Po Domažlicku
Nakonec jsme přece jen vyrazili, sic s jedno denním zpožděním, ale přece a tak po šťastném návratu můžu zas něco napsat - aneb průběh naší túry po Domažlicku.
Jak už jsem psal, vyrazili jsme s Markem (bratrancem) až o den déle, ve středu. V úterý bylo hnusně, pršelo a my byli rádi, že jsme nikam nešli. Zato ve středu se trochu počasí umoudřilo a my někdy kolem desáté hodiny dopolední vyrazili směr Hadrava a Orlovice. Nejdřív jsme samozřejmě museli nakoupit zásoby (čokoláda) a kredit do mobilu.
Pak už jsme šli. Ze začátku všechno probíhalo hladce, šli jsme po rovince, pak trochu do kopce, vzadu za námi Nýrsko. Všude okolo to vypadalo všelijak, ale mi to krásně procházeli v trhlině mezi mraky. Cestou do Orlovic jsme potkali asi pět skupinek mlaďochů, asi nějaký tábor, reakce na nás byly rozporuplné, jasné však bylo to, že jsme jim jednoznačně zlepšovali náladu.
Asi tu napíšu pouze kudy jsme šli, protože nic extra se nestalo, nikdo si nic nezlomil, a tak, však to znáte. Radši si prohlídněte pořádně fotky. Ale teď k tomu kudy jsme šli, nejdřív přes Orlovice, přes Chodskou Lhotu, k Vítovkám až do Nové Vsi. Tam si pamatuji, že nás do vystrašil pes, který měl v cestě asi jen půlmetrový plůtek (to by přeskočil, jen kdyby chtěl). Naše trasa dál vedla po červené - ta vede přes Hájek do Brůdku, což je zacházka jak sviňa, řekli někteří z nás. Trochu nás to tam zmátlo, už už jsme si mysleli, že si nezajdeme a že si to o hodně zkrátíme. To se nám tak úplně nepovedlo a šli jsme dál podle plánu. To už zmizela půlka čokolády. Dál cesta vedla pře Mlýneček a do Filipovy Hory. Tam jsme povečeřeli (nejdřív jsme si museli říct o vodu v jedné z místních chalup, přičemž nás domorodci pozvali do hospody), dali jsme si polívku s masovými knedlíčky a těstovinami. Docela se nám povedla, to se musí nechat.
Pak jsme došli kousek do Pelechů, kde jsme chtěli někde na kraji lesa přespat. To se nám podařilo a zakotvili jsme na pomezí lesa a jetelového pole, bylo sice trochu brzo, ale bylo pěkně a ve spacáčku nám bylo fajne. A tak skončil náš první den, zhruba po třiceti kilometrech tvrdé chůze (během osmi hodin, to jsou asi čtyři kilometry za hodinu, nic moc, ale ujde). Tak jsme se vyspali až do zítřejšího, trochu podmračeného rána.
Nějak nemám náladu na psaní, tak si prohlídněte fotky, z těch mnoho vyčtete, asi to dopíšu někdy jindy.
Jak už jsem psal, vyrazili jsme s Markem (bratrancem) až o den déle, ve středu. V úterý bylo hnusně, pršelo a my byli rádi, že jsme nikam nešli. Zato ve středu se trochu počasí umoudřilo a my někdy kolem desáté hodiny dopolední vyrazili směr Hadrava a Orlovice. Nejdřív jsme samozřejmě museli nakoupit zásoby (čokoláda) a kredit do mobilu.
Pak už jsme šli. Ze začátku všechno probíhalo hladce, šli jsme po rovince, pak trochu do kopce, vzadu za námi Nýrsko. Všude okolo to vypadalo všelijak, ale mi to krásně procházeli v trhlině mezi mraky. Cestou do Orlovic jsme potkali asi pět skupinek mlaďochů, asi nějaký tábor, reakce na nás byly rozporuplné, jasné však bylo to, že jsme jim jednoznačně zlepšovali náladu.
Asi tu napíšu pouze kudy jsme šli, protože nic extra se nestalo, nikdo si nic nezlomil, a tak, však to znáte. Radši si prohlídněte pořádně fotky. Ale teď k tomu kudy jsme šli, nejdřív přes Orlovice, přes Chodskou Lhotu, k Vítovkám až do Nové Vsi. Tam si pamatuji, že nás do vystrašil pes, který měl v cestě asi jen půlmetrový plůtek (to by přeskočil, jen kdyby chtěl). Naše trasa dál vedla po červené - ta vede přes Hájek do Brůdku, což je zacházka jak sviňa, řekli někteří z nás. Trochu nás to tam zmátlo, už už jsme si mysleli, že si nezajdeme a že si to o hodně zkrátíme. To se nám tak úplně nepovedlo a šli jsme dál podle plánu. To už zmizela půlka čokolády. Dál cesta vedla pře Mlýneček a do Filipovy Hory. Tam jsme povečeřeli (nejdřív jsme si museli říct o vodu v jedné z místních chalup, přičemž nás domorodci pozvali do hospody), dali jsme si polívku s masovými knedlíčky a těstovinami. Docela se nám povedla, to se musí nechat.
Pak jsme došli kousek do Pelechů, kde jsme chtěli někde na kraji lesa přespat. To se nám podařilo a zakotvili jsme na pomezí lesa a jetelového pole, bylo sice trochu brzo, ale bylo pěkně a ve spacáčku nám bylo fajne. A tak skončil náš první den, zhruba po třiceti kilometrech tvrdé chůze (během osmi hodin, to jsou asi čtyři kilometry za hodinu, nic moc, ale ujde). Tak jsme se vyspali až do zítřejšího, trochu podmračeného rána.
Nějak nemám náladu na psaní, tak si prohlídněte fotky, z těch mnoho vyčtete, asi to dopíšu někdy jindy.
Webové stránky Křesťanského společenství Nýrsko.
Stránky nízkoprahového klubu Alfa. Hodně fotek, vzkazy, akce...
CSMSave je web pro hru Czech Soccer Manager (zkratka CSM), z které můžete stahovat různé uložené hry, nebo tam svojí hru také nahrát.
Webovky naší nýrské mládeže. Tzv. velká mládež o třech lidech. Ještě tam nejsou úplně dodělaný texty, ale už je tam jedna scénka a postupně se bude vše přidávat.
1 komentář:
Hájek, Brůdek.. Tak tam sem taky vandroval. Ještě Všeruby (tam mám příbuzný). Pelechy, Babylon, Trhanov... Jó. Na tenhle kraj mám krásný vzpomínky. Ale už je to tak 15 let, co jsme tam táhli vandrem.
Okomentovat