Linux znovu a dvakrát

Už delší dobu jsem nic na blog nenapsal, takže tímto článkem to spravuji. Poznámka bokem, skoro jsem zapomněl někde napsat, že těch 20.000 návštěvníků je už dávno za námi. Dnešní článek bude o dvou Linuxech. Takový ten příběh, jak jeden přežije a ten druhý ne.

Jedni známí už nebyli spokojeni s výkonem svého staršího počítače a protože táta je od fochu, ze známých se rychle stali zákazníci a už to jelo. Ale protože ani známí zákazníci nemají peněz nazbyt, hledali se všechny cesty k tomu, jak ušetřit. A logicky šly pryč Windows a na řadu se dostal Linux. Počítač přiletěl a my začali společnými silami zprovozňovat co se dalo. Překonali jsme zrádnost integrované grafiky značky ATI (kdysi bývaly dost obávané, zdá se, že teď už je to o hodně lepší). Zprovoznili jsme zvuk, takové nutné věcičky jako Skype a podobně a skoro si jsme si i pochvalovali, jak je to pěkně.

Do toho, nebo spíše mezitím, mne začal ignorovat pro změnu můj počítač. Už pomalu půl roku mi na něm běžel krásně openSUSE verze 10 a já si liboval, jaké je to krásné mít vypilovaný Linux – skoro mi bylo líto, že už to není jako kdysi, kdy jsem polovinu času na počítači strávil tím, že jsem něco ladil, zkoušel a rozběhával.

Těchto kacířských myšlenek jsem brzy litoval. Ani by mne nenapadlo instalovat něco nového (už je verze 11.1), ale Linux je občas mrcha a nedává na výběr. Stalo se, že jednou grafické rozhraní nenaběhlo a co hůř nenaběhlo ani přihlašovaní do konzole. To se mi zatím nestalo, hledat pomoc se mi moc nechtělo – říkal jsem si, že když už je takhle, už to můžu rovnou přeinstalovat celé.

A tak jsem přeinstalovával. Byla to asi moje nejrychlejší instalace Linuxu v životě, opravdu parádní, vše fungovalo – dostával jsem se do malé euforie. Během asi dvou hodin jsem měl starý systém pryč, novou verzi openSUSE zde a všechny data i uživatelské nastavení v pořádku a správně.

Brzy se ale začalo nad krásnými chvílemi smrákat a zjistil jsem, že polovina věcí co mi fungovala, překvapivě nefunguje. Za příklad uvedu třeba zlobící uspávání, divně se chovající přihlašování, nefunkční zvuk a podobně. Možná bych si vzpomněl ještě na víc věcí.

V průběhu zprovozňování svého Linuxu jsem občas přebíhal o místnost vedle pomáhat tátovi s druhým Linuxem. Tam totiž nastal problém. S tiskárnou.

Zkoušeli jsme všechno možné i nemožné, zopakovali jsme si práci s terminálem i balíčky, procvičili svoji angličtinu a zjistili, že to pořád ještě nefunguje. Tiskárna to byla značky Canon, typ LBP5100. Všude na stránkách prodejců byly zaručeny ovladače i pro Linux. Ano, jenže co když ovladače jsou, ale někdo se nedostal k dokončení práce a díky ovladačům nejde tisknout? Situace s tiskárnami je na Linuxu mizerná, Canon obzvlášť. Co je nejhorší, že člověk bláhově věří, že když už k tomu ty ovladače dodá, že budou alespoň trochu funkční (3x za sebou tam mám „že“, no fujtajbl).

A u mne se zatím většina věcí porovnala. Je to k nepochopení, ale na Linuxu opravdu některé věci vyřeší čas. Uspávání funguje, celkově už to působí mnohem stabilněji a dokonce mi velmi dobře funguje i čtečka otisků prstů. Zbývá jen doladit takové věci jako je Apache a MySQL, tam ale nebývá problém. Ostatně není v čem.

Na novém počítači ještě není rozhodnuto. Možná se to vyřeší oklikou, a tisknout se bude přes XP rozběhané ve VirtualBoxu, nebo se prostě openSUSE smaže a půjdou tam XP.

Pár zkušeností z tohoto hektického období. Za prvé, zprovoznit Linux je opravdu fuška, zvláště pokud na to máte týden. Pak sice většinou hodně věcí zprovozníte, ale té práce s tím. Linux zatím není pro každého, má své výhody, ale ty normální uživatel neocení. Pokud ovšem nebootuje z určitých důvodů po tají Slax. Já jsem se svým Linuxem spokojený (přestože mne v minulých dnech dost vytočil) a nemám důvod měnit. Dokonce už i mikrofon je funkční – asi začnu skypeovat, když mám i tu kameru, proč ne.

Pár rad do života od linuxáka

1. Pokud vám něco v životě funguje, raději se nesnažte to měnit.
2. Když vám v životě přestane něco fungovat, zamyslete se nad tím, zda to opravdu k životu potřebujete. Nakonec přežít se dá skoro s ničím.
3. Pokud už se rozhodnete v životě něco předělat, pamatujte, že harddisk zformátujete snadno vždy.
   
4. V životě nemáte zálohy - neformátujte!
5. Pokud budete formátovat, pamatujte si, že to nikdy nebude lepší, než před tím. Pokud se vám to bude zdát lepší, klamete jen sami sebe - zpět už to nevrátíte, tak se se snažíte přesvědčit, že teď je to lepší.
6. Nikdy není život bez much. Pokud mouchy nevidíte, asi vám je zakrývají mouchy jako velryba.
7. Velkou mouchu můžete rozdělit na sto malých.
   
8. Pokud máte před sebou jednu velkou mouchu, alespoň ji vidíte a máte pod dohledem. Uhlídáte sto malých?
9. Některých much se můžete zbavit - neberte na ně kulomet!
10. A pokud jednou nenabootujete a budete mít obrazovku černou, můžete si být jistí, že není předčasná a naštěstí ani modrá.
    

Stručný report III.

