To nám bylo rušno

A je zase pátek, další týden je za námi a tak je tu stručný report. Aneb co se dělo a nezapomnělo. Vezmu to od konce (asi jako vždy). Před chvilkou jsem založil nový blog, tentokrát zabývající se výhradně Linuxem. Navštívit ho můžete na adrese linux-cz.blogspot.com. Na blogu časem najdete tipy a návody na vše kolem Linuxu. Pokud máte zájem o účast na tvorbě, můžete mi napsat na admin74(at)volny.cz a domluvíme se. Články nebudou nijak odborné, prostě o lidí k lidem.

Slíbil jsem, že trochu (víc) v tomto článku zprdnu Wowce. Pro nezasvěcené - Wowce, Wofkař a podobně je (náruživý) hráč hry World of Warcraft. Co jsem tak pochopil, ve hře máte svojí postavu a s ní chodíte, bojujete a tak všelijak, hra se hraje přes internet, takže potkáváte další hráče. Hra je určitě zajímavá, Wofkaři z naší třídy tvrdí, že WoW hraje 11 milionů lidí - což se mi zdá trochu moc a strejda Google mi řekl, že v roce 2005 to bylo 1.5 miliónu, takže to číslo bude asi trochu nižší - dobře provedená, se zajímavou grafikou, ale má jeden špatný efekt, který má v dnešní době mnoho her. Na hře se můžete stát, natvrdo, závislým. Přece jen, nikdo nemá dokonalej život a tak hledá únik buď v drogách, chlastu, nebo právě ve hrách, v kterých si můžete vytvořit svůj nový, přitažlivý leč virtuální život, kde nejste omezován nikým a ničím. Pak už nemůžete skončit, protože ve hře poznáte spoustu lidí, kteří jsou nepochybně fajn, ale jsou někde daleko, sedí doma za počítačem a taky vaši postavu přece nenecháte jen tak umřít.

Dokonce se mi zdá, můžu se plést, nejsem psycholog, takže to nemám vědecky potvrzené, že podobné hry vymývají lidem mozek. Když ráno přijde do třídy jeden takový dle pařmen a sedí v ní druhý, první slova, která řeknou nebude zdar, čus nebo podobně, ale řeknou něco na způsob "Z****e, ty jsi lama, ty nedáš ani rogunu, tyvoe. Hej, já už mám týšestku a sem fulepik!". No vám se to zdá úplně normální?

No, nechám toho, přejdeme dál. Ve středu mě docela dostal můj učitel v hudebce. Ve středu jsem poslední koho učí a tak mi občas řekne ať přijdu dřív, pokud budu moct. To se stává pokud mu onemocní žák. Normálně, protože přijíždím ze školy déle a hned do hudebky se mi nechce, dřív nepřijdu, ale tuhle středu, protože jsem se vrátil dřív jsem se tedy uráčil do hudebky jít. Co se ale nestane, ve třídě je učitel a normálně učí, protože mu žák přišel a ke mně se to jaksi nestihlo dostat. No stane se, holt jsem strávil 2 700 sekund zbytečně v hudebce. To potěší.

Pondělí bylo kapánek vzrušující, při informatice se běžně nudím a tak zkouším možné i nemožné, a protože ve vedlejší třídě sedí naše druhá půlka, krátím si chvíli posíláním zpráv přes příkazový řádek na jeden počítač v druhé učebně. Běžně za ním sedí Karel, pondělí ale školu "zapekl", a tak se moje zprávy dostaly k Kateřině. No to by zas až tak nevadilo, ale nebyla by to windowsácká síť, kdyby všechno fungovalo tak, jak mělo. Nevím jak se to mohlo stát, možná jsou v síti dva počítače se stejným názvem (i když myslím, že to možné není), nebo se prostě stala chyba v matrixu a zprávy došli i učiteli o třídu níž, vyučujícímu biologii, promítajícímu něco projektorem. Takže za trest budu nejspíš psát sto příkladů (zlomky, odmocniny a podobné hovadiny) v LaTeXu. Ještě že tam to jde poměrně snadno, původně jsem to měl dělat ve Wordu, ale snad i učitel pochopí, že na Linuxu tenhle šit nerozchodím, a že se o to ani nebudu pokoušet.

To bude dneska asi tak vše, pokud pořád nemáte co dělat, přečtěte si tento skvělý článek. Třeba ti podobní hezounovi něco pochopí...