejich obavám ze soudů a z miliónových pohledávek, jako to udělala Pepsi Cola s General Electicom nedávno. Milý příteli, nepovažujte toto za hloupý žert. Bill Gates teď rozdává svůj výrobek. Jakmile na toto nebudete ihned reagovat, můžete tento Mail smazat. Windows je ještě stále nejvác používaný program. Microsoft a AOL Experimentují přes tento e-mailem poslaný text / email beta test/ Jakmile Pošlete tento mail přátelům, tak Microsoft vás bude stopovat 2 týdny. Za každou osobu, které tento mail pošle, Microsoft platí 245 EUR za každou osobu. Komu jste poslali a kdo tento mail poslal dále, Microsoft platí 243 EUR. Za třetí osobu, která obdrží tento mail,
dostane 241 EUR. Po 2 týdnech Microsoft Vám pošle list, ve kterém bude prosit o potvrzení Vaší poštovní adresy a pošle Vám šek.

S pozdravem

Charles S. Bailey General Manager Field Operations 1-800-842-2332 Ext.
1085 or 904/245-1085 or RNX 292-1085 mailto:
Charles_Bailey@csx.com(mailto:Charles_Bailey@csx.com)

Text od Petry advokátky:
J jsem toto považovala za podvod, ale 2 týdny potom, co jsem poslala tento mail dále, Microsoft se mě ptal na adresu a dostala jsem šek na 24800 EUR. Musíte odpovědět, než bude konec testu. Když se někomu nabídne taková možnost, musí se využít. Pro Billa Gatese tyto výdaje jsou jen jako výdaje na reklamu. Prosím, pošlete tento mail tolika lidem, kolika to jen jde. Minimálně 1000 EUR dostat musíte. Ani my bychom nepomáhali v posílání mailu, kdyby to nebylo zajímavé. Jak jsem psala, znám právo a je pravda, že Intel a AOL se domlouvají o fúzi, aby se stali největším poskytovatelem služeb na světě, proto udělali tento test, aby si byli jistí, že zůstávají při nejpoužívanějším softwaru.

Se srdečným pozdravem
Ing. Miroslav Žečínský
obchodní manager
SCHRACK SECONET org.sl(http://org.sl/).
V Úžlabinách 1490/70
100 00 Praha 10
tel. +420274784422
fax. +420274782300
mobil +420602347381

Informace o podobných hoaxech získáte na hoax.cz, přímo o tomto zde.

pátek 5. září 2008

200 - přesně teď a úplně přesně.

Tak už je to tak, právě toto je můj dvoustý článek na tomto blogu. Během necelých dvou roků, přesněji řečeno 641 dní (narozeniny se budou slavit až 31. října). Během té doby, co sem píšu, navštívilo blog něco pod 15.000 lidí - teď je to asi 14.560. Hodně lidí přišlo kvůli CSM - buď si přečíst návod na GGT, nebo si stáhnout nejnovější aktualizaci.


Hodně lidí také přišlo za serveru PrávěDnes.cz a nově začali lidé chodit ze stránek ITZpravy.cz - věnovat počítačům bych se chtěl při psaní věnovat o trochu více, takže se můžete těšit na články týkající se programování, Linuxu a zajímavostí.


Taková vzácná událost, dvoustý článek, by se neměla propásnout a tak je dnešní článek velmi obsahově nabitý. Můžete si v něm přečíst odpovědi na otázky, které jsem pokládal celkem třem lidem a to svým spolužákům: Martinovi W., Jitce F. a Jakubu S.. Zde máte jejich portréty, vytvořené našimi předními grafiky.





