Yetty blog

A chce to obrázky!

2008-05-23T19:26:00.011+02:00

Došlo mi, že je potřeba k článkům dávat více obrázků. Pokud možno opravdu hodně. Je to trochu k nevíře, ale negramotů je mezi námi více, než se zdá. Jen pár lidí ze sta články na internetu čte, většina z nich je pouze proletí očima a až pokud objeví něco zajímavého, začnou číst! Přiznávám se, to jsem si z prstu nevycucal, to jsem všelijak na internetu vyčetl. A tak hned tento článek pořádně poutavým obsahem prošpikuji.
Na mém druhém blogu, zabývajícím se převážně Linuxem a spol., se pod článkem "Používám Mandrivu, proč? Vyhovuje mi." rozpoutala zajímavá diskuze, která zpočátku vypadala, jako kdejaký flame pod diskuzí třeba na Technetu.IDnes.cz nebo na Živě.cz. Nakonec se ale vše vysvětlilo a tak já dostal za úkol psát další články o Mandrivě. Pokud vás tohle téma také zajímá, můžete se těšit - článek už je v přípravě. Bude se týkat nové verze Mandrivy a popíšu pár vylepšení a postřehů, kterých jsem si za tu krátkou dobu povšiml. Další článek bude patrně o tom, jak rozchodit server Lighttpd s PHP, MySQL a všelijakou havětí. Takže sledujte!

Stručná historie Tchoříků

A teď pryč od počítačů. Vždyť u nich sedíte téměř všichni kdo tohle čtete nejspíše poměrně často. Nemáte jich občas, tak jako já, tak trochu dost? Já často a tak se snažím od sezení co nejčastěji odpoutat. Třeba na akcích s Tchoříky, to mám vždy od počítače dovolenou. Letos v létě to bude Ukrajina. Ano, čtete dobře. Možná se vám vybavuje akorát mafie, chátrající budovy, lidi bez práce a tak všelijak podobně. Nejste sami, rodičům se v první chvíli vybaví to samé, a když namítnu, že jedeme přece do hor a tam moc lidí nebydlí, maximálně nějací bačové - ale ty už všechny normy a nařízení určitě přemohly, tak se vybavují medvědi a vlci, prostě je to těžký. Ale kdo ví, třeba to tam bude úplně jiné. Kolik z vás tam bylo? Přesvědčím se o tom na vlastní oči.
Jo, s Tchoříkama jsem toho už zažil. A protože mám teď trochu času, můžu se o tom trochu víc rozepsat. Aneb - bude se vzpomínat. Můj úplně první tábor byl v roce 2001, nedaleko Strážova, na krásné louce u zeleného rybníčka. Tam, pokud si dobře vzpomínám, nikdo kromě Johany a Tomáše z Tchoříků nebyl. Táboru tam onehdá šéfoval táta a Petr V. (ten s námi byl třeba i teď na J-Festu). Tábor pořádalo plzeňské káesko. vše na téma putování Izraelců z Egypta.
První tábor s budoucími Tchoříky byl až v roce 2002. Konal se nedaleko vesničky Lukoviště, asi 5 km od Kolince. Tábor pořádali lidi z horažďovického káeska, hlavním vedoucím byl Jenda S., který s námi vydržel až do teď. Tenkrát hodně pršelo, dokonce povodně a ani nás velká voda neminula. Holky, které měli týpíčka postavené dole v údolí byly evakuovány do nedaleké vesnice a my chlapy, kteří měli domov rozumně na kopci zůstali sami. Ach ta moje paměť, vzpomenu si akorát na to, že to bylo na kolech, spalo se v tee-pee a pokladovka byla ke konci trochu vášnivá.
A za půl roku byl tábor další - tentokrát to bylo na lyžích, v zimě samozřejmě. Kde to bylo si netroufám hádat, protože lyžáky, jak tomu říkáme, se trochu slévají - podobní lidi, podobné místa, všude bílo, ráno sjezdovky odpoledne běžky. Kdybych ale měl tipovat, sázím na horskou vesničku s názvem Kvilda.
O půl roku byl tábor další - opět v Lukovišti a z tohoto tábora si pamatuji trochu víc. Přece jen to není tak dávno. Jako tým jsme se jmenovali Lvi (všechny týmy byly pojmenovány podle nějakého souhvězdí) a naše sloužení bylo: já, David T. - bývalý spolužák, Markéta K., Lenka H. a Johana H. Až na Davida jsme zatím všichni vydrželi. Pokladovka byla opravdu bouřlivá, nervy praskaly, láhve kolem mé hlavy létaly a to jsem v tom byl docela nevině. Nu, možná to není úplně pravda, ale rozebírání oné situace by hraničilo s pomluvami (nebo s vesnickým drbáním?) a tak radši nic vyprávět nebudu. Co bylo, to bylo.
Kurňa, pamět zase vynechává a tak nevím jestli po lyžáku následoval tábor u Blanice, či ne. No, to je jedno, budu vyprávět o něm, protože se do pamětí všech z nás nesmazatelně vryl. Byl to jeden z táborů, kde s námi byl Milan T. zvaný IQ-, Žirafa a všelijak podobně, ale to není podstatné. Podstatný je náš výlet do Českého Krumlova. Výlet započal slibně, z našeho tábořiště jsme vyrazili do Lenory, kde byla vlaková zastávka a odtud jeli do Krumlova.
Cesta byla pohodová, podél Lipna až do Krumlova. V Č. Krumlově teče, jak patrně víte, krásná řeka Vltava. Na co bazén, na co koupaliště - my máme Vltavu. Ano, ve Vltavě se skvěle koupe, proud vás unáší, před jezem musíte rychle z vody a znovu proti proudu. No prostě nádhera.
Ale vždy musí být nějaká ta kultura. Večer nás čekalo představení baletu "Labutí jezero" v zámeckém venkovním divadlo. Tohle divadlo je proslavené svým otáčivým hledištěm, docela zajímavý zážitek, pokud nejste totálně unaven. A tak z baletu moc nemám, asi jsem ho trochu prospal. Těsně před tím, než představení skončilo, poprvé zahřmělo. A za chvíli začala pořádná bouřka. Neměli jsme kde přespat, tehdy jsme mysleli, že na to vedoucí zapomněli, ale teď už je mi jejich styl trochu jasnější a vím, že to bylo v plánu. Přespat někde pod širákem, ta bouřka samozřejmě ne. A tak jsme běželi, bez tušení kam, prostě schovat se. A to se nakonec povedlo. Pod jedním ze zámecký podloubích jsme si vybalili sakypaky a chystali se na spánek. To že to bylo podloubí a ne most se pak nějak pozapomnělo, či nám to nepřipadalo tak důležité a tak se rozneslo, že jsme spali pod mostem. To zní samozřejmě trochu jinak. Tu noc byla bouřka, jakou jsem od té doby snad nezažil. Ráno se trochu vyjasnilo a my se po snídani vydali zpět směr Záblatí (vesnička poblíž tábořiště). Z Lenory jsme to vzali trochu oklikou, nejdříve k hradu Hus. Šišková válka je skvělá hra, která opravdu dokáže chytnout a pak člověk svět kolem sebe vnímá jinak - a nepřítel překryje vše ostatní. Zřícenina hradu Hus stoji na skalkách nad Blanicí. Jako strategické místo je to skvělá volba. Přes skály vysoké kolem šesti metrů je těžké se nahoru dostat. Ale dolů, ach jak snadné. V zápalu boje se Pavel K. dostal až na okraj skalek. Dolů šest metrů, dole kameny a pro dopad nic měkkého. Zvlášť pokud padáte po hlavě. Silnice byla pořádný kus daleko a záchranná služba neměla snadný úkol se sem dostat. Jen zázrakem to Pavel přežil. Ale od dalších táborů ho to neodradilo - jezdí s námi do teď.
Takový byl tábor u Blanice. Následovali další a další tábory a naše parta se postupně formovala. Výslednou podobu začala dostávat na prvním horolezeckém táboře v severních Čechách. Tábor byl už jen "výběrový", jedním z důvodů bylo zpřísnění hygienických a všelijakých jiných podmínek EU a tak nás muselo být do stanoveného počtu. Dalším z táborů byl zimní tábor v srubu na úpatí hory Jizery. V chajdě, kde je topení snem, elektřina výmyslem z budoucnosti. V chajdě kde jsou jedny kamínka. V chajdě v jejímž podkroví se namačkalo dvanáct lidí. V chajdě kde v noci krásně skučí meluzína. Nu, nádhera. Tady už jsme jenom běžkařili, zdolali jsme téměř všechny jizerské tisícovky. Za ten týden nás prý vítr ošlehal k nepoznání.
Následovali ještě další dvě Jizery - letní tábory se nějak vynechávali, nebyl na ně čas. Až loni nastal přelom v našich výpravách. Vyrazili jsme do Karpat. Přesněji řečeno na Slovensko do Nízkých Tater. Článek o tom si můžete přečíst zde. Tam jsme dostali i svůj název - Tchořicí. I hymnu jsme složili.
A letos další dvě akce, tentokrát lyžák bez sněhu ale na Šumavě. Nebudeme přece jezdit pořád na stejný flek, řekl Jenda. Potom menší puťák po Šumavě. A nyní jen strádáme ve školních lavicích a odpočítáváme dny. Ukrajina čeká...

