New! Pár fotek z J-Festu

Prohlédnout fotky z J-Festu, přesněji jenom z paint-ballu, si můžete zde (rajce.net).

Tak už to dožijem...

Před týdnem byl J-Fest v plném proudu, v tuto dobu jsem právě skákal se spousty dalších na koncertu skupiny October Light a týden poté je zase ticho po pěšině. Ještě jsem nenapsal na blog o průběhu J-Festu nic, to nebývá zvykem, jaksi se nepodařilo chytit vlnu, ale co zde schází jinde přebývá. Asi v úterý jsem se k tomu odhodlal a psal něco ve stylu bylo to super, hurá, hurá. Ale když jsem napsal tuhle první větu, nějak jsem si nemohl vzpomenout co se tam dělo. A to se nechlastalo. Na něco jsem si vzpomněl, ale pak jsem si tím zas nebyl úplně jist, někde jsem se nemohl programu dopátrat - prostě, článek by stál za houby a tak jsem to raději smazal.
A tak tento článek bude klasika - opět o škole. Zrovna včera se mě Jarmila ptala, jak je ve škole. Odpověděl jsem něco ve stylu, že ještě to jde. Prý jak to, že ještě? Vždy po nějaké akci (povedené i nepovedené) se hladiny toho zatuchlého rybníka s přezdívkou škola trochu rozvíří a hned se dá líp dýchat a snášet výmysly učitelů. Nejspíš díky J-Festu se mi podařilo rozdýchat další z učitelských křivd. Jak to tak bývá, žáci malují do všeho, a když je to školní, je to ještě lepší, než když je to vlastní a tak se stalo, že zpěvníky "Já písnička" byly zkrášleny úpravami jako např., kurňa, teď si na nic slušnýho nemůžu vzpomenout. Možná tam ani nic slušnýho nebylo, takže když se jedna z učitelek rozvášnila a začala jmenovat všechny krásná slova, nejčastěji označení soukromých míst na těle, označení pro lacinou ženu, všechny možné druhy zvířat, docela se mě to pobavilo. A dostala mě poznámka, že z těch zpěvníků zpívají malí primáni a že ty slova nejsou to nejlepší co by se ve škole měli naučit. Jako kdyby už je dávno neznali.
A protože jsme měli tu smůlu, či někteří z nás byli tak neopatrní a dali se chytit jak do zpěvníků malují, padla vina na naší třídu. Není na kolektivní vinu, že ano, jinak by s tím bylo moc práce a na někoho se to hodit musí. Takže, za trest musíme koupit každý nový zpěvník. To víte, ani náhodou.
Doufám, že jste se u tohoto článku alespoň trochu pobavili - opravdu nebyl psán v naštvanosti, spíše se tomu směji (asi díky J-Festu) a říkám si, že do prázdnin už se to nějak vydrží.

Tak si to přelož!

Nevšimli jste si ještě překladače od Google? Vyzkoušejte ho.

Odkaz: http://translate.google.com

Můj vyfocený blog:

Nebuďte závislí na YouTube!

Našel jsem asi před týdnem docela pěkné video na YouTube, klasicky jsem si ho stáhl abych nemusel pořád přenášet data z internetu. Po dvou dnech jsem se rozhodl dát video sem na blog, ale ouha, video už tam není - zřejmě autorská práva. A tak jsem hledal, jak bych video mohl dát sem, v podobném přehrávači jako je na YouTube. A objevil jsem - zde (EN) si můžete vytvořit vlastní přehrávač, který můžete libovolně nastavit. Stačí mít video nahrané na nějakém freehostingu. Ukázka jak to potom vypadá:

Psychology 1. - Tak to jsi neměl říkat!