Tak teď už víte, s kým máte tu čest a nyní už těch pár zajímavých odpovědí. Přední je teď asi škola - nový školní rok a události s tím spojené. Co třeba říká Jitka na nového učitele na češtinu, pana profesora Šmída?
Jitka: Na pana učitele Šmída říkám to, že je takovej divnej a až moc se soustředí na literaturu a ne na gramatiku, moc rychle diktuje poznámky, není slyšet a není mu rozumět... Zlatá Křišťanová (naše bývalá učitelka na češtinu).
Zdá se, že ani Martinovo hledání nejlepšího a nejhoršího učitele, neskončilo překvapivě.
Martin: Tak naše třídní učitelka (paní učitelka Soukupová, Yettyho poznámka) je v pohodě a nejméně asi pan učitel Šmíd...
Tak a ještě Kubovo hodnocení, ať to máme pěkně ucelené
Jakub: Tak pan učitel Šmíd je poněkud zaujatý do svého koníčka čili do češtiny moc mu to přeji ale ty poznámky by si mohl nechat pro sebe. Nejméně oblíbení učitelé jsou: Kadlecová a Šmíd. Oblíbený jsou: Soukupová a Jarošíková.
Dost už ale školy (nepíšu něco podobného v každém článku?) a teď k věcem zajímavějším. Co posloucháte za muziku? Nevím jak u vás, ale u nás teď zrovna letí metal a podobné (pro mne hrozné) styly (hardcore) a na základce tak populární hip-hop někam zmizel. Co doporučuje k poslechu Jakub?
Jakub: Metal. Linkin Park - Given Up. Slipknot - Wait and Bleed.
Tvrďárny naštěstí nejsou jediné, co teď zrovna letí, odpověď Martina byla krátká, co asi tak může poslouchat?
Martin: No chemiki... celou jejich starší tvorbu...
Někomu je to zase celkem jedno a tak až na některý styl snese všechno. Příkladem toho je Jitka. Co poslouchá a co je aktuálně jejím hitem?
Jitka: Já poslouchám skoro vše krom dechovky. Možná stará "We are the champions"
Když tu tak sedíte a čtete si tyto řádky, téměř na 100 % koukáte do monitoru počítače. Ano, počítače, velký výmysl lidstva, který usnadňuje problémy, které by bez něj nebyly. A kolik tak u něj Jitka prosedí?
Jitka: Průměrně 2,5h, minimálně nic (když nesmím), maximálně 6 hodin (když jsem sama doma a jsou prázdniny.
I Martin s Kubou toho u počítače prosedí dost (alespoň podle stavů na ICQ). Co třeba Kuba u počítače nejčastěji dělá?
Jakub: Hraji hry a teď se momentálně učím v Blenderu.
A jaký názor má Martin na World of Warcraft? Hrát či nehrát?
Martin: No hrát jenom aby jste se neukousali nudou, má spoustu nevýhod: bere hrozně času, tak trochu je to o ničem a dost slabá grafika, ale když je nuda tak se to dá hrát...
Opačného názoru je Kuba:
Jakub: WoW je záživná hra baví mne na ni expení, mám z toho dobrý pocit a jsou tam fajn kámoši, už jen kvůli tomu bych to doporučil.
Možná už jste se z odkazů na tomto blogu někdy dostali na Fefeho a Soušínovo blog. Majitelem prvního je Martin, jak se k blogování dostal, co píše a co chce psát, jak moc ho to baví a proč by si měl jeho blog někdo číst?
Martin: No, docela mě inspiroval YettyhoBlog... :-). Ze začátku jsem psal pořád.. Teď už píšu méně, ale stále mě to baví. Nejvíc píšu asi o tom co jsem zrovna prožil a v tom bych chtěl pokračovat, jenom to občas proložit nějakou důležitější zprávou... Jak už mám napsáno v záhlaví; je to blog obyčejnýho kluka a nedělám si, že by pubertální výlevy společnost zajímaly... Proto píšu asi jenom proto, že mě to baví..
A co majitel Soušínn blogu? Proč bloguje a o čem bloguje?
Jakub: To vlastně ani nevím, ale asi proto, že se potřebuju někam vypsat a je to zábava. Nejčastěji myslím píšu o hrách snažím se to střídat a chtěl bych to takhle dělat dál.
Tak to by bylo pár odpovědí, víc se jich tu nedočtete, ač mi bylo poskytnuto mnoho dalších a ještě zajímavějších, které raději cenzuruji a nepíšu je sem.
Ještě bych mohl dodat pár statistik - nejzajímavější je asi to, odkud sem lidi chodí. Ač blog píšu z 99 % v češtině, navštívili mě lidé z velmi exotických zemí - Brazílie, Indonésie a podobně. Mapy si můžete prohlédnout zde, první je za celou dobu mého psaní, druhá za přístupy od napsání stého článku. Ten si můžete přečíst zde, a také tam jeden obrázek najdete.