To tu nějakej cvok...

2008-05-21T11:57:00.002+02:00

Už je zase středa a jsme v půlce týdne. Jsme v půlce a zatím je to dost žhavé, dalo by se říct. Protože zrovna nastalo období maturit, výkopů a jiných bláznovin, dost učitelů prostě zapejká (vymlovají se na to, že musí) a nás předhazují lvům. Lépe řečeno lvici - paní učitelce Kadlecové. V pondělí to jsme měli dvě hodiny chemie, a ty se dali přežít, ale v úterý dvě hodiny fyziky a hned po sobě, to je trochu moc. A navíc v pořadí: 1. hodina - matematika, 2. hodina - fyzika, 3. hodina fyzika. No byl to záhul. Milá paní učitelka měla zase své nezapomenutelné hlášky, jaké je asi IQ bublajícího bahna? No kdo ví.
A dnes opět, abysme nezaháleli jsme si jako rozhřívačku dali opět hodinku našeho milovaného předmětu. A učitelka měla ráno. Docela dost lidí si z hodiny odneslo modřiny. To je vážné...
A teď sedíme zase ve studovně, zapíjíme to hnědým mokem a sledujeme fotbalové utkání. Hrajou primáni proti kvartánů (6. třída versus devítka). Za primány hraje jediná holka, prý kapitánka Viktorky a je sranda dívat se, jak si je dává.

New! Pár fotek z J-Festu

2008-05-18T20:07:00.002+02:00

Prohlédnout fotky z J-Festu, přesněji jenom z paint-ballu, si můžete zde (rajce.net).

Tak už to dožijem...

2008-05-17T21:01:00.003+02:00

Před týdnem byl J-Fest v plném proudu, v tuto dobu jsem právě skákal se spousty dalších na koncertu skupiny October Light a týden poté je zase ticho po pěšině. Ještě jsem nenapsal na blog o průběhu J-Festu nic, to nebývá zvykem, jaksi se nepodařilo chytit vlnu, ale co zde schází jinde přebývá. Asi v úterý jsem se k tomu odhodlal a psal něco ve stylu bylo to super, hurá, hurá. Ale když jsem napsal tuhle první větu, nějak jsem si nemohl vzpomenout co se tam dělo. A to se nechlastalo. Na něco jsem si vzpomněl, ale pak jsem si tím zas nebyl úplně jist, někde jsem se nemohl programu dopátrat - prostě, článek by stál za houby a tak jsem to raději smazal.
A tak tento článek bude klasika - opět o škole. Zrovna včera se mě Jarmila ptala, jak je ve škole. Odpověděl jsem něco ve stylu, že ještě to jde. Prý jak to, že ještě? Vždy po nějaké akci (povedené i nepovedené) se hladiny toho zatuchlého rybníka s přezdívkou škola trochu rozvíří a hned se dá líp dýchat a snášet výmysly učitelů. Nejspíš díky J-Festu se mi podařilo rozdýchat další z učitelských křivd. Jak to tak bývá, žáci malují do všeho, a když je to školní, je to ještě lepší, než když je to vlastní a tak se stalo, že zpěvníky "Já písnička" byly zkrášleny úpravami jako např., kurňa, teď si na nic slušnýho nemůžu vzpomenout. Možná tam ani nic slušnýho nebylo, takže když se jedna z učitelek rozvášnila a začala jmenovat všechny krásná slova, nejčastěji označení soukromých míst na těle, označení pro lacinou ženu, všechny možné druhy zvířat, docela se mě to pobavilo. A dostala mě poznámka, že z těch zpěvníků zpívají malí primáni a že ty slova nejsou to nejlepší co by se ve škole měli naučit. Jako kdyby už je dávno neznali.
A protože jsme měli tu smůlu, či někteří z nás byli tak neopatrní a dali se chytit jak do zpěvníků malují, padla vina na naší třídu. Není na kolektivní vinu, že ano, jinak by s tím bylo moc práce a na někoho se to hodit musí. Takže, za trest musíme koupit každý nový zpěvník. To víte, ani náhodou.
Doufám, že jste se u tohoto článku alespoň trochu pobavili - opravdu nebyl psán v naštvanosti, spíše se tomu směji (asi díky J-Festu) a říkám si, že do prázdnin už se to nějak vydrží.

Tak si to přelož!

2008-05-14T09:59:00.004+02:00

Nevšimli jste si ještě překladače od Google? Vyzkoušejte ho.

Odkaz: http://translate.google.com

Můj vyfocený blog:

Nebuďte závislí na YouTube!

2008-05-08T09:22:00.004+02:00

Našel jsem asi před týdnem docela pěkné video na YouTube, klasicky jsem si ho stáhl abych nemusel pořád přenášet data z internetu. Po dvou dnech jsem se rozhodl dát video sem na blog, ale ouha, video už tam není - zřejmě autorská práva. A tak jsem hledal, jak bych video mohl dát sem, v podobném přehrávači jako je na YouTube. A objevil jsem - zde (EN) si můžete vytvořit vlastní přehrávač, který můžete libovolně nastavit. Stačí mít video nahrané na nějakém freehostingu. Ukázka jak to potom vypadá:

Psychology 1. - Tak to jsi neměl říkat!

2008-05-07T20:54:00.007+02:00

Protože život, ač to není pravda, může při psaní vypadat trochu monotónně, obohatím své články opět poznatky z jednoho literární serveru. Bude mi nejspíše delší dobu takovým pozorovaným objektem, zejména ze stránky psychologické. Takže díl první:

Nech umění uměním, ale hlavně: Nepoučuj!
První fáze výzkumu byla následovná, co nejvíce rozbouřit vody a zjisti jak lidé reagují. Jak už jsem psal minule, poprvé jsem zareagoval na ignorování češtiny. Abych si ujistil, že se stanu terčem nadávek, udělal jsem ještě v komentáři chybu - to jen proto, aby na mě také něco mělo. A ono to zafungovalo. Hned se na mě sesypala snůška nadávek, připomínek a podobných věcí. Mé chyby si sice všiml až třetí reagující, nicméně si jí všiml a hned byli na koni. Takže shrnutí jak lidé reagují:

Odvádějí od tématu. Například rozebíráním chyb kritika, jeho nedostatků a podobně.
Tonoucí se stébla chytá. Obhajují svůj názor a ani si neuvědomí, co plácají za nesmysly. Třeba mi bylo tvrzeno, že bez háčků a čárek se běžně mluví.
Nekonfliktní. Chápou, že jsou lidé i s jinými názory obhajují svůj názor na logických argumentech.

