Žiju dál...

Tak jsem se vrátil z dalšího lyžáku, který byl tentokrát na Šumavě. O jeho průběhu napíšu jindy, teď mám náladu na jiné věci. Upřímně, mám náladu pod psa... Vůbec jsem dneska ještě nechtěl na blog psát žádnej článek, ale mám takovou depku, že se z toho raději vypíšu. Předně mě asi nejvíc dostalo to, že ten tejden tak rychle utekl. Čím je to s Tchoříkama lepší, tím mi to případá rychlejší. Špatná nálada na mě padla hned jak jsme opustili chatu, kde jsme bydleli, ale hodně zlý to začalo být až při cestě "back home". Johana se Zdeňkem se začali bavit o škole, což mě totálně dorazilo.
Pak je tu ještě další věc, která mi na náladě vůbec nepřidala. Nějak se nám totiž zdálo, že tábor jednou za půl roku je málo a tak jsme se dohodli, že si zkusíme sami zorganizovat nějaký kratší puťák. A to o Velikonocích. To je vlastně dobře i špatně, protože to není za moc dlouho. Nějak nevím zda se to všechno stihne. Zhoršuje to ještě to, že jsem myslel, že by to mohl být puťák po hřebenu Šumavy, což je hodně těžko proveditelné, jak jsem zjistil až teď. Šumava holt nejsou Tatry a nemáte po každých iks kilometrech chatku se vstupem zdarma, ale máte tu spoustu hotelů pro zazobané Němce. Kde bysme na to asi měli ty peníze vzít?