Protože život, ač to není pravda, může při psaní vypadat trochu monotónně, obohatím své články opět poznatky z jednoho literární serveru. Bude mi nejspíše delší dobu takovým pozorovaným objektem, zejména ze stránky psychologické. Takže díl první:

Nech umění uměním, ale hlavně: Nepoučuj!
První fáze výzkumu byla následovná, co nejvíce rozbouřit vody a zjisti jak lidé reagují. Jak už jsem psal minule, poprvé jsem zareagoval na ignorování češtiny. Abych si ujistil, že se stanu terčem nadávek, udělal jsem ještě v komentáři chybu - to jen proto, aby na mě také něco mělo. A ono to zafungovalo. Hned se na mě sesypala snůška nadávek, připomínek a podobných věcí. Mé chyby si sice všiml až třetí reagující, nicméně si jí všiml a hned byli na koni. Takže shrnutí jak lidé reagují:

1. Odvádějí od tématu. Například rozebíráním chyb kritika, jeho nedostatků a podobně.
2. Tonoucí se stébla chytá. Obhajují svůj názor a ani si neuvědomí, co plácají za nesmysly. Třeba mi bylo tvrzeno, že bez háčků a čárek se běžně mluví.
3. Nekonfliktní. Chápou, že jsou lidé i s jinými názory obhajují svůj názor na logických argumentech.

Kéž bych mohl říct, že nejpočetnější je poslední skupina. Bohužel tomu tak není.
Další část výzkumu byla pokus vytknout jim jejich styl. Také to nebylo moc těžké, na serveru se psali v té době básně výhradně stylu "achich ouvej". Člověk by si pomalu myslel, že svět, zatímco on čučel do monitoru počítače, jaksi zešedivěl, ne-li zčernal. Samozřejmě se lidé dělili do tří kategorií, tak jako skoro vždycky:

1. Ne, tak s tím opravdu nesouhlasím
2. Je mi to jedno
3. Ano, je to pravda. Co s tím něco dělat?

Záměrně jsem jako první skupinu uvedl "Ne", páč ti jsou většinou nejhlasitější. Je to zvláštní, ale je to tak, pokud člověk má odlišný názor, je větší pravděpodobnost, že se "ozve" a že nenechá věci jen tak plavat. Skupinu "Ne" je možné snadno rozdělit ještě podrobně, zde je dostatek podkladů.

1. Nikdo mi nebude říkat jak to mám dělat. Stoprocentně je dané osobě v rozmezí od 12 do 18 let. Ano, puberta se pozná.
2. Chyba je v tobě! Aneb jestli tu chceš být oblíbený, tak pěkně zapadni do davu a neříkej názory, které se nám nelíbí.
   
3. Nemáš pravdu. A následují nelogické argumenty, které zpočátku vypadají poměrně rozumně, ale když se nad nimi zamyslíte, zjistíte že se vám někdo snaží vymývat mozek. Uvádím příklad (jedna z reakcí na drobnou provokaci):
   

   ... a do umění se povětšinou vkládají city a pocity, které skutečnému světu zůstávají skryté, proto pokud nevidíš ve smutné básni pozitivismus, je to spíše tvoje chyba... proto také já vidím v pozitivní básni spíše smutek a obyčejný brak...
   

   Ano, samozřejmě i to někdy může být pravda. Ale pozor! je to opět jenom názor, který se vám někdo snaží vnutit. Tenhle je natolik zajímavý, že stojí za rozebrání. Částečně má pravdu, ale částečně také ne. A nejhorší na světě jsou pololži a polopravdy - ničemu není snazší uvěřit. To, že se v pozitivních básních vyskytuje mnoho skrytého smutku je v některých případech pravda. Cituji J. Žáčka (Otevřený dopis holubům):
   

   Našli jste si zábavu, kálet lidem na hlavu. Najděte si jinačí, v tom si lidé vystačí.

   Na první dojem vtipné rýmování, ale v pozadí se skrývá smutek z lidí. Co ale pak již minule citovaná píseň Ezop a brabenec - v čem tam hledat smutek? Leda v tom, že to krásné přání není a nikdy nebude plně splněno. Ale právě pro tento účel píseň vznikla, ukázat na to, že je to špatně a snaží se to změnit. A o tom vtipná literatura je.
   

   Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej,
   Chechtej a na svou bídu si nezareptej!

   
   
A ani si nemyslím, že by tyto ukázky byli braky. Nejsem si úplně jistý s významem slova brak, pamatuji si jak nám při literatuře o něčem učitelka říkala, že to je braková literatura, ale asi jsem to z velké většiny prospal. A když zklamala i Wikipedia, musel jsem zajít za strýčkem Googlem. Cituji definici braku:


Brak je masově vytvářený kulturní produkt, regulovaný společenskou poptávkou a charakterizovaný jednoznačnou a cílevědomou funkčností. S uměním ho spojují pouze podobné vyjadřovací prostředky, na nichž však není podstatněji závislý – nejde tedy o "pokleslou formu", ale o zcela samostatnou oblast kultury, na kterou je třeba užívat specifická kriteria hodnocení.