Tak jsem na staveništi. Ne úplně doslova, spíš trochu metaforicky. Dnes jsem se u počítače asi nudil a rozhodl se, že nejsem spokojený s Mandrivou. Nejdříve odešlo KDE, nahrazeno GNOMem a teď k večeru jsem vypálil Debian, který jsem měl stažený už delší dobu a zkusil ho nainstalovat. Ale ouha, debiánek nenašel siťovku. Teď se vedle na počítači stahuje Gentoo a já píšu z live distribuce BackTrack. To je taková ta, o které se povídá všechno možné - jediná pravda je, že je to velký balík všech možných i nemožných programů na otestování sítě, bezpečnosti a tak okolo. Někdo to rád zaměňuje s distribucí pro hackery - co já vím, tak hackerům je v podstatě jedno co jim na stroji běží, mají své zdroje a šikovné programy vždy seženou. Jediné, co mi teď hodně vadí, je nefunčkní rozložení Qwery u české klávesnice. Takže pokud někde bude míst zet ypsilon nebo obráceně, nedivte se a považujte to za překlep.
O čem bych mohl dál psát. Možná o tom, co jsem začal včera, ale nějak jsem to nestihl dokončit.O tom, jak jsem sázel své první číslo Magyku. Magyk je náš školní časopis, takový spíš ten průměrný. Někdy i podprůměrný. Třeba nechápu, jak někdo může dát mezeru před čárkou a za ní ne. To samé s tečkami. Překlepy a občasná hrubka se promíjí, po posledním diktátu jsem k těmto chybičkám shovívavější. I kdzž, nějaké korektora by si sehnat mohli. Pak jsou tu články ve stylu kontrol cé, kontrol vé. Trochu nechápu, proč někdo, kdo píše články tímto stylem, vůbec píše. Buď píšu proto, že mě to baví. Psaní do časopisu snad povinné není. Pokud jde o referáty, povinnou četbu a podobně, tak raději pomlčím.
Nějak jsem zjistil, že píšu docela rád. A jak se zdá, tak budu muset u psaní zůstat. Na fotky se většina lidí podívá raději, než že by si četla článek o patnácti tisícich písmenkách. Ale pokud chcete udržet smír na obou stranách, musíte fotit jen neutrální krajinky. A to už opravdu není ono. Řeč byla o Tchořících. Možná těch mých pětset fotek bylo moc...
Pokud tedy budete někoho někdy chtít fotit, raději se s ním o tom moc nebavte a už vůbec se ho neptejte, jestli smíte. To byste toho moc nenafotili. Samozřejmě musíte zachovat zdravý rozum - pokud nechcete dostat nakládačku od nějaké chlapa jak hora, kterému vaše cvakání bylo evidentně nepříjemné.
V pondělí tuto taktiku zkusím v praxi - pondělky jsou trochu zdlouhavé - škola, hudebka a ještě čekání na vlak. Tahat notebook se mi moc nechce. Vybavím se tedy foťákem a zkusím vždy v pondělí něco sem tam cvaknout.
Á, už vím o čem jsem chtěl ještě napsat. O klatovském vlakovém nádraží. Nevím, čím to je, ale podle některých Tchoříků je právě na klatovském nádraží zábava největší. Po čtvrteční příhodě to musím potvrdit. Nejenže tam leželo pár bezdomovců v prapodivném spánku, zbytek chlastal a choval se agresivně před nádražím - ten den tam navíc byl jeden feťák, který měl evidentně už něco v sobě, protože měl neidetifikovatelné zelené lístečky na igeliťáku asi od párků, nebo něčeho takového, pod tím zapalovač a pěkně to do sebe zapékal. Hlasitě přitom rozkřikoval něco o tom, že suší travku a jestli někdo nechce. Nikdo mu v tom asi nebránil, protože do vlaku na Nýrsko nasedl.

Stahujte Google Chrome pro Linux

Tak konečně je tu i nějaká ta verze pro Linux. Stahujte odtud (Gug.cz)

Pár důvodů, proč nepřecházet na Linux

O tom, proč si rozmyslet přechod z Windowsů k Linuxu, o tom na co si budete muset zvykat a převykat. Ač jsem sám spokojeným uživatelem Mandrivy a s Windows se setkám jen o místnost dál nebo ve škole a vůbec mi to nevadí, dovolím si vás tu trochu odradit od možného přechodu na tento v něčem skvělý a v něčem slabší operační systém

1. Nepočítejte s tím, že všechno půjde hned. Nevím proč, ale lidé žijí v představách, že by jim měl Linux fungovat hned, jakmile ho nainstalují. To je pravda jen ve zlomku případů - dost často si musíte pohrát s nastavením v X11, jindy zase nainstalovat ovladače grafické či jiné karty. Prostě začátek je někdy tvrdý, to tak bývá. Pokud jste ale nedostali Windows jako OEM k počítači, pravděpodobně to znáte taky...
2. Nepočítejte s tím, že všechno půjde. Ano, bohužel jsou stále věci, které normální člověk nerozběhá. Normálnímu člověku se totiž nechce psát ovladače pro skener, který nemá šanci v Linuxu nainstalovat, nechce se mu pořizovat si jinou tiskárnu, protože výrobce té, co má, ignoruje Linux. To co máte v počítači rozběháte skoro vždy, to co k němu připichujete občas s problémy nebo vůbec.
3. Není to to samé jako ve Windows. Ač je vytuněný Linux ve vzhledu k nerozpoznání třeba od Vist nebo XPeček, není to nikdy úplně to samé. Některé věci můžete nastavit - klávesové zkratky, vzhled apod., některé ale ne. Na ty věci, které si (jednoduše) nenastavíte, přijdete sami nejspíše velmi brzo - většinou to bývají detaily, u každého trochu jiné.
4. Pařmeni, zůstaňte (zatím) u Windows. Hry sice nějaké tu a tam jsou, a když už jsou tak jsou to takové, které vás zaručeně budou bavit - nejsou to ale skvělé 3D střílečky.
5. Alternativa k vašemu oblíbenému programu? V 99% případů existuje, pozor alternativa != kopie. Existují programy, které zvládnou to, co jejich kolegové v TDSS (tom druhém skoro systému), vždy ale mezi nimi najdete rozdíly, funkce které chybí a funkce které jsou navíc. Prostě a jednoduše, budete si muset zvykat.
   
6. Programy z Windows? Jen když máte štěstí. Pomocí Wine lze rozběhat programy pro Windows pod Linuxem. Ale ne všechny. Ale ne všem. Něco jde, něco nejde a když nainstalujete jinou distribuci Linuxu, tak je to přesně naopak. Takže raději nepočítejte s touto možností, stejně to není úplně košer.
7. Jsou to už všechny problémy? Zdaleka ne, ale na většinu z nich přijdete časem sami. Nepřecházejte z toho důvodu, že vám váš kamarád, největší machr na počítače řekl, že Windows jsou totální víte co a Linux je best. Brzo byste byli zklamaní.
   

