A tak jsem tu zůstal...

Zatímco mí (občas) drazí spolužáci zrovna teď někde staví stany (přesněji v Vysokém Brodě) - já sedím doma a píšu tenhle článek. Už je to tak, rozhodl jsem se na školní výlet nejet. Zůstal jsem doma a zítra raději někam vyrazím sólo.
Trochu nenápadně, ale přec, mi bylo vytknuto, že ten kdo málo mluví je srab. A abych měl sem o čem psát, napíšu třeba úvažičku na tohle téma. Je či není ten kdo málo mluví srabem? Asi dost záleží na důvodech - pokud se bojí mít vlastní názor, pak asi ano, ale pokud má někdo stejný názor jako já - "Většina moudrých vět byla již řečena. Z toho vyplývá, že většina z vět, které vyslovíme, bude totální kravina." - klidně mě citujte :). Ne vážně, občas je zbytečné opakovat věci které byli řečeny (samozřejmě, neplatí to vždy) nebo je nerozvážné říkat něco, čeho byste mohli později litovat. Ale kdo ví, třeba se bojím, budu nad tím přemýšlet...
A ještě pár vět k výletu - přesněji k mému rozhodnutí. Nad tím zda pojedu, či nepojedu jsem moc dlouho nepřemýšlel - možná jsem trochu jako G. Bush, dříve instinkt, pak rozum - ale čím více jsem nad tím dumal, tím víc se mi tam nechtělo a podle mě jsem tam jet ani neměl. Jo, jet na vodu, to by byla skvělá zkušenost, ale mě by vyhovovalo jet tak v deseti, ne ve třiceti - nemít za sebou učitelku, která je sice v pohodě, ale jak sama říká, buzerovat nás musí. Taky jezdit teď po Vltavě je jako jezdit po dálnici - všude spousta lidí. A navíc spaní v kempech a ve stanech. Brr, nic pro mne. To si raději počkám na tu Kanadu, kde se nějaká řeka určitě také najde.