A podle této definice bych do braku určitě Žáčka, Voskovce a Wericha nezařazoval. Proto, přemýšlejte na věcmi, které se na první pohled zdají úplně rozumné. Možná zjistíte, že vás někdo mate. Natvrdo, ten kdo vám říká podobnou je chtě-nechtě demagogem.

Ať se trochu zasmějem...

Včera i předevčírem jsem se snažil, chvílemi jsem dokonce měl i chuť napsat zase nějaký nový článek sem, na blog. Vždy to ale troskotalo na tom, že jsem si při tom na něco vzpomněl, něco bylo potřeba dodělat, něco si poznamenat, někomu vynadat, prostě klasika a k psaní jsem se nedostal. Když už jsem odložil všechny světské starosti a pohnutky ztroskotal jsem na tom, že nevím jak by se měl nový příspěvek jmenovat. S tím mám většinou největší problém. A tak jsem nakonec nic nenapsal a píšu teď.
Na jednom amatérském pisatelském serveru jsem se trochu opřel do mladých snaživých autorek píšících básně o všem možném, to všechno možné navíc najdete většinou i v jedné básni (básní je tam mnohem víc, jaksi je snazší ji napsat, než nějaký trochu delší text), většinou je to s děsně ponurou atmosférou (no, alespoň něco to má - atmosféra, to je to správné slovo!), ale s obsahem žádným. Dovolím si zde jednu uveřejnit.

porad tu jsem
mimo realitu
ve svym svete,
nebo mozna
v realite
mimo vas svet

...a taky zapominam...
(autor: pocitová)

No, nevím jak vám, ale mě to opravdu nic neříká. Možná je to umění, ale umění jde většinou hodně dobře a draze prodat a s tímhle byste nejspíš nikde neuspěli. Dovolil jsem si navíc poznamenat, něco na způsob, že ignorovat češtinu můžou jen ignoranti (napsal jsem to mnohem slušněji, ale jedna z odpovědí, kterých se mi dostalo, obsahovala toto krásné slovíčko :-D). Když si tak občas čtu ty "moderní" výtvory, říkám si, že Hus a "starej dobrej" Ámos, jak dodává Jáňa S., se musí v hrobě obracet. Či spíše rotovat, ale to také není moc české, tak zůstaneme raději u obracet.
Tím, že jsem si dovolil rozvířit hladinu klidného a jak to tak bývá i zatuchlého rybníčku, jsem si vysloužil mnoho rozzlobených zpráv od zastánců "umění". S některými jsem nakonec pěkně pokecal a ujasnil jim, proč si to tak myslím, u jiných to skončilo u jejich nadávek a mého ignorování a pokud možno co nejslušnější odpovědi. Komu není rady, toho uhoď kladivem.
A ještě k básním, jak už jsem řekl, všechny měly ponurou atmosféru. Jak jsem se dozvěděl, prý se vypisují ze svých trablů. To jsem tak trochu čekal, a kdysi jsem to dělal taky, ale pak jsem zjisti (pár lidí mi k tomu pomohlo), že se to nedá číst a ať píšu raděj něco veselýho. A tak se snažím. Ale snažte se to vysvětli někomu kdo myslí, že emo jest to na světě best (hej, já mezi ně jednou zapadnu :), že když budou veselí, bude nám hned líp. A tak po nadávkách a spíláních mnohých se vracím ke starým dobrým V&W a cituji:

Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej,
chechtej a na svou bídu si nezareptej!

Jo, jo, ti to znali. Teď zrovna jsem dočetl povinnou četbu Caesara, který je taky od Honzy a Jirky a docela jsem se při tom i bavil. Ba bavil jsem se tak, že jsem k Caesarovi přibalil ještě Robina Zbojníka. Ten byl ještě lepší.
Ale já rád zůstávám u klasiky, takže jen co jsem dočetl divadelní hry, vrátil jsem s k staré dobré Narnii. Jo není nad Lewise. Mám ještě starý překlad, ve správném pořadí a s krásnými českými jmény. Kdyby vás to náhodou zajímalo, tak můj nejoblíbenější díl je "Kůň a jeho chlapec", ale ani nevím proč, nejspíš proto, že se od ostatních tolik liší. Teď čtu zase Lev, čarodějnice a skříň a jsem spokojen. Lepší než číst po sobě ty paskvily.