Kéž bych mohl říct, že nejpočetnější je poslední skupina. Bohužel tomu tak není.
Další část výzkumu byla pokus vytknout jim jejich styl. Také to nebylo moc těžké, na serveru se psali v té době básně výhradně stylu "achich ouvej". Člověk by si pomalu myslel, že svět, zatímco on čučel do monitoru počítače, jaksi zešedivěl, ne-li zčernal. Samozřejmě se lidé dělili do tří kategorií, tak jako skoro vždycky:

Ne, tak s tím opravdu nesouhlasím
Je mi to jedno
Ano, je to pravda. Co s tím něco dělat?

Záměrně jsem jako první skupinu uvedl "Ne", páč ti jsou většinou nejhlasitější. Je to zvláštní, ale je to tak, pokud člověk má odlišný názor, je větší pravděpodobnost, že se "ozve" a že nenechá věci jen tak plavat. Skupinu "Ne" je možné snadno rozdělit ještě podrobně, zde je dostatek podkladů.

Nikdo mi nebude říkat jak to mám dělat. Stoprocentně je dané osobě v rozmezí od 12 do 18 let. Ano, puberta se pozná.
Chyba je v tobě! Aneb jestli tu chceš být oblíbený, tak pěkně zapadni do davu a neříkej názory, které se nám nelíbí.
Nemáš pravdu. A následují nelogické argumenty, které zpočátku vypadají poměrně rozumně, ale když se nad nimi zamyslíte, zjistíte že se vám někdo snaží vymývat mozek. Uvádím příklad (jedna z reakcí na drobnou provokaci):
... a do umění se povětšinou vkládají city a pocity, které skutečnému světu zůstávají skryté, proto pokud nevidíš ve smutné básni pozitivismus, je to spíše tvoje chyba... proto také já vidím v pozitivní básni spíše smutek a obyčejný brak...
Ano, samozřejmě i to někdy může být pravda. Ale pozor! je to opět jenom názor, který se vám někdo snaží vnutit. Tenhle je natolik zajímavý, že stojí za rozebrání. Částečně má pravdu, ale částečně také ne. A nejhorší na světě jsou pololži a polopravdy - ničemu není snazší uvěřit. To, že se v pozitivních básních vyskytuje mnoho skrytého smutku je v některých případech pravda. Cituji J. Žáčka (Otevřený dopis holubům):
Našli jste si zábavu, kálet lidem na hlavu. Najděte si jinačí, v tom si lidé vystačí.
Na první dojem vtipné rýmování, ale v pozadí se skrývá smutek z lidí. Co ale pak již minule citovaná píseň Ezop a brabenec - v čem tam hledat smutek? Leda v tom, že to krásné přání není a nikdy nebude plně splněno. Ale právě pro tento účel píseň vznikla, ukázat na to, že je to špatně a snaží se to změnit. A o tom vtipná literatura je.
Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej,
Chechtej a na svou bídu si nezareptej!

brak

Brak je masově vytvářený kulturní produkt, regulovaný společenskou poptávkou a charakterizovaný jednoznačnou a cílevědomou funkčností. S uměním ho spojují pouze podobné vyjadřovací prostředky, na nichž však není podstatněji závislý – nejde tedy o "pokleslou formu", ale o zcela samostatnou oblast kultury, na kterou je třeba užívat specifická kriteria hodnocení.

přemýšlejte na věcmi

demagogem

Ať se trochu zasmějem...

2008-05-03T21:22:00.010+02:00

Včera i předevčírem jsem se snažil, chvílemi jsem dokonce měl i chuť napsat zase nějaký nový článek sem, na blog. Vždy to ale troskotalo na tom, že jsem si při tom na něco vzpomněl, něco bylo potřeba dodělat, něco si poznamenat, někomu vynadat, prostě klasika a k psaní jsem se nedostal. Když už jsem odložil všechny světské starosti a pohnutky ztroskotal jsem na tom, že nevím jak by se měl nový příspěvek jmenovat. S tím mám většinou největší problém. A tak jsem nakonec nic nenapsal a píšu teď.
Na jednom amatérském pisatelském serveru jsem se trochu opřel do mladých snaživých autorek píšících básně o všem možném, to všechno možné navíc najdete většinou i v jedné básni (básní je tam mnohem víc, jaksi je snazší ji napsat, než nějaký trochu delší text), většinou je to s děsně ponurou atmosférou (no, alespoň něco to má - atmosféra, to je to správné slovo!), ale s obsahem žádným. Dovolím si zde jednu uveřejnit.

porad tu jsem
mimo realitu
ve svym svete,
nebo mozna
v realite
mimo vas svet

...a taky zapominam...
(autor: pocitová)

No, nevím jak vám, ale mě to opravdu nic neříká. Možná je to umění, ale umění jde většinou hodně dobře a draze prodat a s tímhle byste nejspíš nikde neuspěli. Dovolil jsem si navíc poznamenat, něco na způsob, že ignorovat češtinu můžou jen ignoranti (napsal jsem to mnohem slušněji, ale jedna z odpovědí, kterých se mi dostalo, obsahovala toto krásné slovíčko :-D). Když si tak občas čtu ty "moderní" výtvory, říkám si, že Hus a "starej dobrej" Ámos, jak dodává Jáňa S., se musí v hrobě obracet. Či spíše rotovat, ale to také není moc české, tak zůstaneme raději u obracet.
Tím, že jsem si dovolil rozvířit hladinu klidného a jak to tak bývá i zatuchlého rybníčku, jsem si vysloužil mnoho rozzlobených zpráv od zastánců "umění". S některými jsem nakonec pěkně pokecal a ujasnil jim, proč si to tak myslím, u jiných to skončilo u jejich nadávek a mého ignorování a pokud možno co nejslušnější odpovědi. Komu není rady, toho uhoď kladivem.
A ještě k básním, jak už jsem řekl, všechny měly ponurou atmosféru. Jak jsem se dozvěděl, prý se vypisují ze svých trablů. To jsem tak trochu čekal, a kdysi jsem to dělal taky, ale pak jsem zjisti (pár lidí mi k tomu pomohlo), že se to nedá číst a ať píšu raděj něco veselýho. A tak se snažím. Ale snažte se to vysvětli někomu kdo myslí, že emo jest to na světě best (hej, já mezi ně jednou zapadnu :), že když budou veselí, bude nám hned líp. A tak po nadávkách a spíláních mnohých se vracím ke starým dobrým V&W a cituji:

Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej,
chechtej a na svou bídu si nezareptej!

Jo, jo, ti to znali. Teď zrovna jsem dočetl povinnou četbu Caesara, který je taky od Honzy a Jirky a docela jsem se při tom i bavil. Ba bavil jsem se tak, že jsem k Caesarovi přibalil ještě Robina Zbojníka. Ten byl ještě lepší.
Ale já rád zůstávám u klasiky, takže jen co jsem dočetl divadelní hry, vrátil jsem s k staré dobré Narnii. Jo není nad Lewise. Mám ještě starý překlad, ve správném pořadí a s krásnými českými jmény. Kdyby vás to náhodou zajímalo, tak můj nejoblíbenější díl je "Kůň a jeho chlapec", ale ani nevím proč, nejspíš proto, že se od ostatních tolik liší. Teď čtu zase Lev, čarodějnice a skříň a jsem spokojen. Lepší než číst po sobě ty paskvily.

Tak to byl fór!