Takže na závěr pár bodů, která když splníte, máte reálnou šanci, že u Linuxu zůstanete:

1. Přecházím protože chci, možná někdy i proto, že mám lehkou averzi na produkty Microsoftu.
2. Nečekám od Linuxu nic.
3. Mám čas si s ním ze začátku hrát.
4. Nehodlám se k Windows vrátit po týdnu neúspěšného rozbíhání např Wi-Fi nebo TV karty.
5. Pokud něco nebude fungovat a budu si jist, že jsem vyzkoušel maximum, raději to oželím.
   

A pár přirovnání nakonec. Začátky s Linuxem jsou jako začátky na hudební nástroj - ze začátku vás to bude bavit, ač to skřípe a nikomu jinému se to nelíbí. Protože to stále skřípe, přestane vás to zachvíli bavit. Ale když vydržíte, nakonec to přestane skřípat a stanete se kamarádi.

Jak zprovoznit TuxGuitar v Mandrivě?

Nějak se mi dnes podařilo najít program, který plně nahradí Guitar Pro pro Windows. Je zdarma a pro Linux (i pro Windows).
Nainstalovat do ho Mandrivy bylo snadné, pomocí správy software jsem ho stáhl a nainstaloval. První zádrhel byl v tom, že mi neskočil do menu, ale to se občas stává a tak jsem ho pustil příkazem tuxguitar pomocí aplikace spustit.
Pak nastal velký zádrhel a to, že se nic nestalo. Zkusím tedy konzoli, co ta nám řekne víc. A ouha, opravdu chybová hláška.

Exception in thread "main" java.lang.UnsupportedClassVersionError: Bad version number in .class file
at java.lang.ClassLoader.defineClass1(Native Method)
at java.lang.ClassLoader.defineClass(ClassLoader.java:620)
at java.security.SecureClassLoader.defineClass(SecureClassLoader.java:124)
at java.net.URLClassLoader.defineClass(URLClassLoader.java:260)
at java.net.URLClassLoader.access$100(URLClassLoader.java:56)
at java.net.URLClassLoader$1.run(URLClassLoader.java:195)
at java.security.AccessController.doPrivileged(Native Method)
at java.net.URLClassLoader.findClass(URLClassLoader.java:188)
at java.lang.ClassLoader.loadClass(ClassLoader.java:306)
at sun.misc.Launcher$AppClassLoader.loadClass(Launcher.java:268)
at java.lang.ClassLoader.loadClass(ClassLoader.java:251)
at java.lang.ClassLoader.loadClassInternal(ClassLoader.java:319)

Dalo dost práce najít jakous takous odpověď na fóru na internetu. V češtině to nebylo. Řešení je velmi jednoduché, zkontrolujete, zda máte nainstalovaný program aoss a vytvoříte soubor s názvem tuxguitar-bin. Do něj vložíte následující řádky:

export JAVA=/usr/java/jre1.5.0_09/bin/java
export JAVA_HOME=/usr/java/jre1.5.0_09
aoss tuxguitar

Uložíte, nastavíte soubor jako spustitelný, a s právy roota překopírujete do složky /usr/bin/. Pak už stačí TuxGuitar spouštět ne příkazem tuxguitar ale tuxguitar-bin.
Pokud vám nejde zvuk, zkontrolujte, zda máte v pluginech vypnutý ALSA. Pokud ne, vypněte ho.

Napíšu sem... Ale někdy jindy

Už jsem se dnes chystal napsat článek, o tom co se děje, co se bude dít, jak se tady u nás máme, co děláme, ale dnes na to patrně nezbude čas - tátovi přivezli nový počítač a tak jsme dnes odpoledne skládali, spojovali, rozpojovali, šroubovali. Vždyť to znáte. A tak jsem po krátké době přišel o titul muže s nejvýkonnějším strojem. Nevadí - mně můj ejčpíček úplně stačí.
Ukrajina se blíží, dnes to trochu vrcholilo, sháněli se vařiče - teď doufáme, že nám naše vařiče vydrží celou dobu. Snad ano.
Zítra toho napíšu víc, instalujeme Mandrivu Linux na další počítač a tak samozřejmě musím být u toho.

Viděli jste naše fucálisty?

Dnes mi přišel zajímavý mail - po tunách spamu a podobné havěti jsem po dlouhé dostal konečně email s pořádným obsahem. I když se vám tomu možná nechce věřit, běžný mail mi přijde jednou za uherský rok. Ale teď už k dnešní zprávě - věřte-nevěřte, byl jsem vylosován mezi 450 účastníků slavnostního večírku. A co že je to za slavností večírek, jak jinak - vyhlášení ankety o nejlepší linuxovou distribuci pořádanou ABCLinuxu.cz. Škoda že se do čtvrtka nestihnu do Prahy dostat, mohla by tam být sranda.
Když už jsme u toho Linuxu - včera jsme točili s mládeží další dvě věcičky. Já to mám sestříhat, upravit apod. a tak jsem hledal v čem. Ale s programy na video je to bída. Nejenom na Linuxu, ale všude - jestli nechcete platit, musíte spokojit s tím, že program občas spadne, zrovna když se vám to nejméně hodí, občas se v programu nevyznáte nebo vůbec požadovanou funkci nenajdete. Nebo neumí program skoro nic.
Viděli jste včera české fucálisty? Přiznávám se, já se radši nedíval - ale co jsem slyšel, tak se dá říct, že ze začátku se i drželi. Nu, a o tom co se stalo pak, mi nikdo nechtěl říct - někdy se začal chytat za hlavu, někdo při té začal vydávat takové zvuky, které, kdybych nějaké nadávky znal - že ano, za nadávky považoval. Tak doufám, že nepatříte mezi ty, kteří si takové věci moc berou - pořád lepší než když prohraje Sparta se Slavií.
Jsem docela zvědavý, jaký bude příští trenér, jaký manažer a jak bude pak vůbec tým vypadat. Tak snad se trochu províří ty vody zatuchlého rybníčka.

A chce to obrázky!

