Tak to máme za sebou...

Bylo to veselé a nyní je to za námi, předání výpisů. Ani dnes nás učitelé nešetřili svými poznámkami o tom jak jsme nedokonalí a pořád nám opakovali to, co už stejně dávno víme. A to to, že jsme haranti ukřičený, lemplové líný jak vši a tak dále. A dnes se dostalo i na mě. Bylo to nějak takhle:

Úterý:
Končí hodina angličtiny. Pan učitel udělá se eh a začne nám nařizovat co si máme udělat za domácí úkol:
"Tak si napište slovíčka páté lekce.", řekne tak jak to jen on dokáže a vezme si své desky a nahrávky (nelegální) svých milovaných Beatles a odkráčí se svým pivním vředem do sborovny.
"Kdo je nebude mít, bude je tu psát po škole", vyhrožuje ještě. Kdo by mu ale věřil.

Středa:
Ráno v šatnách potkávám Martina:
"Zdar co bylo za úkol?", ptám se.
"Hmm, no, asi něco na češtinu.", zamyslí se, "A pak něco pro Chvojárnu."
"Jo to vim, byly slovíčka, já se na to vyprd' a přines' jsem si slovníček, to mu musí stačit", řeknu.
"Ten tě vyfakuje", zasměje se.
***
Další hodina angličtiny.
"Tak co jste měli dnes za domácí úkol.", zeptá se učitel a sám si odpoví: "Á, slovíčka páté lekce".
"Máte to?", ptám se Suchara, který sedí s Patrikem za mnou.
"Ne, my to s nim uhrajem", odpoví mi
učitel začíná kontrolovat, bere to zleva, první přišel na řadu Dcera Eva.
"Jak to, Adame, že nemáš napsané slovíčka?"
"Dyť je mám.", namítne. Opravdu je má, ale jen okopírované ze sešitu a to Chvojárně nemůže stačit.
"Do zítřka to přepíšeš", nařídí mu. Dcera Eva se nevzmůže na námitku.
V prostřední řadě už má učitel vyhlídnuté své lidi.
"Tak mi Martine ukaž slovíčka."
"Nó, já je nemám..."
"Kde bydlíš?", klade otázku, která FeFeho úplně zmate.
"Ve Štěpánovicích"
"Tak řekni rodičům, že je někdy přijedu navštívit. To už nejde."
Skvělá představa :). Aby z toho neměl infarkt.
"A kde máš ty slovíčka?", ptá se mně.
"No tady", ukazuji na slovníček, dokonce pečlivě obalený.
"Máš to mít přepsané v sešitě a neptej se mě proč."
Zeptám se, protože mě nenapadají žádné pořádné důvody.
"Zapamatuješ si to tím."
A to kvůli tomu, musím opisovat i výslovnost se šílenými znaky v hranatých závorkách? No asi si je aspoň zapamatuju, třeba se mi ty klikyháky budou v životě k něčemu hodit, i když k angličtině určitě ne.
"A můžeš si do sešitu pak psát poznámky ke slovíčkům."
Do teď jsme žádné nenapsali, ale i tak argument nepobírám, Losos má pečlivě napsaný všechno, ale místo už tam nemá nikde. Možná by to měla přepsat menším písmem aby se ji tam něco vešlo :). A já mám navíc pořádný slovník dodávaný s učebnicí, je velký a vše se tam vejde, po stranách je centimetr a půl volného okraje.
Pokračovat v rozhovoru snad ani nemůžu, to by mě mohli zažalovat za všeobecné pomluvy proti učitelům. Všichni takoví ovšem nejsou.
"Martin, Juda a Adam mi to přinesou zítra."
A já se těšil na to, že budu po škole :). Učitel pokračuje v kontrole. Na řadu přišli Suchar s Patrikem:
"Tak, kluci, kde máte slovíčka?"
Suchar: "Já sem je Patrikovi pučil aby si je mohl opsat", viditelně zalže, skoro se směje.
Patrik: "Jo je to pravda, já jsem tam nevěděl pár slovíček a dneska jsem si to zapomněl na stole."
Chvojka uvěřil. Pokračuje dál a ti za mnou se smějí jak ho dostali.

Čtrtek:
V šatnách potkám opět Suchara s Martinem, kteři si pro něco jdou do skříňky.
"Zdar Džudo, máš ty slovíčka?", ptá se.
"Co si myslíš?"
"Ne", zasměje se.
Mám hodinu volna, oni musí na matiku.
Po hodině se opět setkáme.
"Ty vole, Soukupová na nás byla nasraná jako svině", řiká mi FeFe, "Chvojka si stěžoval. Tebe ještě seřve, mě už seřvala. Možná mě seřve ještě jednou s tebou."
Začal jsem se na předávání výpisů těšit. Bude ještě sranda. Češtinu a Bižuli jsme přežili v klidu a nastala hodina H.
Přišla s asi pětiminutovým, možná o trochu větším zpožděním. A co my těch pět minut dělali? No co asi, kravál.
"O pět se zdržím, a už je vás slyšet přes celou chodbu", začala nás seřvávat. Byla v zdá se v dobrý náladě. "To že jste adolescenti neznamená, že nám tu z toho uděláte chlívek! Všichni si na vás stěžujou, jaká jste hrozná třída, že se u vás blbě učí. Na radě jsem se vás snažila zastávat, i když mají pravdu."
Pak se zapátrá v lavicích až se zadívá na mě.
"Ty jsi mě zklamal! Pan Chvojka si stěžoval, že neplníš domácí úkoly! Chvojka ví co dělá když vám dává opisovat slovíčka."
A to byl vlastně konec, to co bylo dál si už moc nepamatuju, protože jsem musel napsat úkol z fyziky. Doufám že jsem o moc nepřišel :).