2008-04-25T19:22:00.003+02:00

Ani se mi dneska nějak psát na blog něchtělo, přečetl jsem si ale jeden "skvělý" článek na, jak je v diskuzi vtipně poznamenáno, Lživě.cz. Týká se totality od Googlu a toho, že velký strejda Gůgl o nás ví skoro všechno. Ne že bych to chtěl snad popírat, to ne, Google je totiž jedna z nejchytřejších firem světa a je zajímavé sledovat její myšlenkové pochody, takže by to, že indexují všechny vaše dotazy, maily a komunikaci (samozřejmě v rámci Google, GMailu, GTalku apod.) mě vůbec nepřekvapuje. Dokonce si myslím, že Google jde v předvídání budoucnosti mnohem dál, se vzrůstajícím počtem uživatelů internetu a s rostoucí oblibou streamovaného videa se nároky na připojení zvyšují a jednoho dne se stane, pokud tomu Google nepředejde, což se nejspíše už stalo, že drátky po kterých se vaše data přenáší budou najednou přetížené. To se ale nejspíše nestane, neboť Google staví velké serverové farmy, které by mohli kdykoliv začít fungovat jako velké proxy, pokládá kabely s velkými přenosovými kapacitami a jistě koná spoustu dalších věcí o kterých nemáme tušení. To lehce odporuje jednomu názoru z článku na Živě: "Je těžkopádný (Google), pomalý, vykazuje znaky monopolního chování, špicluje své uživatele a navíc se..." Vám připadají takovédle činy jako pomalé a těžkopádné? Mě spíš jako dokonale promyšlené.
A přesto je Google tisíckrát oblíbenější než např. Microsoft. Proč asi? Kdy poprvé nám dali pánové z Redmontnu něco zadarmo? Nejspíš až poté, co zjistili, že jejich WLM se prodávat nebude, že placené mailové schránky nejsou v módě a tak dále. Zato Google toho dává zadarmo opravdu dost. Sponzoruje vývoj různých open-source projektů, vytváří vlastní projekty zdarma... Vydělává na něčem jiném. Ne na tom, že vytváří software který chci používat, ale že mi doporučí reklamu na cizí produkt a vydělá na reklamě. To, že k tomu používá informace, které ode mne získal, jako jsou výsledky z vyhledávání, archiv mailů apod., vlastně nevadí, protože pokud doporučí správně (třeba obchod s batohy do outdooru) budu jenom rád za ušetřený čas. A že by chtěl Google mé údaje využít k nekalým úmyslům? Tomu zase až tak nevěřím... K čemu by mu to bylo?

Dost ale o Googlu, raději něco ze života. Z dněšního rána mám zajímavý zážitek, který mě i trochu pobavil. Jako každé ráno jsem čekal na náměstí na odvoz do Klatov. Na lavičce tam ale seděl mladík, něco kolem pětadvaceti - tipuji, v ruce sklenici (pěknou, půllitrovou) naplněnou neznámou černou tekutinou, kdyby se poté co vstal nemotal, asi bych tipoval, že to bude coca-cola nebo kofola, ale patrně to bylo něco silnějšího. Snažil se stopovat, ale nějak nikdo nezastavil, kdo by taky zastavoval někomu zjevně připitému, a tak si to zamířil ke mně a ptal se kdy jede autobus. Asi tak za hodinu, řekl jsem mu, a až teď jsem si uvědomil co je na něm hodně zvláštní. Na hlavě mě nasazené lyžařské brýle, takový ty velký sjezdovkový. Hned mi to ale objasnil - prý je nahoře ještě sníh a tak si tam zajede. No, trochu sněhu tam asi ještě bude, ale v tomhle případě to nevypadalo moc promyšleně. Chvilku přemýšlel a pak začal znovu, tentokrát úspěšně, stopovat. jedete na Rudu?, ptal se lidí v autě, taky nějací mlaďoši. Prý že ne, že jedou do Klatov. A on prý, že to nevadí, nastoupil si a odjel. To bych rád věděl, kde asi skončil.

Jarní aktualizace CSM je tu!

2008-04-24T06:58:00.001+02:00

Tak jsme se konečně dočkali a můžeme stahovat jarní aktualizaci hry CSM (Czech Soccer Manager) pro rok 2008. Stahujte zde! K instalaci potřebujete mít nainstalováno CSM.

Už je to uděláno, už je to hotovo!

2008-04-19T18:16:00.003+02:00

Tak jsem konečně dodělal ročníkovou práci. Stahovat můžete zde (PDF, 7.47 MB). Jak jinak - sázeno v LaTeXu.

A malej bonus

2008-04-19T13:37:00.003+02:00

Moje fotky z túry si můžete prohlédnout v předchozím článku. Trochu jsem si ale hrál a upravoval v GIMPu. A tak trochu abstrakce. No copy, díky!

A stejnak to do ročníkovky nedám

2008-04-19T12:56:00.005+02:00

Tak jsem vzal foťák do ruky a vypravil se časně ráno do okolí Nýrska. Původně jsem chtěl nafotit něco do ročníkové práce, ale z Nýrska tam toho moc není a nechce se mi s tím dělat a tak bude ročníkovka trochu nudnější než mohla být.
Celý týden bylo relativně pěkně až dnes začaly přeháňky. Nad Nýrskem byla hustá mlha a tak fotky jsou také aké sou.

Ještě něco o Nýrsku?

2008-04-16T18:42:00.002+02:00

Týden za týdnem mizí v dáli, a tak je tu opět stručný report. Zrovna včera jsem hodně přemýšlel na tím, že s blogováním na čas praštím. Můj blog začalo číst nepříjemně mnoho lidí, a ač mi to vynáší poměrně dost na reklamách, nemůžu sem z důvodu zachování svého zdraví některé věci vůbec psát. Viď, Peroxi (a spol., tedy spíš ten spol.)!
Už je - překvapivě - duben a ročníkové práce jsme měli odevzdat podle prvotního plánu asi před měsícem. Nu, konečný termín se posunul na příští pondělí. Asi bych měl na něčem zapracovat, protože mé dvě kapitoly "milé" paní učitelce asi stačit nebudou. V plánu mám ještě dvě (mělo jich být deset) a snad vyjdou. První z nich bude tuctová, popíšu webovky o Nýrsku a okolí, druhá by mohla být zajímavější a její nezkrácenou verzi bych chtěl dát i sem, ale záleží na tom, jaké počasí bude o víkendu. Když nebude pršet, vezmu noťas a půjčený foťák a zmizím na celou sobotu. Párkrát si Nýrsko vyblejsku.
Protože od Kuldy už dlouho žádná práce nebyla a na webu Nýrska se mi moc dělat zatím nechce, trochu víc jsem začal pythonýrovat. Lehce jsem překvapen, okolik je to proti píejčpíčku hezčí, jednoduší, objektovější a tak všelijak. Takže moje hrátky si můžete stáhnout odsud, ke spuštění budete potřebovat Python a PyGame.