Došlo mi, že je potřeba k článkům dávat více obrázků. Pokud možno opravdu hodně. Je to trochu k nevíře, ale negramotů je mezi námi více, než se zdá. Jen pár lidí ze sta články na internetu čte, většina z nich je pouze proletí očima a až pokud objeví něco zajímavého, začnou číst! Přiznávám se, to jsem si z prstu nevycucal, to jsem všelijak na internetu vyčetl. A tak hned tento článek pořádně poutavým obsahem prošpikuji.
Na mém druhém blogu, zabývajícím se převážně Linuxem a spol., se pod článkem "Používám Mandrivu, proč? Vyhovuje mi." rozpoutala zajímavá diskuze, která zpočátku vypadala, jako kdejaký flame pod diskuzí třeba na Technetu.IDnes.cz nebo na Živě.cz. Nakonec se ale vše vysvětlilo a tak já dostal za úkol psát další články o Mandrivě. Pokud vás tohle téma také zajímá, můžete se těšit - článek už je v přípravě. Bude se týkat nové verze Mandrivy a popíšu pár vylepšení a postřehů, kterých jsem si za tu krátkou dobu povšiml. Další článek bude patrně o tom, jak rozchodit server Lighttpd s PHP, MySQL a všelijakou havětí. Takže sledujte!

Stručná historie Tchoříků

A teď pryč od počítačů. Vždyť u nich sedíte téměř všichni kdo tohle čtete nejspíše poměrně často. Nemáte jich občas, tak jako já, tak trochu dost? Já často a tak se snažím od sezení co nejčastěji odpoutat. Třeba na akcích s Tchoříky, to mám vždy od počítače dovolenou. Letos v létě to bude Ukrajina. Ano, čtete dobře. Možná se vám vybavuje akorát mafie, chátrající budovy, lidi bez práce a tak všelijak podobně. Nejste sami, rodičům se v první chvíli vybaví to samé, a když namítnu, že jedeme přece do hor a tam moc lidí nebydlí, maximálně nějací bačové - ale ty už všechny normy a nařízení určitě přemohly, tak se vybavují medvědi a vlci, prostě je to těžký. Ale kdo ví, třeba to tam bude úplně jiné. Kolik z vás tam bylo? Přesvědčím se o tom na vlastní oči.
Jo, s Tchoříkama jsem toho už zažil. A protože mám teď trochu času, můžu se o tom trochu víc rozepsat. Aneb - bude se vzpomínat. Můj úplně první tábor byl v roce 2001, nedaleko Strážova, na krásné louce u zeleného rybníčka. Tam, pokud si dobře vzpomínám, nikdo kromě Johany a Tomáše z Tchoříků nebyl. Táboru tam onehdá šéfoval táta a Petr V. (ten s námi byl třeba i teď na J-Festu). Tábor pořádalo plzeňské káesko. vše na téma putování Izraelců z Egypta.
První tábor s budoucími Tchoříky byl až v roce 2002. Konal se nedaleko vesničky Lukoviště, asi 5 km od Kolince. Tábor pořádali lidi z horažďovického káeska, hlavním vedoucím byl Jenda S., který s námi vydržel až do teď. Tenkrát hodně pršelo, dokonce povodně a ani nás velká voda neminula. Holky, které měli týpíčka postavené dole v údolí byly evakuovány do nedaleké vesnice a my chlapy, kteří měli domov rozumně na kopci zůstali sami. Ach ta moje paměť, vzpomenu si akorát na to, že to bylo na kolech, spalo se v tee-pee a pokladovka byla ke konci trochu vášnivá.
A za půl roku byl tábor další - tentokrát to bylo na lyžích, v zimě samozřejmě. Kde to bylo si netroufám hádat, protože lyžáky, jak tomu říkáme, se trochu slévají - podobní lidi, podobné místa, všude bílo, ráno sjezdovky odpoledne běžky. Kdybych ale měl tipovat, sázím na horskou vesničku s názvem Kvilda.
O půl roku byl tábor další - opět v Lukovišti a z tohoto tábora si pamatuji trochu víc. Přece jen to není tak dávno. Jako tým jsme se jmenovali Lvi (všechny týmy byly pojmenovány podle nějakého souhvězdí) a naše sloužení bylo: já, David T. - bývalý spolužák, Markéta K., Lenka H. a Johana H. Až na Davida jsme zatím všichni vydrželi. Pokladovka byla opravdu bouřlivá, nervy praskaly, láhve kolem mé hlavy létaly a to jsem v tom byl docela nevině. Nu, možná to není úplně pravda, ale rozebírání oné situace by hraničilo s pomluvami (nebo s vesnickým drbáním?) a tak radši nic vyprávět nebudu. Co bylo, to bylo.
Kurňa, pamět zase vynechává a tak nevím jestli po lyžáku následoval tábor u Blanice, či ne. No, to je jedno, budu vyprávět o něm, protože se do pamětí všech z nás nesmazatelně vryl. Byl to jeden z táborů, kde s námi byl Milan T. zvaný IQ-, Žirafa a všelijak podobně, ale to není podstatné. Podstatný je náš výlet do Českého Krumlova. Výlet započal slibně, z našeho tábořiště jsme vyrazili do Lenory, kde byla vlaková zastávka a odtud jeli do Krumlova.
Cesta byla pohodová, podél Lipna až do Krumlova. V Č. Krumlově teče, jak patrně víte, krásná řeka Vltava. Na co bazén, na co koupaliště - my máme Vltavu. Ano, ve Vltavě se skvěle koupe, proud vás unáší, před jezem musíte rychle z vody a znovu proti proudu. No prostě nádhera.
Ale vždy musí být nějaká ta kultura. Večer nás čekalo představení baletu "Labutí jezero" v zámeckém venkovním divadlo. Tohle divadlo je proslavené svým otáčivým hledištěm, docela zajímavý zážitek, pokud nejste totálně unaven. A tak z baletu moc nemám, asi jsem ho trochu prospal. Těsně před tím, než představení skončilo, poprvé zahřmělo. A za chvíli začala pořádná bouřka. Neměli jsme kde přespat, tehdy jsme mysleli, že na to vedoucí zapomněli, ale teď už je mi jejich styl trochu jasnější a vím, že to bylo v plánu. Přespat někde pod širákem, ta bouřka samozřejmě ne. A tak jsme běželi, bez tušení kam, prostě schovat se. A to se nakonec povedlo. Pod jedním ze zámecký podloubích jsme si vybalili sakypaky a chystali se na spánek. To že to bylo podloubí a ne most se pak nějak pozapomnělo, či nám to nepřipadalo tak důležité a tak se rozneslo, že jsme spali pod mostem. To zní samozřejmě trochu jinak. Tu noc byla bouřka, jakou jsem od té doby snad nezažil. Ráno se trochu vyjasnilo a my se po snídani vydali zpět směr Záblatí (vesnička poblíž tábořiště). Z Lenory jsme to vzali trochu oklikou, nejdříve k hradu Hus. Šišková válka je skvělá hra, která opravdu dokáže chytnout a pak člověk svět kolem sebe vnímá jinak - a nepřítel překryje vše ostatní. Zřícenina hradu Hus stoji na skalkách nad Blanicí. Jako strategické místo je to skvělá volba. Přes skály vysoké kolem šesti metrů je těžké se nahoru dostat. Ale dolů, ach jak snadné. V zápalu boje se Pavel K. dostal až na okraj skalek. Dolů šest metrů, dole kameny a pro dopad nic měkkého. Zvlášť pokud padáte po hlavě. Silnice byla pořádný kus daleko a záchranná služba neměla snadný úkol se sem dostat. Jen zázrakem to Pavel přežil. Ale od dalších táborů ho to neodradilo - jezdí s námi do teď.
Takový byl tábor u Blanice. Následovali další a další tábory a naše parta se postupně formovala. Výslednou podobu začala dostávat na prvním horolezeckém táboře v severních Čechách. Tábor byl už jen "výběrový", jedním z důvodů bylo zpřísnění hygienických a všelijakých jiných podmínek EU a tak nás muselo být do stanoveného počtu. Dalším z táborů byl zimní tábor v srubu na úpatí hory Jizery. V chajdě, kde je topení snem, elektřina výmyslem z budoucnosti. V chajdě kde jsou jedny kamínka. V chajdě v jejímž podkroví se namačkalo dvanáct lidí. V chajdě kde v noci krásně skučí meluzína. Nu, nádhera. Tady už jsme jenom běžkařili, zdolali jsme téměř všechny jizerské tisícovky. Za ten týden nás prý vítr ošlehal k nepoznání.
Následovali ještě další dvě Jizery - letní tábory se nějak vynechávali, nebyl na ně čas. Až loni nastal přelom v našich výpravách. Vyrazili jsme do Karpat. Přesněji řečeno na Slovensko do Nízkých Tater. Článek o tom si můžete přečíst zde. Tam jsme dostali i svůj název - Tchořicí. I hymnu jsme složili.
A letos další dvě akce, tentokrát lyžák bez sněhu ale na Šumavě. Nebudeme přece jezdit pořád na stejný flek, řekl Jenda. Potom menší puťák po Šumavě. A nyní jen strádáme ve školních lavicích a odpočítáváme dny. Ukrajina čeká...

