Tak sem něco tedy píšu

Tak jsem se konečně dostal k tomu napsat článek na svůj blog. Chtěl jsem ho napsat již dlouho (vlastně už před prázdninami), ale o prázdninách nebyl čas a teď taky ne a to protože

Jsem na gymplu
Někdy uvažuju jestli je to dobře nebo špatně. Doufám že učitelky se k tomuto článku dostanou až budu někde daleko za horami. Nejvíc mě rozčiluje učitelka na čeďák, nejenže po nás chce mluvní cvičení, povinnou četbu která je celkem nudná a nehodnotná (až na pár vyjímek), nejvíc to kazí čeští autoři, doufám že nikoho neurazím tím, že jako ukázku nezáživné četby uvedu Švejka, který je opravdu na nízké úrovni.
Učitelka má navíc názor, že pokud jsme se dostali na gympl musíme být nadlidi, nebo nejméně, ti co nemají nic společného s "hulváty ze zemědelky". Copak se lidi řaděj do ras podle toho jakou školu vyšli? No myslel jsem si že ne, a u toho zůstávám. Řekněte to ale někdo učitelkám.
Podobné názory mají i ostatní učitelé.
Pravým protipólem je učitelka na fyziku, která nám nadává do "matematických embryí". Ta si asi nejspíš myslí že je něco lepšího ona protože, když se člověka na něco zeptá, řekne mu po druhém slovu "úplná hloupost" ať je odpověď sebe správnější, protože přesně nevystihovala to co měla na mysli ona.

Horoskopy a jiná zvěrstva
Zajímavé věci se člověk dozví zejména od druhých lidí. Občas poslouchám v autobuse o čem se lidi baví a přemýšlím nad tím kam ten svět spěje. Dneska jsem poslouchal dvě holky, které se bavily o svých protějšcích a podrobně to rozebírali. Nejvíc mě dostalo něco co znělo asi takhle: "No víš, von se mi líbí a je my sympatickej, ale já sem býk a on taky, a v horoskopu bylo že se k sobě nehodíme". Jo holka, tohle je první krok do pěknýho sajrajtu jménem zkaženej život. Horoskopy se totiž stávají pravdou až poté, co jim uvěříme.

A život jde dál
No co se dá dělat, nemůžu tu donekonečna rozjímat o životě. Musím makat na jedný zakázce a přitom vzpomínat na krásu a svobodu v Tatrách.
Mějte se fajn, mějte se líp než já (nebo aspoň stejně dobře).