A mohli jsme se stavit na Kvildě!

Blíží se konec školního roku a s ním jako obvykle přicházejí školní výlety a podobné akce. Dnes jsme měli naplánovanou malou zeměpisnou exkurzi po zmizelých obcích Šumavy. Od školy jsme (po zničení poloviny nervů) na první zastávku. Na Zhůří. Ubohé lesní zvěrstvo! Asi po našem vpádu do přírody utekli někam na Sibiř, kam náš hluk nedolehl. Rozhlídli jsme se po krajině a naskákali znovu do autobusu.
Možná byste rádi věděli jak to bylo dál - ale to psát opravdu nehodlám, protože to něco takového určitě každý zažil a nic co by nikoho nepoškozovalo, neshazovalo, nic nenaznačovalo, či nevyjadřovalo pocity, které by měli zůstat ještě chvíli skryté, nestojí za to sem psát.
A tak raději napíši o včerejšku. Hrál jsem asi na svém posledním koncertě v nýrské zušce a zvláštní, že mě to začalo i bavit. Hrál jsem asi jenom pětkrát, byl nějaký nedostatek žáků a už při druhém vystoupení jsem si to užíval. Pocity jsem z toho měl takové, že by vůbec nebylo marné dát něco dohromady ve třídě a občas si něco zahrát. Ale asi by bylo dost těžké sladit naše styly. Kdo ví, třeba se to povede.
Léto přichází a s ním i letní nálada - vyrazit a někam jít, jít dál a dál, putovat přes lesy, hory, doly. Trochu mě znepokojuje, že Jenda ještě neposlal žádné info o Ukrajině a také to, že to bude až ke konci prázdnin. Co do té doby? Asi budu muset vyrážet sólo. To mi připomíná také to, že si musím pořídit nějakou kvalitní krosnu, boty už mám - dneska jsem si je trochu prošlápl a v Baťovi se chodí dobře, spacák se od někoho půjčí, jen ten batoh je potřeba. A pak už rovnou do té Kanady!