A zítra je pátek

2008-04-10T20:00:00.003+02:00

Tak se nějak divím, jak ten čas letí. Vždyť to není tak dávno co byly jarní prázdniny, málo času uteklo od Velikonoc a minulý čtvrtek byl vlastně včera. Kdybych nevěděl, že tady na zemi jsem vlastně na skok, asi bych z toho měl trochu depku. Tu ale naštěstí nemám a tak jak jsem slíbil, můžu psát na blog, protože mám dobrou náladu.
Dnes jsem byl po dlouhé době na tréninku floorbalu, minule jsem musel na koncert v hudebce, což mě štve, ale seknout s tím budu moct až po konci školního roku. Před čtrnácti dny jsem na to nějak zapomněl, a před tím byly Velikonoce. Tak jsem se konečně pořádně zapotil.
Protože kafe ve škole je sice pořádně hnusný, ale kofein v něm je a to povzbudí, poslední dobou ho zase začínám lehce víc pít. Nápad s termoskou byl sice skvělý, ale nesměla by to být termoska šunt, které bude po měsíci upadávat uzávěr. A tak mě zajímalo jaký má vlastně kofein dopad na organismus. Hodně věcí si můžete přečíst na wikipedii, mě zaujalo například to, že kofein odbourává z kostí vápník a z těla tuky. Takže díky kávě se vlastně hubne. Doporučená konzumace šálků kávy je kolem tří denně, horní hranice je pět, což se mi podařilo překročit asi zatím jednou.
Protože nejlevnější co jde ve školním automatu koupit a dá se to pít je mléko s kávou (chutná úplně jako velká káva, ale je o korunu levnější) stojí 6 Kč, což při konzumaci dva šálky denně dá 12 Kč, týdně 60 Kč a měsíčně 240 Kč, je to drahá zábava.
Proto jsme s Martinem začali uvažovat o koupi vlastní rychlovarné konvice. Pokud se počítá, že konvice bude stát něco kolem 250 Kč, kafe které vydrží zhruba měsíc pro jednoho (trochu jsem se ptal a snad jsou moje informace správné) zhruba 100 Kč, mohla by se naše investice vrátit poměrně rychle. Elektřinu a vodu platí stát, tak co je nám do toho, rádi ušetříme.
Protože má Žanda dva týdny z měsíce odpolední, můžeme mít mládež jen jednou za čtrnáct dní, budu zítra večer asi zase na svém místě, to je tam kde jsem právě teď a to místo jistě uhádnete. Dost často mě to, nechci říct přímo sere, ale asi je to nejpřesnější vyjádření, když si uvědomím, že vlastně celý dny strávím u počítače. Ale asi to není jenom můj problém ( a o to je to horší). Co taky dělat jiného.
Ale abyste se nenudili pořád čtením mého blogu, zkuste tentokrát něco ve slovenštině: "Viete napísať e-mail?".

Aj, my ulejváci.

2008-04-08T17:22:00.002+02:00

Konečně doma, po šíleném úterku, kdy nám ve škole nadělili ty nejhorší předměty, které si dovedete představit. Tím, že jsme přežili dnešek, jsme vlastně přežili i celý týden. Zítra bude nejspíš docela v pohodě den, opět olympiáda a tak se opět uliji, dám si bagetu zadara a vyzkouším jak běha Linux na počítačích v DDM. Zkoušet budu BackTrack, distribuci založenou na Slaxu a poměrně dobře zásobenou různými špionážními a podobnými hračičkami. Výbava asi stejná jako měl Jim Bond.
Jinak se zatím nic zajímavého nedělo, v pondělí mi učitel naoko vynadal za porušení řádu učebny, ale jinak byla nuda. Klasika jako vždy, pár písemek a čtvrtletka z matematiky.
Džejfest se už nějak rozkřikl a tak se zdá, že naše výprava provede velmi početné vylodění v Liberci. Den D bude 9.5. Pokud v ten den budete mít čas, určitě o J-Festu minimálně uvažujte, stojí to za to. Když to tak počítám, tak bude výprava z Nýrska a okolí minimálně dvacetičlenná. No to je dost. Jediný problém bude nejspíš v dopravě, dvacet lidí to jsou čtyři běžná auta, autobus by byl lepší, ale zkuste se poptat po cenách na tři dny. Dostanete slušnou pálku.
Můj blog o Linuxu se zajel poměrně dobře, denně 18 návštěv a toto číslo dál roste. Hlavní odkazující weby jsou Linkuj.cz a překvapivě PrávěDnes.cz, do kterého byl nový blog zařazen. Pokud byste měli zájem občas nabsat článek o Linuxu a světě kolem něj, určitě mě neváhejte kontaktovat (admin74(at)volny.cz).
Přemýšlím co sem ještě napsat. No třeba to, že do Nýrska přijela nečekaně pouť - nezvaná, nechtěná, ale přec je tu. Kraválu jako vždycky dost, kolotočáři točí jednou za hodinu, protože komu by se chtělo na takovoudle zábavu v tomhle nečase (ač zrovna teď je celkem pěkně, nebylo tomu ale tak) a tak si asi zatím moc nevydělali.

Prezentace o J-Festu

2008-04-05T21:38:00.003+02:00

Na žádost Petra jsem vytvořil krátkou, stručnou a jasnou prezentaci o J-Festu.

Stahujte zde (PDF, 0.6 MB)

Upozornění!
Informace nejsou oficiální a můžou se změnit! Sledujte proto raději oficiální web j-fest.cz

To nám bylo rušno

2008-04-04T15:44:00.003+02:00

A je zase pátek, další týden je za námi a tak je tu stručný report. Aneb co se dělo a nezapomnělo. Vezmu to od konce (asi jako vždy). Před chvilkou jsem založil nový blog, tentokrát zabývající se výhradně Linuxem. Navštívit ho můžete na adrese linux-cz.blogspot.com. Na blogu časem najdete tipy a návody na vše kolem Linuxu. Pokud máte zájem o účast na tvorbě, můžete mi napsat na admin74(at)volny.cz a domluvíme se. Články nebudou nijak odborné, prostě o lidí k lidem.

Slíbil jsem, že trochu (víc) v tomto článku zprdnu Wowce. Pro nezasvěcené - Wowce, Wofkař a podobně je (náruživý) hráč hry World of Warcraft. Co jsem tak pochopil, ve hře máte svojí postavu a s ní chodíte, bojujete a tak všelijak, hra se hraje přes internet, takže potkáváte další hráče. Hra je určitě zajímavá, Wofkaři z naší třídy tvrdí, že WoW hraje 11 milionů lidí - což se mi zdá trochu moc a strejda Google mi řekl, že v roce 2005 to bylo 1.5 miliónu, takže to číslo bude asi trochu nižší - dobře provedená, se zajímavou grafikou, ale má jeden špatný efekt, který má v dnešní době mnoho her. Na hře se můžete stát, natvrdo, závislým. Přece jen, nikdo nemá dokonalej život a tak hledá únik buď v drogách, chlastu, nebo právě ve hrách, v kterých si můžete vytvořit svůj nový, přitažlivý leč virtuální život, kde nejste omezován nikým a ničím. Pak už nemůžete skončit, protože ve hře poznáte spoustu lidí, kteří jsou nepochybně fajn, ale jsou někde daleko, sedí doma za počítačem a taky vaši postavu přece nenecháte jen tak umřít.

Dokonce se mi zdá, můžu se plést, nejsem psycholog, takže to nemám vědecky potvrzené, že podobné hry vymývají lidem mozek. Když ráno přijde do třídy jeden takový dle pařmen a sedí v ní druhý, první slova, která řeknou nebude zdar, čus nebo podobně, ale řeknou něco na způsob "Z****e, ty jsi lama, ty nedáš ani rogunu, tyvoe. Hej, já už mám týšestku a sem fulepik!". No vám se to zdá úplně normální?

No, nechám toho, přejdeme dál. Ve středu mě docela dostal můj učitel v hudebce. Ve středu jsem poslední koho učí a tak mi občas řekne ať přijdu dřív, pokud budu moct. To se stává pokud mu onemocní žák. Normálně, protože přijíždím ze školy déle a hned do hudebky se mi nechce, dřív nepřijdu, ale tuhle středu, protože jsem se vrátil dřív jsem se tedy uráčil do hudebky jít. Co se ale nestane, ve třídě je učitel a normálně učí, protože mu žák přišel a ke mně se to jaksi nestihlo dostat. No stane se, holt jsem strávil 2 700 sekund zbytečně v hudebce. To potěší.

