Stručný report XV.

Máme to teď ve škole trochu veselé, není to sice nic, co by bylo úplně nejlepší psát na blog, ale budu se snažit to zabalit do pěkné omáčku a ono z toho stejně nebude nic poznat. Trochu mne to překvapilo, možná že tímto článkem mnoho (starších) lidí přijde o iluze. Takže, vážení, pěkně se usaďte, pohádka z Kocourkova začíná.
Jednoho krásného dne, jednu krásnou hodinku, zdejší školáci měli zrovna přestávku a tu se k nim přiřítí do třídy jejich drahá paní učitelka. Protože se zrovna děje hodně věcí a třídní se poslední dobou takto přiřítí do třídy často, nikdo si z toho ani už moc nedělá. Tedy nedělá - jen chvilku. Pak ale začne drahá paní učitelka vylévat své srdce. Zpočátku jsou žáci trochu mimo, sdělení je pochopitelné - souvislosti už méně. Drahá učitelka totiž jednu žačku plísní za to, že přinesla do školy onu věc - trochu podobající se balónku, někdo ji používá i jako obal na mobil, prostě ochranu pro neposedné pány.
Jádro sdělení se k žáčkům dostává až ke konci. Jeden překvapený a rozzlobený učitel pak totiž podobnou věc našel ve stolku. Sice v úplně jiné třídě, dokonce v třídě kam ona žačka neměla toho dne skoro šanci vstoupit, bez toho aniž by si jí nikdo nevšiml. To je, zdá se, nepodstatná informace.
Drahá třídní učitelka je však velmi v ráži a tak svým svěřencům stačí vynadat ve všem možném okolo, i jen vzdáleně se věci této dotýkající, a když zjistí, že onu gumovou věcičku v pěkném obalu s nápisem má v peněžence větší polovina třídy, velice se zhrozí - nikdo ani nemyslí na to, co vše provede ještě téhož odpoledne svým dvěma synům - pak se zas vzchopí a než se žáci nadějí, zjistí, že příštího dne musejí přijít o hodinu dřív. Přibude jim sexuální výchova.

Co je na tom zajímavého? Nic. Příběh není rozhodně nový pod sluncem. A právě proto by člověk ani netuší, proč je kvůli tomu takovej povyk. Možná tím, že škola je pořád školou?