To nám bylo rušno

A je zase pátek, další týden je za námi a tak je tu stručný report. Aneb co se dělo a nezapomnělo. Vezmu to od konce (asi jako vždy). Před chvilkou jsem založil nový blog, tentokrát zabývající se výhradně Linuxem. Navštívit ho můžete na adrese linux-cz.blogspot.com. Na blogu časem najdete tipy a návody na vše kolem Linuxu. Pokud máte zájem o účast na tvorbě, můžete mi napsat na admin74(at)volny.cz a domluvíme se. Články nebudou nijak odborné, prostě o lidí k lidem.

Slíbil jsem, že trochu (víc) v tomto článku zprdnu Wowce. Pro nezasvěcené - Wowce, Wofkař a podobně je (náruživý) hráč hry World of Warcraft. Co jsem tak pochopil, ve hře máte svojí postavu a s ní chodíte, bojujete a tak všelijak, hra se hraje přes internet, takže potkáváte další hráče. Hra je určitě zajímavá, Wofkaři z naší třídy tvrdí, že WoW hraje 11 milionů lidí - což se mi zdá trochu moc a strejda Google mi řekl, že v roce 2005 to bylo 1.5 miliónu, takže to číslo bude asi trochu nižší - dobře provedená, se zajímavou grafikou, ale má jeden špatný efekt, který má v dnešní době mnoho her. Na hře se můžete stát, natvrdo, závislým. Přece jen, nikdo nemá dokonalej život a tak hledá únik buď v drogách, chlastu, nebo právě ve hrách, v kterých si můžete vytvořit svůj nový, přitažlivý leč virtuální život, kde nejste omezován nikým a ničím. Pak už nemůžete skončit, protože ve hře poznáte spoustu lidí, kteří jsou nepochybně fajn, ale jsou někde daleko, sedí doma za počítačem a taky vaši postavu přece nenecháte jen tak umřít.

Dokonce se mi zdá, můžu se plést, nejsem psycholog, takže to nemám vědecky potvrzené, že podobné hry vymývají lidem mozek. Když ráno přijde do třídy jeden takový dle pařmen a sedí v ní druhý, první slova, která řeknou nebude zdar, čus nebo podobně, ale řeknou něco na způsob "Z****e, ty jsi lama, ty nedáš ani rogunu, tyvoe. Hej, já už mám týšestku a sem fulepik!". No vám se to zdá úplně normální?

No, nechám toho, přejdeme dál. Ve středu mě docela dostal můj učitel v hudebce. Ve středu jsem poslední koho učí a tak mi občas řekne ať přijdu dřív, pokud budu moct. To se stává pokud mu onemocní žák. Normálně, protože přijíždím ze školy déle a hned do hudebky se mi nechce, dřív nepřijdu, ale tuhle středu, protože jsem se vrátil dřív jsem se tedy uráčil do hudebky jít. Co se ale nestane, ve třídě je učitel a normálně učí, protože mu žák přišel a ke mně se to jaksi nestihlo dostat. No stane se, holt jsem strávil 2 700 sekund zbytečně v hudebce. To potěší.

Pondělí bylo kapánek vzrušující, při informatice se běžně nudím a tak zkouším možné i nemožné, a protože ve vedlejší třídě sedí naše druhá půlka, krátím si chvíli posíláním zpráv přes příkazový řádek na jeden počítač v druhé učebně. Běžně za ním sedí Karel, pondělí ale školu "zapekl", a tak se moje zprávy dostaly k Kateřině. No to by zas až tak nevadilo, ale nebyla by to windowsácká síť, kdyby všechno fungovalo tak, jak mělo. Nevím jak se to mohlo stát, možná jsou v síti dva počítače se stejným názvem (i když myslím, že to možné není), nebo se prostě stala chyba v matrixu a zprávy došli i učiteli o třídu níž, vyučujícímu biologii, promítajícímu něco projektorem. Takže za trest budu nejspíš psát sto příkladů (zlomky, odmocniny a podobné hovadiny) v LaTeXu. Ještě že tam to jde poměrně snadno, původně jsem to měl dělat ve Wordu, ale snad i učitel pochopí, že na Linuxu tenhle šit nerozchodím, a že se o to ani nebudu pokoušet.