Tak to byl fór!

Ani se mi dneska nějak psát na blog něchtělo, přečetl jsem si ale jeden "skvělý" článek na, jak je v diskuzi vtipně poznamenáno, Lživě.cz. Týká se totality od Googlu a toho, že velký strejda Gůgl o nás ví skoro všechno. Ne že bych to chtěl snad popírat, to ne, Google je totiž jedna z nejchytřejších firem světa a je zajímavé sledovat její myšlenkové pochody, takže by to, že indexují všechny vaše dotazy, maily a komunikaci (samozřejmě v rámci Google, GMailu, GTalku apod.) mě vůbec nepřekvapuje. Dokonce si myslím, že Google jde v předvídání budoucnosti mnohem dál, se vzrůstajícím počtem uživatelů internetu a s rostoucí oblibou streamovaného videa se nároky na připojení zvyšují a jednoho dne se stane, pokud tomu Google nepředejde, což se nejspíše už stalo, že drátky po kterých se vaše data přenáší budou najednou přetížené. To se ale nejspíše nestane, neboť Google staví velké serverové farmy, které by mohli kdykoliv začít fungovat jako velké proxy, pokládá kabely s velkými přenosovými kapacitami a jistě koná spoustu dalších věcí o kterých nemáme tušení. To lehce odporuje jednomu názoru z článku na Živě: "Je těžkopádný (Google), pomalý, vykazuje znaky monopolního chování, špicluje své uživatele a navíc se..." Vám připadají takovédle činy jako pomalé a těžkopádné? Mě spíš jako dokonale promyšlené.
A přesto je Google tisíckrát oblíbenější než např. Microsoft. Proč asi? Kdy poprvé nám dali pánové z Redmontnu něco zadarmo? Nejspíš až poté, co zjistili, že jejich WLM se prodávat nebude, že placené mailové schránky nejsou v módě a tak dále. Zato Google toho dává zadarmo opravdu dost. Sponzoruje vývoj různých open-source projektů, vytváří vlastní projekty zdarma... Vydělává na něčem jiném. Ne na tom, že vytváří software který chci používat, ale že mi doporučí reklamu na cizí produkt a vydělá na reklamě. To, že k tomu používá informace, které ode mne získal, jako jsou výsledky z vyhledávání, archiv mailů apod., vlastně nevadí, protože pokud doporučí správně (třeba obchod s batohy do outdooru) budu jenom rád za ušetřený čas. A že by chtěl Google mé údaje využít k nekalým úmyslům? Tomu zase až tak nevěřím... K čemu by mu to bylo?

Dost ale o Googlu, raději něco ze života. Z dněšního rána mám zajímavý zážitek, který mě i trochu pobavil. Jako každé ráno jsem čekal na náměstí na odvoz do Klatov. Na lavičce tam ale seděl mladík, něco kolem pětadvaceti - tipuji, v ruce sklenici (pěknou, půllitrovou) naplněnou neznámou černou tekutinou, kdyby se poté co vstal nemotal, asi bych tipoval, že to bude coca-cola nebo kofola, ale patrně to bylo něco silnějšího. Snažil se stopovat, ale nějak nikdo nezastavil, kdo by taky zastavoval někomu zjevně připitému, a tak si to zamířil ke mně a ptal se kdy jede autobus. Asi tak za hodinu, řekl jsem mu, a až teď jsem si uvědomil co je na něm hodně zvláštní. Na hlavě mě nasazené lyžařské brýle, takový ty velký sjezdovkový. Hned mi to ale objasnil - prý je nahoře ještě sníh a tak si tam zajede. No, trochu sněhu tam asi ještě bude, ale v tomhle případě to nevypadalo moc promyšleně. Chvilku přemýšlel a pak začal znovu, tentokrát úspěšně, stopovat. jedete na Rudu?, ptal se lidí v autě, taky nějací mlaďoši. Prý že ne, že jedou do Klatov. A on prý, že to nevadí, nastoupil si a odjel. To bych rád věděl, kde asi skončil.