Blíží se to, blíží...

Tak jsem za po čase napsal kratší povídku a trochu se na mne snesla kritika. Jo, kdyby jenom trochu. Teď už chápu, jak bylo Stephenu Kingovi, když v úvodu Zelené míle prohlásil, že psát na pokračování už nikdy nic nebude, zejména proto, že nejste od kritiků nakopán do zadku jednou, ale v jeho případě hned šestkrát.
I já se tedy dnes prošel takovým prvním "nakopnutíčkem", zdá se, že bych se měl vrátit hned do páté třídy, nebo kde se vlastně probírá shoda podmětu s přísudkem. No kdybych našel třeba u FeFeho větu "blesky lítali", asi bych se zjevil a trochu mu vynadal. Tak teď pro změnu někdo vynadal mně.
Dalším zajímavým poznatkem je, že jsem nejenom zaspal základku, já jsem dokázal spát i letos na gymplu, zrovna když jsme probírali přechodníky. Ba co víc, já na to byl i zkoušený, ale stejně si nic nepamatuji (já nic nevěděl ani u tabule, ale nějak jsem to ukecal). Prostě nepište nikdy "praví muž vcházejíc" ale "praví muž vcházeje". Tak to by ještě šlo.
Pak je tu spousta čárek, které píšu tam kde nemám a nepíšu tam kde mám. Neprobíralo se letos něco podobného? Nevím, asi jsem zrovna spal.
Naštěstí jsem měl milostivého kritika (kritičku). Vyznělo to skoro tak, že i když tam nebylo slovíčko bez chyby, něco nadějného by ve mně mohlo být. Snad se neplete...
Dost už ale nudných žvástů o tom, jaké krásné dělám chyby. Už jen pár dní zbývá do našeho odjezdu na Ukrajinu. Plánují se poslední detaily, vypadá to, že puťák nepřežiju - připravuji se na osud sv. Štěpána. Poprvé budu ukamenován, až se zjistí, že stan je pro šest lidí moc malý a bude zrovna hrozná průtrž mračen. Podruhé pak když nám dojde i náhradní bomba na vařiči a my budeme chroustat tvrdé těstoviny.