To bude dneska asi tak vše, pokud pořád nemáte co dělat, přečtěte si tento skvělý článek. Třeba ti podobní hezounovi něco pochopí...

Age of Empires II. na Linuxu

Tak tu máme další hru kterou se mi podařilo rozchodit na Linuxu. Tentokrát je to jeden z nejlepších výtvorů firmy Microsoft (o stoprocent lepší než všechny XP, Visty či podobné šmejdy) - Age of Empires II.
Pár snapshotů ze hry:

Smolíček Pacholíček

Tak nějak jsem byl požádán ať napíšu na blog další článek, a tak ho tedy píšu. Docela mě překvapilo, že vůbec někdo můj blog čte, budu si asi muset začít dávat pozor co sem píšu.
Třeba v dnešním článku bych chtěl napsat o jednom spolužákovi, ale protože by se to mohl doslechnout co tu píšu, raději si to budu jen myslet a nebo mu to ještě lépe řeknu přímo do očí. Není nad upřímnost, i když někdy potom můžete dost lidově řečeno do huby.
Napíšu něco lehčího, třeba o našem křečkovi. Dlouho už s ním nebyla žádná legrace, nějak přestal utíkat z klece. Takže už po něm nemusím házet oblečení abych ho uzemnil, rodiče ho nemusí vylákávat zpoza skříní. Asi to bude tou zimou, snad zase utíkat začne. Bude hned veselo.
Jak jsem si vlastně na křečka vzpomněl. Opět za to může škola, tentokrát naše učitelka na výtvarku. Hodinu a půl nám vykládala o jejích psech a snažila se toho z nás co nejvíc dostat a pak nám nechala deset minut na malování a divila se, jak to že jsme to nestihli. No jo, učitelka.
To mi zas připomíná jeden dobrý vtip, kterým si prý pálím do vlastních řad, protože v příbuzenstvu se taky nějaká ta učitelka najde: Na lavičce v parku sedí tři ženy. První hloupá, druhá ošklivá a třetí taky učitelka.
Za chvíli budu muset jít do hudebky, takže mi už na psaní nezbývá moc času. Ale jednu věc ještě napsat musím, a to je vysvětlení názvu tohoto článku. A světe div se, zase za to může škola.
Naše češtinářka si totiž usmyslela, že při slohu budeme hrát scénky. Tak trochu upgrejdovanou verzi Smolíčka Pacholíčka. Člověk by neušil, kolik za jednu hodinu potká znásilňovatelů, sektařů, drogových dealerů apod. Mám takové tušení, že učitelka už nikdy nic podobného nezopakuje, i když chvílemi vypadalo, že se i docela baví.
Dobrá zpráva je, že moje sestra dostala konečně svůj počítač. Sice postarší, ale jí bude stačit a tak máme v rodině další počítač s Linuxem. Xubuntu na něm běží celkem svižně, co taky může člověk chtít po počítači s ramkou 256 MB a procesorem s taktem 1.2 GHz.
Do Velikonoc zbývá ještě osm dní (to nám to ale až moc rychle utíká) a přípravy na náš puťák už vjíždí do cílové rovinky. Teď se jen modlit za počasí. Příště možná napíšu článek o programování, k čemu vlastně je, jak začít a tak, protože někteří lidé o tom mají falešné představy. Toť zatím vše, spěchám do hudebky. Achich ouvej :) ...

CSM na Linux

Po delší době jsem zavítal na oficiální stránky skvělé hry Czech Soccer Manager a ač jsem to již zkoušel neúspěšně znovu jsem si hru stáhl do Linuxu. A nemohl jsem uvěřit tomu že se mi hra pod Wine podařila rozchodit. Ze začátku sice hodí pár chybových hlášek o tom že nenašla fonty, ale tento nedostatek ve hře už není poznat. Takže. Pokud jste vášnivými hráči CSM, nemusíte se Linuxu obávat.

Jak snadno stahovat videa z YouTube

Další možnost jak stahovat videa: zde!

Na YoutTube jsem našel pár zajímavých videí, které jsem si chtěl uložit do počítače. A tak jsem začal hledat čím. V Windows jsem na to program měl, ale ten se mi nechtělo rozbíhávat pod Wine a tak jsem začal hledat program s verzí i do Linuxu.



Sothink Web Video Downloader
Rozšíření do Firefoxu, které vám stahování videí velice usnadní. jeho výhodou je zejména to, že se nemusí instalovat a také to, že ho máte při brouzdání internetem při ruce kdykoli. Pokud nemáte Firefox, můžete si ho pořídit na stránkách Czilla.cz

Tak tu máme pololetí

Ano už je to tak, zítra se ve školách budou rozdávat vysvědčení a všichni jsou hrozně "nadšení". A pak uvidíme ty krásně překvapené obličejíčky našich milých rodičů. To bude ještě sranda :).
Necháme však zítřejší starosti zítřku a raději si zavzpomínáme co se za těch pár dní, kdy jsem sem nepsal, stalo. Jako nejdůležitější věc bych asi uvedl to, že jsem zjistil, že nejsem Linuxák. Linuxák je dle jedné praštěné teorie linuxového pomatence ten, kdo si alespoň jednou zkompiluje svoje vlastní jádro. To jsem zatím nezkoušel, takže se řadím jenom do kategorie spokojených linuxových uživatelů. Úplně mi to stačí. Taky přestávám doporučovat Linux, protože se pak z lidí stávají další l. pomatenci kteří Linuxu nedělají dobrou reklamu. Takže ten kdo přestane být spokojený s Windows a sám se rozhodne pro změnu, je vítán.
Stránky pro mládež jsem již dotvořil, ale nejsou ještě hotové všechny texty, takže odkaz sem dám až budou ve finálním stavu.
To mi připomnělo, že jsou ve výrobě další stránky, tentokrát do nich jdu společně s Hezounem a Sucharem a bude se jednat o tzv. klikačku. Až bude tak dám vědět.
Teď ale musím ukončit psaní, příště napíšu snad něco lepšího a musím spěchat do hudebky.

Tak je tu stovka!

A je to tady. Už píšu stý článek na svém blogu. Od napsání prvního článku uplynul již jeden rok a necelé tři měsíce. To je zhruba 45O dní. Z toho se dá taky vyčíst, že jsem napsal článek každý pátý den. To neni špatné.

Ale aby jsme nebyli jen u statistik. Dneska jsme hráli opět v Klatovech floorbalovou ligu a očekávaně zvítězili na Tučnáky. Skóre bylo na konci 11:5. Hmm, tak alespoň něco, i dvě výhry jsou dobrý i když na postup to nestačí.