Pondělí bylo kapánek vzrušující, při informatice se běžně nudím a tak zkouším možné i nemožné, a protože ve vedlejší třídě sedí naše druhá půlka, krátím si chvíli posíláním zpráv přes příkazový řádek na jeden počítač v druhé učebně. Běžně za ním sedí Karel, pondělí ale školu "zapekl", a tak se moje zprávy dostaly k Kateřině. No to by zas až tak nevadilo, ale nebyla by to windowsácká síť, kdyby všechno fungovalo tak, jak mělo. Nevím jak se to mohlo stát, možná jsou v síti dva počítače se stejným názvem (i když myslím, že to možné není), nebo se prostě stala chyba v matrixu a zprávy došli i učiteli o třídu níž, vyučujícímu biologii, promítajícímu něco projektorem. Takže za trest budu nejspíš psát sto příkladů (zlomky, odmocniny a podobné hovadiny) v LaTeXu. Ještě že tam to jde poměrně snadno, původně jsem to měl dělat ve Wordu, ale snad i učitel pochopí, že na Linuxu tenhle šit nerozchodím, a že se o to ani nebudu pokoušet.

To bude dneska asi tak vše, pokud pořád nemáte co dělat, přečtěte si tento skvělý článek. Třeba ti podobní hezounovi něco pochopí...

Pár fotek z Golden well...

2008-04-01T20:35:00.007+02:00

J-Fest 2008 - Catch the wave!

2008-04-01T17:05:00.003+02:00

J-Fest je festival v Liberci, který můžu vřele doporučit. Naposledy se konal v roce 2002 a hlavním hostem tam byl Paul Colmen. Akce je to skvělá, koukněte na oficiální web: http://j-fest.cz. Mimo jiné tam bude spousta zajímavých věcí, mezi hlavní patří vystoupení Andyho Huntera, koncert skupiny !ON, a tak dále, zabavit se budete moci paint-ballem, fotbálkem, šipkami... Pokud máte 9. a 10. května čas, určitě nad tím alespoň zapřemýšlejte!

Programování?

2008-03-28T16:25:00.003+01:00

Takže, na žádost spolužáků, krátký článek. Lehce o programování...

Mám se to učit?
Programovat se začni učit jestliže:

jsi často na počítači a hry už tě přestávají bavit
máš kladný vztah k technice
nejsi typ: kde je internet? Na ploše neni žádné modré E!
nevadí ti přečíst si tuny tutoriálů

Jak se učit a co pro to dělat?

vyber si jeden středně obtížný jazyk (např. Python)
najdi si něco pro začátečníka (např. Létající cirkus [PDF])
najdi si nějakou zkušenější oběť a otravuj ji otázkami!
zkoušej si jednoduché věci
měj velké plány (vlastní WoW apod.), ale nečekej, že něco podobného uděláš do pěti let
přemýšlej nad programováním (co naprogramovat a co z toho budu mít?)
v diskuzích se ptej jen v případě nouze (nebo chceš být za lamu?)
neuč se ze začátku víc jazyků. Čím víc jazyků umíš, tím víc se v tom motáš...
najdi si někoho, kdo se jazyk bude učit s tebou a vzájemně se žeňte vpřed
vydrž až tě programování přestane bavit
čti, čti, čti a potom si to vyzkoušej
pamatuj, že opakování je matka moudrosti

A tak jsme to přežili...

2008-03-24T09:30:00.005+01:00

Je pondělí velikonoční, prázdniny jsou u konce a naše Šumava Tour také, takže je správný čas napsat co se o prázdninách dělo a na co se nezapomnělo.

Naše výprava začala z Nýrska dne 20.3.2008, ve čtvrtek, přesně v 12:20 přijetím vlaku na nádraží. Vlakem přijeli vlastně všichni členové "ultras" výpravy až na mě. Po měsíčním plánování a organizování se náš počet ustálil na čtyřech. A tak jsme vyrazili přes Nýrsko až k Hájkům, Jarmila nám měla dělat doprovod první den. Později na mě tlačila ať o ní sem nepíšu, ale svoboda tisku je svoboda tisku a novařina nemá tabu, má holt smůlu.

A tak jsme vyrazili. Přes Pajrek na Hraničář, z Hraničáře na Zadní Chalupy a dál až na Stateček pod Ostrým. Trochu nás zaskočilo počasí. I v Nýrsku, kde celou zimu nenapadl pořádně sníh, ho bylo dost a čím jsme se dostávali výš a dál sněhu rychle přibývalo. Ale což, bylo celkem pěkně a šlo se ještě dobře. Později odpoledne začalo přituhovat a chvílemi i sněžilo. Foukal dost nepříjemný vítr a my razili cestu sněhem. Docela to znavovalo, a když jsme došli na Stateček, věděli jsme, že dál už nepůjdeme.

Jarmila s Johanou se chtěli vyspat v teple doma a museli ještě dojít asi šest kilometrů do Hamrů. Prý jsme Jarmilu totálně zničili, ale Byla tam (a snad ještě je) pěkná bouda se dvěmi stěnami. Výhled byl krásný, před námi leželo Hamerské údolí, ale jak to tak bývá, foukalo z údolí a foukalo dovnitř. Začala nám být zima a tak jsme na nic nečekali a začali jsme vařit čaj a večeři. K večeři měla být polívka, ale jaksi díky mým zmrzlým rukám vzniklo další památeční jídlo. Do polívky jsme chtěli přidat trochu těstovin a tak jsem je tam sypal a najednou byl pytlík prázdný a hrnec plný. Teď se projevilo naše kuchařské umění... Možná někoho překvapí, že neslité těstoviny s pár buřty jsou poživatelným jídlem. Ale jsou!

Byla hrozná zima a tak jsme zalezli do spacáků a snažili se usnout. Taková zima, jako mi byla v tu noc, jsem ještě nezažil. Protože snežilo a zároveň foukalo, do přístřešku bylo naváto hodně sněhu a naše spacáky na tohle nejsou stavěné. Ale i ten sníh by se dal vydržet, horší to bylo s větrem. Vždy když se mi podařilo zahřát si spacák na přijatelnou teplotu, přišla vždy nová vlna studeného vzduchu, a ve spacáku byla zase zima. Nevím jak se mi podařilo dočkat rána, myslím, že jsem mohl spát hodinku maximálně dvě. Ráno jsem se klepal ve snaze zahřát se, ale nějak to nefungovalo.

Někdy po ránu zavolal Zdeněk. Měl nás doprovázet další den, a tak bylo potřeba dohodnout podrobnosti. Pak jsme si uvařili čaj, namazali chleba s paštikou a vyrazili, protože byla hrozná zima a chůze zahřívá. Asi v osm hodin jsme Stateček opustili a vydali se směrem k Černému jezeru. Sněhu neubylo, ba naopak přibylo a my se jím brodili dál. Největší smůlu, dá-li se tomu tak říct, měl Kyšák, protože jako jediný měl skvělý nápad vzít si návleky a tak vyšlapával cestu. Husím pochodem, ščítajíc kilometr za kilometrem, jsme šli dál, nejdříve k Černému jezeru a pak na Špičák. Asi kilometr před ním jsme se setkali se Zdeňkem, který nám na běžkách vyrazil naproti. Na Špičáku jsme k němu zalezli do auta, domluvili další detaily a vypily dvě termosky s čajem a snědli tofife. Pak přišla naše slabá chvilka, kdosi totiž navrhl, že by nám Zdeněk mohl odvézt batohy až na Javornou, kde budeme spát a protože jsme byly vyčerpaní, strpěli jsme tu potupu a dále to vypadalo spíš jako školní výlet nežř drsný puťák. To kdyby viděl Jenda, ten by nám dal.
A zase jsme šli, ze Špičáku na Hofmanky, z Hofmanek změrem na Gerlovu Huť, ale až tam jsme nedošli, odbočili jsme a šli cestou necestou až na Javornou. Na Javorný to byl jedním slovem luxus. Když jsme si vytahali věci z batohů a dali je sušit, bylo teprve kolem čtvrté odpoledne a my znavení seděli v pokoji, jsme občas něco četli, občas hráli šachy a občas koukali do blba. Později, někdy kolem sedmé, šly Lenka s Jáňou připravit večeři. Měl to být puding. Nevím jak to vypadalo během přípravy a asi to vypadalo hrozně, protože když to bylo hotové, koukali na nás jako by čekali, že proti tomu budeme mít řeči. Ale nakonec to bylo dobré, až to překvapilo.

