Ať se trochu zasmějem...

Včera i předevčírem jsem se snažil, chvílemi jsem dokonce měl i chuť napsat zase nějaký nový článek sem, na blog. Vždy to ale troskotalo na tom, že jsem si při tom na něco vzpomněl, něco bylo potřeba dodělat, něco si poznamenat, někomu vynadat, prostě klasika a k psaní jsem se nedostal. Když už jsem odložil všechny světské starosti a pohnutky ztroskotal jsem na tom, že nevím jak by se měl nový příspěvek jmenovat. S tím mám většinou největší problém. A tak jsem nakonec nic nenapsal a píšu teď.
Na jednom amatérském pisatelském serveru jsem se trochu opřel do mladých snaživých autorek píšících básně o všem možném, to všechno možné navíc najdete většinou i v jedné básni (básní je tam mnohem víc, jaksi je snazší ji napsat, než nějaký trochu delší text), většinou je to s děsně ponurou atmosférou (no, alespoň něco to má - atmosféra, to je to správné slovo!), ale s obsahem žádným. Dovolím si zde jednu uveřejnit.

porad tu jsem
mimo realitu
ve svym svete,
nebo mozna
v realite
mimo vas svet

...a taky zapominam...
(autor: pocitová)

No, nevím jak vám, ale mě to opravdu nic neříká. Možná je to umění, ale umění jde většinou hodně dobře a draze prodat a s tímhle byste nejspíš nikde neuspěli. Dovolil jsem si navíc poznamenat, něco na způsob, že ignorovat češtinu můžou jen ignoranti (napsal jsem to mnohem slušněji, ale jedna z odpovědí, kterých se mi dostalo, obsahovala toto krásné slovíčko :-D). Když si tak občas čtu ty "moderní" výtvory, říkám si, že Hus a "starej dobrej" Ámos, jak dodává Jáňa S., se musí v hrobě obracet. Či spíše rotovat, ale to také není moc české, tak zůstaneme raději u obracet.
Tím, že jsem si dovolil rozvířit hladinu klidného a jak to tak bývá i zatuchlého rybníčku, jsem si vysloužil mnoho rozzlobených zpráv od zastánců "umění". S některými jsem nakonec pěkně pokecal a ujasnil jim, proč si to tak myslím, u jiných to skončilo u jejich nadávek a mého ignorování a pokud možno co nejslušnější odpovědi. Komu není rady, toho uhoď kladivem.
A ještě k básním, jak už jsem řekl, všechny měly ponurou atmosféru. Jak jsem se dozvěděl, prý se vypisují ze svých trablů. To jsem tak trochu čekal, a kdysi jsem to dělal taky, ale pak jsem zjisti (pár lidí mi k tomu pomohlo), že se to nedá číst a ať píšu raděj něco veselýho. A tak se snažím. Ale snažte se to vysvětli někomu kdo myslí, že emo jest to na světě best (hej, já mezi ně jednou zapadnu :), že když budou veselí, bude nám hned líp. A tak po nadávkách a spíláních mnohých se vracím ke starým dobrým V&W a cituji:

Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej,
chechtej a na svou bídu si nezareptej!

Jo, jo, ti to znali. Teď zrovna jsem dočetl povinnou četbu Caesara, který je taky od Honzy a Jirky a docela jsem se při tom i bavil. Ba bavil jsem se tak, že jsem k Caesarovi přibalil ještě Robina Zbojníka. Ten byl ještě lepší.
Ale já rád zůstávám u klasiky, takže jen co jsem dočetl divadelní hry, vrátil jsem s k staré dobré Narnii. Jo není nad Lewise. Mám ještě starý překlad, ve správném pořadí a s krásnými českými jmény. Kdyby vás to náhodou zajímalo, tak můj nejoblíbenější díl je "Kůň a jeho chlapec", ale ani nevím proč, nejspíš proto, že se od ostatních tolik liší. Teď čtu zase Lev, čarodějnice a skříň a jsem spokojen. Lepší než číst po sobě ty paskvily.