A teď se zas na chvilku vraťme ke statistikám. Když jsem asi před rokem udělal skript na výpočet sil, netušil jsem, že si ho stáhne víc jak deset lidí. Ale dnes přibyl už 124 zářez do zápočtu stažení. Také dost lidí si stáhlo také Python, který k běhu skriptu potřebujete. Mojí ročníkovou práci z historie Nýrska si stáhlo už celkem 20 lidí. A AJAXový chat 12. Neni to špatný.
Nejčastější zobrazovanou stránkou je "Návod na GGT (100x)", to že hned potom následuje stránka "Jak zbohatnout" (50x) asi nikoho nepřekvapuje, lidi to holt zajímá. Ale to, že hned za ním je "Test osobnosti" mě docela překvapuje, protože to byl takový zvláštní článek, měl se jmenovat vlastně úplně jinak. Ale povedlo se mi trefit text, který je 100% SEO a tak jsem byl dlouhou dobu na prvních místech na Seznam.cz s heslem "test osobnosti".

Toho se mi podařilo využít a nacpat tam reklamu. Tu jsem měl z Etargetu a celkem mi to už vydělalo skoro 150 Kč. Neni to moc, ale vzhledem k tomu, že jsem proto skoro nic neudělal to jde. Vlastně ještě dlužim Hezounovi tři koruny padesát haléřů za to že někdo párkrát klikl na reklamu na našem třídním blogu. Snad na to zapomene...

Zítra se snad vrhnu na olympiádu z fyziky, vůbec se mi do toho nechce, spočítaný už to mám a teď to musím "okecat".

I když mám blog jednojazyčný, a to ještě v jazyku kterým hovoří jen deset miliónů lidí, navštívilo můj blog spousta lidí z exotických zemí. Podívejte se na obrázek :).
Nejvíc navštěvují samozřejmě můj blog lidé z České republiky. Téměř 3 000 návštěv z ČR je opravdu dost. Pak následuje samozřejmě Slovensko s pouhými 200 návštěvami. Jako třetí je překvapivě Německo s 100 návštěvami.
Nejdéle na mých stránkách, ale vydrželi překvapivě Poláci. V průměru byli na mém webu skoro dvě minuty, Slováci minutu a Češi o trochu méně než minutu.

V Pondělí se jde opět do školy a nás čeká obyčejný týden, kdy nám budou tvrdit, že pokud se budeme dobře učit budeme spokojení (k smíchu...) a že jsme lepší lidé než ti ostatní, kteří nemají takovou mozkovou kapacitu (nesmysl...). Slavní lidé dokonce mají menší mozek než lidé chytří (to je relativní pojem...),
vzpomeňte si třeba na Homera Simpsona.
A taky si nežije zrovna špatně...

Z 96% mají lidé přicházející na můj blog nainstalovány Windows. Většinou jsou to XPečka, Visty se začínají prosazovat až v poslední době. Svobodných je 3%, ti mají Linux. Toto číslo se snad zvýší, protože když jsem i já totálně přešel na Linux, ubude z Windowsů spousta návšetěv. Asi deset lidí pak má MacOS.

S mládeží jsme se pustili do trénování nové scénky. Po scénce "Šlehačka" přijde na řadu scénka "Kečupárna". Asi ji budem muset zahrát venku :).
Dostali jsme taky pozvání do KS Horažďovice, asi za měsíc jim zahrajeme scénku "Jednota". Chtějí to konzervativní, ale to se asi nepovede :).

Někdy budu muset taky napsat tři kapitoly ročníkovky, ale nechce se mi do toho. První bude asi taková, že se zeptám spousty lidí na to co si myslí o Nýrsku. S tím nebude práce. Ale co bude pak už fakt nevím.

Tenhle článek jsem psal s přestávkami tři hodiny, takže je to rekordní článek i v době psaní. Třeba to nebude poslední nej.

Mám notebook!

Tak jsem se konečně dočkal a koupil jsem si notebook, na kterém píšu i tento článek. Protože jsem zatvrzelý linuxák, koupil jsem ho bez Windowsů, a tak jsem ušetřil dva tisíce. Notebook jsem dostal v pátek a tak jsem si s ním mohl "hrát" přes víkend. Moje hraní spočívalo v tom, že jsem se snažil správně nainstalovat Linux.

První zmatení nastalo hned jak jsem notebook vybalil. Koupil jsem totiž HP Pavilion dv6500, ale na víku je napsáno pouze dv6000. Byl to nejspíš však jenom úklep, protože v BIOSu se název zobrazoval správně.




Začal jsem Fedorou, kde to vypadalo nadějně, ale druhý den mi přestalo fungovat instalování aplikací. Starší kolega však Fedoře pořád věřil a tak se mi ji snažil ji tam nacpat.
Já už s ní ale neměl nervy a tak jsem vyzkoušel jinou linuxovou distribuci, kterou mi doporučil i jeden známý. Zkusil jsem Mandrivu. Tam šli instalovat aplikace skvěle, ale nenašlo to ovladače na grafickou kartu. Ty jsou ke stažení na internetu, ale nedařilo se mi je zprovoznit. Pak opět přišel starší kolega a v mojí nepřítomnosti se mu zadařilo a podařilo se mu nastavit správné rozlišení.
Ještě pár věcí ke stavbě notebooku. Pořád jsem si ještě nezvykl na klávesnici, tlačítka jsou na sebe hrozně namačkaný, dost často se ještě uklepávám. Také s touchpadem nejsem kamarád, musel jsem si přes USBečko připojit klasickou myš.
Teď už ale k Linuxu. Po pár dnech moření se začalo dařit a já dostal počítač do použitelného stavu. Podařilo se mi naimportovat nastavení z Windows, konkrétně z programů Firefox a Thunderbird.
Včera se nám podařilo rozchodit WI-FI a hned jsme našli dvě sítě. To co se ještě nepodařilo rozhodit je web kamerka, která nemá pro linux žádně ovladače a pak ještě bluetooth, o jehož rozchození jsem se ještě nepokoušel.
Výrazným nedostatkem je to, že po zastrčení jacku od sluchátek se nevypne vestavěný reproduktor.
Dneska přišel další úspěch. Podařilo se mi zprovoznit 3D plochu, která je v Linuxech na úrovni, na kterou se Visty nemůžou ani hrabat.

Tak třeba: Linux

Mám chuť napsat článek, ale nějak nemůžu přijít na to o čem, tak píšu o Linuxu. Třeba jeho výhody: bezpečnost, cena apod. zřejmě nikoho nezajímají, takže napíšu o jeho nevýhodách. Hlavní nevýhodou je asi to, že je zadarmo. Kdo by si neřekl, to co je zdarma nemůže být kvalitní. No, tak radši nekvalitní Linux, než nekvalitní Visty. Další nevýhodou je nedostatek kvalitních her. To je celkem logický, Linux neni systém na hry, na to neni stavěnej. I když se nějaký hry přece najdou, holt to neni wofko ani kal of důty a kdo by chtěl počítač, na kterym nejsou hry.

Oni by šli vyrobit, ale kdo by se chtěl dělat s hrou, kterou by si nainstalovalo maximálně 5% uživatelů. Další nevýhodou se stává stabilita. Proti Windowsům to neni vůbec hrozný, ale Linux už dávno nejde cestou serverového systému a snaží se o uživatelskou přívětivost, která mu stabilitu ubírá.

Mnozí Linuxu také vytýkají jeho roztříštěnost a nejednotnost. Každý vývojář si to udělá po svém a kdo se v tom pak má vyznat. Třeba instalační balíčky... Pro téměř každou linuxovou distribuci jiný systém a když pro vaši distribuci to výrobce nevyrobil, tak se holt musíte podívat do příkazového řádku a nainstalovat to ručně.
Příkazový řádek je obrovská výhoda Linuxu, bohužel se toho běžný bfu bojí. Kdo se bojí, nesmí do lesa... :)

A tak se dostávám na konec nevýhod... Našlo by se jich samozřejmě víc, šťouralové si určitě vždycky něco najdou, ale proč to rozvádět. Plaťte si dál za průměrnou kvalitu...

Používám Linux! Proč?

Na svém počítači už delší doba, přibližně tři měsíce používám nepřetržitě Linux. Přesněji Xubuntu. Abyste pochopili některé souvislosti, nejdříve info o mém počítači. Aby si někdo nemyslel, využívám ještě otcův počítač, nesrovnatelně lepší!

Procesor: Intel Pentium II
Operační pamět: 256 MB
Harddisk: 6 GB

O grafické a zvukové kartě se radši ani nebudu zmiňovat. Typ základní desky nevím, nepodařilo se mi zjistit.
Dříve jsem používal Windows98, ale z určitých důvodů jsem se rozhodl nainstalovat Xubuntu.
Xubuntu běží v grafickém rozhraní XFCE, což je rozhraní velmi jednoduché a beží opravdu rychle. To je první výhoda proti Win98. O spolehlivosti systému se snad ani nemusím zmiňovat.
Pak je tu lepší podpora než ve Win98. Linux nemusíte rozlišovat jako verze Windows, proto vám tu poběží i aplikace vydané před X lety. U mě to je Skype, ve Win98 nešel ani spustit.
I aplikace jsou tu lehce rychlejší, např. Firefox, Thunderbird. Obě tyto aplikace byly ve woknech téměř nespustitelné pro svojí rychlost.

Pokud máte také starší comp a nebojíte se riskovat zkuste Xubuntu (či jinou distribuci založenou na XFCE). Možná tak ušetříte vyhozené peníze za Vistu při koupi nového počítače a zůstanete u Linuxu.

Jak si naprogramovat svůj vlastní program "1"

Možná si říkáte že je hrozně obtížné naprogramovat svůj program. Není to pravda. Pro naprogramování jednoduchého programu (např. na výpočet trojčlenky) je celkem jednoduché. Stačí znát pár příkazů a mít v hlavě trochu logiky.
Python je vhodný pro začátečníky přehledností kódu a jednoduchostí tvoření různých funkcí. Ukážeme si jak na první program.
Aby vám pythonové skripty dobře běželi musíte si stáhnout python zde a pak ho nainstalovat. Předpokládám že máte Windows, pokud máte Linux stáhněte si z domovské stránky Python.org balíček pro svoji verzi.
První program můžete vytvořit jednoduše. Vytvoříte soubor "neco.py". Důležitá je koncovka .py která určuje, že se jedná o skript v pythonu. Tento soubor už můžete spustit. Ovšem, nic se nestane. Aby váš program něco udělal musíte naprogramovat vy.
Otevřete si svůj soubor v nějakém textové editoru. Ze začátku vám napíšu pár příkazů které se vám budou hodit.
print "sem muzete zadat nejakej text"
Příkaz print vám vypíše text, který máte v uvozovkách. Každý příkaz musí být na novém řádku.
Takto uptavený soubor můžete zkusit spustit, ale nejspíše se vám velmi rychle vypne a vy nic nezjistíte.

Aby se vám program hned neukončil můžete ošetřit dalším příkazem:
konec = raw_input("Stistkněte [enter]")
Konec je ve skutečnosti proměnná. Pokud jste ještě neprogramovali a nevíte co to proměná je pak vězte že do proměné si můžete dát jakákoliv data která chcete později vypsat, nebo s nimi jinak dále pracovat. Raw_input znamená že se program zeptá na to co vypíšete do závorky a uvozovek a umožní uživatelovi na to odpovědět. Uživatelova odpověď se zapíše do proměnné. V tomto případě do proměné konec.

jmeno = raw_input("Napište své jméno:")
print jmeno
Tento příkaz se uživatele zeptá na jméno, a hned po zadání ho vypíše.
Pokud si chcete vytvořit proměnou ručně stačí napsat:
nazevpromenne = "text v promene"
Tím jsme se základy Pythonu téměř hotovy, přejdeme k výpočtům
S každou proměnou můžete provádět matematické úkony (+,-,/,*), ale musíte je zapsat v tzv. typu int. To můžete provést následovně
scitanec = int(scitanec)
Tento skript počítá s tím, že proměnná scitanec je už vytvořena, ale je v jiném datovém typu, např str().
Uděláme jednoduchý skript na sečtění dvou čísel zadaných uživatelem.
prvnicislo = raw_input("Zadejte prvni číslo:")
druhecislo = raw_input("Zadejte druhé číslo:")
vysledek = int(prvnicislo)+int(druhecislo)
print vysledek
V prvních dvou řádcích se postupně zeptáte na všechny údaje které potřebujete vědět. V třetím řádku pak tyto údaje sečtete a v posledním řádku data vypíšete na obrazovku. Pokud vás programování začalo bavit doporučuji si přečíst Učebnici Pythonu, aneb Létající cirkus, která vás provede celým pythonem od a do z. Příště vám napíšu jak si vytvořit program na výpočet trojčlenky...