Večer a vlastně půlku noci jsme jako staří karbaníci mastili pokera. Hrál s námi i Zdeněk, ze začátku se vymlouval, že už si nepamatuje jak se to hraje a nakonec nás téměř obral. Spát jsme šli někdy po půlnoci, spíš až k jedné.

Ráno Zdeněk odjížděl časně, musel jet do práce a tak když jsme se v osm hodin vybatolili z teplých spacáčků byl už hodinu pryč. Ke snídani byly chleby se sýrem a salámem. Jediná věc, pro kterou by na nás na Javorné nemuseli vzpomínat v dobrém je naše snaha používat termokonvici. Trochu jsme s tím zacházeli jak pravěcí lidé s počítačem a pak to teklo všude, jenom je tím správným otvorem.
Zhruba v deset hodin jsme vyrazili směr Velhartice. Ač jsme měli poměrně přesné informace kudy se vydat povedlo se nám si zajít. Naštěstí to tam Kyšák alespoň přibližně znal a tak jsme to střihli azimutem. Jak to tak bývá, byl v cestě les a v něm asi pět potoků. Tak takhle to asi vypadá při prozkoumávání Sibiře.

Nakonec jsme ale natrefili na správnou cestu a mohli jít dál. No mohli, ale raději jsme to lehce obešli, před námi byl pes, který vypadal dost agresivně. Díky Bohu že se do nás nepustil.
Přes hory a doly, přes sedmero řek a lesů jsme se dostali do Velhartic. Spát jsme měli u Kryštofa doma, tedy na hradě. Bylo ale jen něco po poledni a tak jsme ještě vyrazili zdolat Borek. Pod argumentem, že je to půlhodinka tam, půlhodinka zpátky s námi šli i Jáňa s Lenkou. Trochu se to protáhlo, a to kvůli nápadu zahrát si na stopovanou. Nakonec ze stopované byla tak trochu shledávaná, protože přesto že les byl celkem velký, nebyl problém narazit na druhého člověka.
Dnes jsme večeři měli na starosti s já s Kryštofem, během rekordního času se nám podařilo vytvořit oběd o dvou chozích, nejdříve francouzká polévka, pak bramborová kaše se salámem a cibulkou. Dokonce se to dalo i jíst. V jediné co jsme doufali, že nám to vaření nepřišijí na pořád, ale to asi nehrozí.

O zábavu se do večeře postarala hra Česko, spousta otázek o České republice, ale byli jsme rádi, že známe odpověď na každou pátou. Víte třeba jak se liší postup ve výrobě červeného a bílého vína? V hroznech to není. Pokud nevíte, zkuste se zeptat třeba strejdy Gůgla. Zadejte třeba "rozdíl mezi výrobou červeného a bílého vína".

K večeři jsme nám milá hostitelka namazala rohlíky s dobrou pomazánkou, a ikdyž jsme byli ještě syti z pozdního oběda, zmizelo toho docela hodně. Celou dobu jsme byli zamlí, Kyšák správně poznamenal, že to tam chvílema bylo jak na hřbitově. Asi nám chyběli rozkecávači jako Markéta nebo Bětka.

Během večeře jsem tradičně zabavoval hádankami. Jsou už starší a poměrně známé, ale pro ty kteří je ještě neslyšeli:

Šašek a král
V jednom království žije král a šašek. Král nenávidí šaška, šašek nenávidí krále. Až se jednoho dne rozhodnou, že se otráví. Nemůžou ale kupovat jedy ve vesnici, protože by se to mezi lidmi hned rozneslo a na zámku je jen dvanáct jedů. Jsou označeny podle síly, od jedničky až po dvanáctku, nejsilnější jed je dvanáctka. Jedy jsou ale speciální, pokud vypijete jed a hned poté jed s vyšším číslem, např. pětku a potom desítku, jedy se neutralizují.
Král vezme tedy všechny sudé jedy (2, 4, 6, 8, 10, 12) a šašek všechny liché. Pak se pozvou na sklenici vína. Nejdřív král naleje šaškovi, pak šašek králi a nakonec nalejí každý sobě aby mohli jedy zneutralizovat. Šašek přežil, král zemřel. Jak to šašek provedl?

Další hádanka se mi líbí méně, nejspíš proto, že jsem na ní sám nedokázal přijít a musel jsem se nechat poddat.

Poprava a kuličky
Král má ve vězení těžkého zločince a jednoho dne má být popraven. Král ale rád pobaví lid a tak dá vězni šanci, bude si moct tahat z pytlíku, pokud vytáhne bílou kuličku bude omilostněn, pokud černou zemře. Vězeň se ale od kata, kterému se ho zeželí, že král ho podvede a do pytlíku dá pouze dvě černé kuličky. Vězeň však nemá šanci sehnat si bílou kuličku včas a tak ho odvedou na popraviště a on si tahá. Co musí provést aby mohl přežít?

Poté co byly hádanky rozluštěny nastal opět známý problém, co dál? Tak trochu jsem s tím počítal a rozhodl jsem se vyzkoušet tzv. psychologickou hru o Abigail a Gregorym. Nějak jsem si ale nemohl vzpomenout na jména a tak se postavy jmenovali Jessica, Jerry apod. Hra probíhá tak, že se ze začátku vypráví příběh. Poté se každý člověk ztotožní s libovolnou jemu sympatickou postavou z příběhu a před ostatními se snaží obhájit svoje chování, samozřejmě tak aby odpovídalo příběhu. Ostatní mu můžou pokládat otázky. Obhajování pokračuje, každý další však nesmí popřít to co řekl ten před ním. Nakonec si to postavy mezi sebou můžou vyříkat, většinou se do toho lidi vžijou tak, že to býva docela zajímavé. Zde si můžete přečíst příběh:

Krokodýlí řeka
V malém království žili ve městě dva milenci, Abigail a Gregory. Prostředkem města tekla velká řeka, žili v ní krokodýli a přes řeku se dalo dostat jen jedním mostem. Nebo lodí. Gregory žil na jedné straně, Abigail na druhé, denně k sobě přes most chodili.

Jednoho dne však přišla velká voda. A co hůř, Gregory byl na smrt nemocný a neměl nikoho kdo by byl s ním. Ani Abigail se k němu nemohla přes rozbouřenou vodu dostat, protože voda strhla i most. Jediný kdo by se mohl s lodí dostat na druhou stranu byl starý námořník Slag.

Ten už padesát let čekal na velkou vodu a deno-denně vytahoval svojí pramici vysoko na břeh aby mu ji velká voda neodnesla, jako jiným. A tak se Abigail vypravila za ním a požádala ho, aby ji převezl na druhou stranu. Slag souhlasil, avšak s jednou podmínkou, že se s ním Abigail stráví noc. Abigail nesouhlasila, utekla k matce a žádala ji o pomoc.

Matka však na ni neměla právě čas, a tak ji skoro ani nevyslechla a řekla jí, nechávám rozhodnutí na tobě, věřím že se rozhodneš správně. Abigail probrečela celý den i noc, ale protože se k ní dostaly zprávy, že se Gregorymu přitížilo, nakonec souhlasila se Slagovou podmínkou. Ten se s ní vyspal a příštího rána ji odvezl na druhý břeh.