A na závěr - krátká zkušenost z přípravy
Tak jsem konečně tento šíleně dlouhý článek dopsal, sehnal poslední odpovědí na moje dotazy, předělal je z cestiny do češtiny, přidal čárky a lehce poupravoval největší hrubice. Sehnat tři lidi na pár takovýchto otázek není vůbec snadné, proto takové odklady, pokládat jim otázky tak, aby neodpovídali jedním slovem také vůbec ne.
Jak tak šel čas a já pořád čekal na odpovědi, měl jsem tisíce věcí o čem bych sem mohl psát, ale nějak jsem je zase pozapomínal. A napsat jsem navíc nic nemohl - to už by tento článek nebyl dvoustý. Nevadí - oni se nějaké další zajímavosti najdou. Tak třeba nashle u třístého článku :).

středa 3. září 2008

No, o čem asi tak mám psát?

Docela bych napsal nějaký další článek sem na blog, ale zatím mě nic nenapadá, nevadí, to se poddá. Tak začnem tradičně, něco o škole. Anebo radši ne, vždyť to stejnak znáte dobře sami.
Zajímavostí je, že Google vytvořil vlastní webový prohlížeč. Jeho název je Chrome a stahovat můžete odsud (verze zatím jen pro Windows). Za zkoušku to stojí, ale nečekejte nic než zjednodušený a zrychlený Internet Explorer. V Chrome nenajdete skoro žádné nastavení, nic podobného jako jsou rozšíření ve Firefoxu, žádné velké vlastnosti Opery. Jedinou předností je rychlost a přehlednost. Jednou z teorií, která nemusí mít daleko k pravdě, je vytvořit ideální prohlížeč pro služby Googlu Docs a Gmail (+ pár další), které by pak ještě snáž mohly nahradit klasické desktopové aplikace. Uvidíme, jak se Googlu zadaří. Zatím je prohlížeč ve verzi beta, ale pokud nepotřebujete nic jiného než snadné surfování internetem, bude vám vyhovovat. Na co vlastně víc funkcí.
Na závěr musím připomenout dvě blízká jubilea, abyste se měli na co těšit. Tento článek je 199. Ano, příští bude pěkně kulatý a bude stát za to. A když se podíváte do statistik přístupů, zjistíte, že celková návštěvnost mého blogu se rychle blíží k 15.000. Takže pokud náhodou zpozorujete, že jste kulatí, neváhejte udělat screenshot a ten mi zaslat. Minimálně se tím proslavíte :).

pondělí 1. září 2008

Škola? No a co.

Tak nastal zas ten všemi očekávaný den. 1. září, jak krásné to datum pro školáka, že? Všichni nadšeně běží do svých škol. Tak dost toho špatného humoru a radši něco víc než blbý fóry psát bych tu měl. No nazdar, co jsem to teď napsal. Snad to pochopíte.
Rok od roku mne baví víc a víc pozorovat lidi. Dneska jsem si toho pozorování užil dost. Nejdříve v autobuse za mnou seděli čerství středoškoláci a jejich stav krajně nevyrovnaný. Zajímavé co to s člověkem udělá - vyhlídka na den v neznámé škole s neznámými lidmi. To si ani nepamátajem, že bych před rokem byl tak nervózní.
Pak jsem zas měl tři hodinky času v Klatovech, pršelo, já čekal až bude jedna hodina a já bych se mohl domluvit s učitelem na hodinách v hudebce. Stál jsem tak na ulici, pod umělým převisem a sledoval ten chvat a spěch. Pěkně se tam stálo.
A stejně než ve studeném městě bych raději byl někde venku, v přírodě, v horách. Ale co se dá dělat - škola základ života, když si ho jí nenecháte vzít.

Sponzorované odkazy