Abigail se konečně dostane k Gregorymu. Stará se o něj tak dlouho, dokud se neuzdraví. Trápí jí však kvůli její nevěře svědomí a Gregorymu řekne co se musela učinit, aby se k němu dostala. Gregory pro ni však nenajde pochopení, rozzuří se a Abigail vyžene.

Ta jde s pláčem ke svému starému příteli Sindibadovi, všechno mu řekne. Ten, i když ho Abigail prosí, ať to nechá plavat, jde za Gregorym a surově ho zmlátí.

Hra nemá předurčený výsledek, může se stát, že lidé hru nepochopí, nebo naopak jí začnou moc prožívat, nám se ale povedla celkem pěkně. Nic ale netrvá věčně a po hře zase nastala situace co dál. Pak přišel šílený nápad na hru, ve které by se vlastně vymíšlela detektivka hráči by museli přijít na to kdo je vrah. Nápad zajímavý, ale tak jsme příběh překomplikovali, že už jsme opravdu nevěděli jak dál. Většina hry probíhala tak, že já s Kyšem jsme na chodbě přemýšleli jak příběh posunout dál, vypadalo to asi tak, že jsme proti sobě chodili a občas se někdo chytl za hlavu, pak jsme zase chodili a nakonec jsme se museli vrátit na začátek příběhu. Ale nápady jsme měli zajímavé, to se musí nechat, možná podle toho jednou sepíšu detektivku, kdo ví?

Další hra byla podobná, ale úplně otočená. Nakonec skončila tak, že jsme se všichni jenom smáli a vraha, či spíše vrahy se určit nepodařilo. Ono taky zjistit kdo z příbuzenstva zabil tetičku v Himalájích, když všechny stopy shoří a jediný policista je také podezřelý, protože je její synovec, není snadné. Bylo už pozdě, ještě chvilku jsme pak hráli stolní fotbálek a šli zase někdy po půlnoci spát. Když to tak počítám, v průměru jsme se naspali méně než pět hodin za noc. Taky jsme toho moc nevypili, ale přežili jsme to.

Ráno jsme vstávali někdy po osmé, snídani jsme opět měli připravenou, prostě luxus, mazanec s bochánky, co můžeme chtít víc. Byla neděle a vlastně i poslední den, i když to ze začátku bylo plánováno i na pondělí. Je ale dobře, že jsme skončili už v neděli, všechno bylo jednoduší. Poslední naše trasa byla krátká z Velhartic do Kolince, kde jsme se měli rozdělit. Kryštof s Jáňou ale odbočili moc brzo a tak se jim ještě poslední den podařilo zajít si. Měli jít na beránka do Mlázov. Večer byli ale už doma, takže jejich zacházka asi moc dlouhá nebyla. Lence odjížděl vlak z Kolince v dvanáct, mě zhruba o dvě hodiny později a bylo teprvé něco po jedenácti, takže byl čas dát si trochu cukru. Byla i nápad udělat si karamel, ale to jsme zavrhli, protože by nás z čekárny asi hnali, kdyby viděli jak si vaříme bílý prášek na vařiči. Nejsem si jistý jestli by nám veřili, že je to jenom cukr. A tak jsme zůstali u cukru.

Pak už jenom vlakem bekhoum, vybalit zasmrádlé oblečení z batohů a hurá do vlastních postýlek. No hurá, mám chuť sem napsat něco jako v článku o Golden Well, ale nechci se opakovat a tak napíši radši takové krátké shrnutí mých pocitů z celé akce.

Celý to bylo dost na rychlo, plánovat se to začalo měsíc před Velikonoci, s Božím požehnáním se nám podařilo všechno sehnat a zařídít. Když jsem čekal na nádraží až výprava přijede nějak jsem tomu pořád nemohl uvěřit, že se to povedlo. Když pak přijeli, nemohl jsem tomu uvěřit ještě víc. Jak šel čas trochu mi začalo vadit, že věci nevycházejí tak jak jsem si je představoval. Když se teď na to podívám zpět, vidím, že kdyby to proběhlo tak jak jsem to já měl naplánováno, patrně by jsme někde umrzli v závějích, takže chvála Pánu i za to. Takže jednoduché ponaučení zní: Čím více lpíš na vlastních plánech, tím déle bude trvat, než pochopíš že to Bůh s tebou myslí dobře i když ti nevycházi všechno podle tvých představ.

God defend!

2008-03-19T20:07:00.002+01:00

Tak je to tady... Zítra začínají prázdniny, začínají Velikonoce a nám, Tchoříkům, přichází velký okamžik, začátek naší výpravy Šumava Tour. Venku sněží, zima jaká v zimě nebyla a my se chystáme jít ven, ven do přírody, do kruté šumavské divočiny. No, znám dost lidí, co si o nás myslí, že jsme blázni. Ale to by bylo potom blázny hodně lidí, zimní táboření se rozmáhá jako adrenalinový sport, takže by k nám do stejné skupiny patřily parašutisté, horolezci a podobná havěť. Třeba taky skikrosaři a Robin Kaleta.
Tak už mám pomalu sbaleno, zítra nakoupím proviant a pak už jenom čekat do poledne a hurá na nádraží vyhlížet vlak z Klatov. Má s námi jít Jarmila H., tak snad to neodřekne... Ale pořád lepší když sněží, než kdyby pršelo. Navíc jsme se rozhodli, že nevezmeme stany a půjdeme krásně dobrodružně, beze stanů. Prostě se vyspíme někde pod skalním převisem, u někoho ve stodole apod. Bude sranda. Ale jak jsem napsal v nadpisu, Bůh nás ochraňuj, protože bez něj by se tahle výprava vůbec nedala dohromady. Díky Pane!

Cha cha chá, Tchoříci!

2008-03-14T21:02:00.006+01:00

Tak jsem se rozhodl, že na blog budu psát jenom když mám dobrou náladu. To se potom píše mnohem snáz a podle mě se to i musí líp číst, nikoho nebude přece zajímat když si tu budu vyplakávat tu svojí dušičku a tak píšu teď, s dobrou náladou.
Konečně je pátek, den nejkrásnější to z týdne a my školou povinní se můžeme těšit na víkend. Mám o víkendu co dělat, s puťákem o velikonocích začínáme finišovat, domlouvají se poslední detaily, jako kdy bude sraz a kdo co ponese a tempo je čím dál tím rychlejší. Když jsem už u puťáku a u nás, u Tchoříků, nesmím zapomenout poznamenat, že z Tchoříků si nikdo kvůli jejich jménu srandu dělat nebude :)... Pokud jste v přírodě zkušení, jistě uznáte, že heslo: "Lepší smrádek, nežli chládek". A pokud žijete a nohy vám nemrznou, tak už vám nevadí, že jste si pět dní nečistili zuby a týden se nemyli. Holt kdo nezažil nepochopí.
Ale nebudu tu pořád útočit na pomyslného čtenáře a radši napíšu něco jiného. Třeba zas o našem křečkovi. Hned v noci poté, co jsem napsal o tom, že přestal utíkat, utekl. Ale jeho útěky už nejsou jako bývali, přece jen je už trochu starší a tak utíká pomaleji.
Abyste se pobavili a pořád jenom nečetli, můžete shlédnout jedno video s Markem Vašutem napáleném skrytou kamerou. Dle mého názoru je to nahraný, ale stejně se při tom dobře zasměji:

Age of Empires II. na Linuxu

2008-03-13T14:51:00.006+01:00

Tak tu máme další hru kterou se mi podařilo rozchodit na Linuxu. Tentokrát je to jeden z nejlepších výtvorů firmy Microsoft (o stoprocent lepší než všechny XP, Visty či podobné šmejdy) - Age of Empires II.
Pár snapshotů ze hry: