Stručný report XXIX.

Venku fouká, tady je nuda a protože se nudím, tak budu psát. Vlastně to takhle začíná skoro vždycky. Já si tak pěkně sedím, počítač na klíně a když nikdo nepíše musím začít psát já. A protože pořádně nevím o čem psát, musím to takhle okecávat - konec konců je to dobrý trénink do školy, nevěřili byste, co všechno se dá takto okecat - hlavně musíte působit důvěryhodně a musíte čekat, že vás učitel brzo zastaví, to až řeknete nějakou vyloženou koninu. A nenechat se rozhodit.
Když takhle píšu, o něčem či o ničem, začínají mně napadat myšlenky, které by se sem daly zapsat (i ty které by se napsat nedaly, ale o těch pomlčím). Teď najednou nevím jak se z toho dostat, věta v závorce se stala skutečností a nevím jak dál. Chtěl jsem napsat, že mne atakují nejlepší nápady za chůze. No jo, jenže když jdu na vlak, to se docela špatně píše a tak se musíte spokojit s myšlenkami, které mne napadají když sedím. Ty sice za tolik nestojí, to raději posuďte sami.
Kromě toho že se nudím, píšu články i proto, že mne zas zaujalo nějaké video a nechce se mi ho strkat na blog jen tak na sucho, bez textu nad a pod.

Možná jste si všimli, že jsem lehce upravil úvodní stránku - zeštíhlil jsem ji na jeden příspěvek, zmizely položky z pravého sloupce. Chystají se ale mnohem větší změny. Možnosti Bloggeru.com jsou omezené a mne už dlouhou dobu láká začít si něco svého. Opravdu svého. A kdy to bude? Jo, to se ještě neví. Dalo by se říct, že je to ve hvězdách. Možná o trochu níž, každopádně dost daleko.
Ještě k tématu, kterým jsem článek začínal. To o tom kdy mne napadají myšlenky. Teď jsem si uvědomil, že mne nejenom přepadají, ale taky ode mne utíkají - zbabělci jedni (nebo zbabělkyně?). Asi píšu moc pomalu, napadne mne spousta věcí, ale než se k nim dostanu, tak jsou zase v dáli a já je už těžko doháním a těžko si na ně vzpomínám.
Takže další článek o ničem? Asi budu filozof. Kolik si tak takový filozof může vydělat? Udělat si nějakou dobrou propagandu, mítinky, konference a podobné věci - sehnat sponzory a udělat z toho šou. Z toho by mohlo něco kápnout. Anebo vzít to z druhé strany, sehnat si nějakou pěknou opuštěnou jeskyni a trochu tam poustevničit. Samozřejmě by se z toho dala udělat turistická atrakce, ale nebudeme to zase přehánět.
Jestli jste se dokousali článkem až sem, tak vám upřímně gratuluji k dobře zabitému času. Asi se taky nudíte, co? A když je nuda, dají se číst i takové články jako ty moje, že.
Škoda že lidé nepoužívají Jabber. Povedlo se mi rozchodit takzvané PEP statusy. To jsou takové malé potvůrky u kontaktu a ukáží vám třeba jakou náladu má ten, koho se hodláte otravovat, nebo co zrovna dělá, nebo co poslouchá. V takových chvílích by se kdekdo jenom podíval, kouknul by: "A hale, Yetty se nudí, poslouchá nějakého Johna Teshe a píše článek na blog, to zase bude blábol... To ho raději vyruším.". Zaťukal by do klávesnice a na něco by se zeptal, třeba otázkou, na kterou existuje jen jediná pravdivá odpověď: "Spíš?".
Původně jsem to tak dlouhé psát nechtěl, ale když jsem v tom, tak toho přece nenechám. Prsty jsou rozehřáté, klávesnice pěkně klape a ze sluchátek se mi ozývá, že mám být happy a nedělat si worry. Když už to mám takhle pěkně dlouhé, co sem hodit ještě jedno video?

Z YouTube spousta videí zmizela. Takže možná zmizí i to, co jsem sem dal. Jednou to všechno zmizí, ale to už si toho nebudete mít čas všimnout. Ale kdyby jste si toho všimli, tak na mě zařvěte.
Musím se ve škole zeptat (učitelů ne, neděste se, spolužačky), jestli náhodou není na tomto psaní něco znepokojujícího. Třeba přílišná nervozita a z toho plynoucí upovídanost. A k tomu neschopnost komunikovat s lidmi. To je dost blbá kombinace. Možná by se to dalo přičítat událostem, které se staly, nebo které se - v žhavé uličce kalendáře - teprve stanou.
Jarek mi tu zpívá, že se budí do nicoty a sahá si na zápěstí jestli mu ještě tluče. Takhle to bude se mnou vypadat za osm hodin. Rána bývají tvrdá a rány taky.
Takže přepínám z Mikimauze a hodím tam raději něco optimističtějšího. Willie Nelson a pěkná písnička Always on My Mind, jo to bude lepší.
Už jenom třikrát do školy a pak hurá na Jizeru. Každou minutou se to blíží. Pak tu týden a kus nebudu, takže tohle je vlastně patrně poslední článek na dlouho dobu. Tak to tu jeho délku omlouvá, můžete si to rozkouskouvat a číst třeba jeden odstavec za den. To by mělo stačit. To že jsem to napsal až na konci nevadí, že ne?

Typografie? - Aneb základy správného bloggera

Kde kdo už má dneska svůj blogísek, na češtinu a základy tyupografie však pamatuje málo kdo. I vaše obyčejné prožitky každodenního dne se dají číst, pokud dodržujete pár základních pravidel. Většinu z nich vás má naučit škola, já vím, každému se občas do textu připlete chyba - na to byste potřebovali korektura - nesmí to však být podobně, jak můj úkol na angličtinu - víc chyb než vět. Dobré je využít kontrolu pravopisu - alespoň překlepy to odhalí bezpečně.
Další důležitou součástí dobrého článku je dodržet alespoň základy typografie. K čemu to je? Ač se vám to možná nezdá, mnohem lépe se pak text čte, orientuje se v něm a vůbec na pohled je to příjemnější.

1. Méně je někdy více. Takhle věta je dnes asi tou nejdůležitější a od ní se vše odvíjí. Nemusíte použít tisíce fontů, barviček a velikostí. Patrně to ani neděláte. Přenecháme to víte komu a půjdeme na další body.
2. Odsazujte a používejte odstavce. Tohle si asi pamatujete ještě ze školy - odstavce jsou opravdu nutné a jejich odsazení ještě víc. Mnohem lépe se pak v textu orientuje. Pro odsazení se dá použít v CSS atribut text-indent.

   text-indent: 5px;
   

   Pokud se vám nepovede úspěšně nastavit odsazení a používání odstavců, střílet vás za to nikdo nebude, i já na blogu to tu dost často flákám, páč se to na Bloggeru musí dělat ručně (nebo jsem BFU a na nic lepšího jsem nepřišel).
3. Za tečkou je vždy mezera! Tahle věc je opravdu důležitá a přesto je hodně lidí, co prostě mezeru za tečkou neudělá. To samé platí u pomlček, čárek, středníků a podobné havěti. Samozřejmě, jako v češtině vždy - pozor na výjimky!
4. Před tečkou mezera není. Další častá chyba, před tečkou ani jiným interpunkčním znamínkem většinou mezera není.
5. S pomlčkami je to složité. Na počítači pomlčku nepoužíváte, ač se to tak nezdá - na normální klávesnici se totiž nevyskytuje. To co používáte je ve skutečnosti spojovník. Tohle doporučuji vůbec neřešit, výsledný efekt je skoro nulový.
6. Uvozovky v češtině, jo to je věda. V češtině se správně má psát první uvozovka dole a druhá nahoře - takto: „ a “. Na počítači se dají tolerovat i anglické uvozovky (" a "), zajistíte tak stoprocentní bezpečnost zobrazení (s českými můžou být problémy). Až asi před měsícem jsem odhalil, že špatně píšu uvozovky (možná je píšu špatně pořád, to jen ze zvyku). Správně se dají psát takto:
   

   Pavel nesouhlasil: "Nepůjdu tam".
   "Nepůjdu tam," namítl Pavel.
   "Musíš tam jít," odpověděl Petr, "nemůžeš tu zůstat sám!"

7. Čísla se také počítají. Velké číslice, pokud je nelze psát ve tvaru 5 mld., je nutné rozdělit po tisících: 1 234 232 Kč. To samé platí za desetinou čárkou: 1,142 342 cm. V češtině se mezi tisícovkami dělá mezera, desetinné místa odděluje čárka.
8. Natvrdlé mezery a jak na ně. Pevné mezery se používají mezi slovy, pokud se nesmí spojení slov rozdělit. Dá se to použít u názvů firem, hlavně se to ale používá za předložkami. V HTML uděláte nedělitelnou mezeru tímto znakem (samozřejmě ne v wysiwyg editoru):

Pokud se chcete o typografii dozvědět více a odborně, zkuste následující weby:

• Wikipedie: Typografické rady
• Typografie Dero.name

a nebo zapátrejte pomocí strýčka Googla.

Staňte se autorem YettyBlogu!

Chcete se stát spoluautorem tohoto blogu? Chcete psát články o IT, programování, fotografování, či čemkoli jiném a chcete aby si je hned od začátku lidé četli? Staňte se autorem tohoto blogu a pište články kdy chcete a o čem chcete. Velmi rychle obsadí dobré příčky ve vyhledávačích, zobrazí se na ITZprávách.cz a PrávěDnes.cz.
Jak se stát? Kontaktujte mne na mail admin74(zavináč @)volny.cz nebo mi napište přes Jabber: yetty@jabber.cz.

200 - přesně teď a úplně přesně.

Tak už je to tak, právě toto je můj dvoustý článek na tomto blogu. Během necelých dvou roků, přesněji řečeno 641 dní (narozeniny se budou slavit až 31. října). Během té doby, co sem píšu, navštívilo blog něco pod 15.000 lidí - teď je to asi 14.560. Hodně lidí přišlo kvůli CSM - buď si přečíst návod na GGT, nebo si stáhnout nejnovější aktualizaci.

Hodně lidí také přišlo za serveru PrávěDnes.cz a nově začali lidé chodit ze stránek ITZpravy.cz - věnovat počítačům bych se chtěl při psaní věnovat o trochu více, takže se můžete těšit na články týkající se programování, Linuxu a zajímavostí.

Taková vzácná událost, dvoustý článek, by se neměla propásnout a tak je dnešní článek velmi obsahově nabitý. Můžete si v něm přečíst odpovědi na otázky, které jsem pokládal celkem třem lidem a to svým spolužákům: Martinovi W., Jitce F. a Jakubu S.. Zde máte jejich portréty, vytvořené našimi předními grafiky.

Tak teď už víte, s kým máte tu čest a nyní už těch pár zajímavých odpovědí. Přední je teď asi škola - nový školní rok a události s tím spojené. Co třeba říká Jitka na nového učitele na češtinu, pana profesora Šmída?

Jitka: Na pana učitele Šmída říkám to, že je takovej divnej a až moc se soustředí na literaturu a ne na gramatiku, moc rychle diktuje poznámky, není slyšet a není mu rozumět... Zlatá Křišťanová (naše bývalá učitelka na češtinu).

Zdá se, že ani Martinovo hledání nejlepšího a nejhoršího učitele, neskončilo překvapivě.

Martin: Tak naše třídní učitelka (paní učitelka Soukupová, Yettyho poznámka) je v pohodě a nejméně asi pan učitel Šmíd...

Tak a ještě Kubovo hodnocení, ať to máme pěkně ucelené

Jakub: Tak pan učitel Šmíd je poněkud zaujatý do svého koníčka čili do češtiny moc mu to přeji ale ty poznámky by si mohl nechat pro sebe. Nejméně oblíbení učitelé jsou: Kadlecová a Šmíd. Oblíbený jsou: Soukupová a Jarošíková.

Dost už ale školy (nepíšu něco podobného v každém článku?) a teď k věcem zajímavějším. Co posloucháte za muziku? Nevím jak u vás, ale u nás teď zrovna letí metal a podobné (pro mne hrozné) styly (hardcore) a na základce tak populární hip-hop někam zmizel. Co doporučuje k poslechu Jakub?

Jakub: Metal. Linkin Park - Given Up. Slipknot - Wait and Bleed.

Tvrďárny naštěstí nejsou jediné, co teď zrovna letí, odpověď Martina byla krátká, co asi tak může poslouchat?

Martin: No chemiki... celou jejich starší tvorbu...

Někomu je to zase celkem jedno a tak až na některý styl snese všechno. Příkladem toho je Jitka. Co poslouchá a co je aktuálně jejím hitem?

Jitka: Já poslouchám skoro vše krom dechovky. Možná stará "We are the champions"

Když tu tak sedíte a čtete si tyto řádky, téměř na 100 % koukáte do monitoru počítače. Ano, počítače, velký výmysl lidstva, který usnadňuje problémy, které by bez něj nebyly. A kolik tak u něj Jitka prosedí?

Jitka: Průměrně 2,5h, minimálně nic (když nesmím), maximálně 6 hodin (když jsem sama doma a jsou prázdniny.

I Martin s Kubou toho u počítače prosedí dost (alespoň podle stavů na ICQ). Co třeba Kuba u počítače nejčastěji dělá?

Jakub: Hraji hry a teď se momentálně učím v Blenderu.

A jaký názor má Martin na World of Warcraft? Hrát či nehrát?

Martin: No hrát jenom aby jste se neukousali nudou, má spoustu nevýhod: bere hrozně času, tak trochu je to o ničem a dost slabá grafika, ale když je nuda tak se to dá hrát...

Opačného názoru je Kuba:

Jakub: WoW je záživná hra baví mne na ni expení, mám z toho dobrý pocit a jsou tam fajn kámoši, už jen kvůli tomu bych to doporučil.

Možná už jste se z odkazů na tomto blogu někdy dostali na Fefeho a Soušínovo blog. Majitelem prvního je Martin, jak se k blogování dostal, co píše a co chce psát, jak moc ho to baví a proč by si měl jeho blog někdo číst?

Martin: No, docela mě inspiroval YettyhoBlog... :-). Ze začátku jsem psal pořád.. Teď už píšu méně, ale stále mě to baví. Nejvíc píšu asi o tom co jsem zrovna prožil a v tom bych chtěl pokračovat, jenom to občas proložit nějakou důležitější zprávou... Jak už mám napsáno v záhlaví; je to blog obyčejnýho kluka a nedělám si, že by pubertální výlevy společnost zajímaly... Proto píšu asi jenom proto, že mě to baví..

A co majitel Soušínn blogu? Proč bloguje a o čem bloguje?

Jakub: To vlastně ani nevím, ale asi proto, že se potřebuju někam vypsat a je to zábava. Nejčastěji myslím píšu o hrách snažím se to střídat a chtěl bych to takhle dělat dál.

Tak to by bylo pár odpovědí, víc se jich tu nedočtete, ač mi bylo poskytnuto mnoho dalších a ještě zajímavějších, které raději cenzuruji a nepíšu je sem.
Ještě bych mohl dodat pár statistik - nejzajímavější je asi to, odkud sem lidi chodí. Ač blog píšu z 99 % v češtině, navštívili mě lidé z velmi exotických zemí - Brazílie, Indonésie a podobně. Mapy si můžete prohlédnout zde, první je za celou dobu mého psaní, druhá za přístupy od napsání stého článku. Ten si můžete přečíst zde, a také tam jeden obrázek najdete.

A na závěr - krátká zkušenost z přípravy
Tak jsem konečně tento šíleně dlouhý článek dopsal, sehnal poslední odpovědí na moje dotazy, předělal je z cestiny do češtiny, přidal čárky a lehce poupravoval největší hrubice. Sehnat tři lidi na pár takovýchto otázek není vůbec snadné, proto takové odklady, pokládat jim otázky tak, aby neodpovídali jedním slovem také vůbec ne.
Jak tak šel čas a já pořád čekal na odpovědi, měl jsem tisíce věcí o čem bych sem mohl psát, ale nějak jsem je zase pozapomínal. A napsat jsem navíc nic nemohl - to už by tento článek nebyl dvoustý. Nevadí - oni se nějaké další zajímavosti najdou. Tak třeba nashle u třístého článku :).

65 %

Už je to tak, z našich krásných prázdnin už je pryč skoro 65 %. Sotva začaly a všude už se mluví o návratu do našich krásných prvorepublikových škol. Histrorie live.
Nebudeme si kazit náladu pohledem na zítřek horší než dnešek a raději něco zajímavého.
Kupříkladu, pořád přemýšlím nad vlastním blogem - jako doopravdy vlastním. Žádná šudlátka Blogger, Blog, WebSnadno, WebGarden a podobně. Tahle vize má ale hodně ale. Za prvé vlastní doména. Problém veliký, neboť mne nic nenapadá. Nejlepší doména by byla taková neutrální a zároveň pěkná, originální a líbivá. Také by nesměla být moc dlouhá, maximálně sedm znaků, víc určitě ne. Kdo si to potom má pamatovat. Neutrální, pěkná, líbivá a originální zejména proto, že se chystám pár lidem nabídnout možnou subdoménu a tak by bylo dobré kdyby i jim se doména zamlouvala.
Pak je tu ještě otázka samotného blogu. Samozřejmně by šlo využít nějakého velkého molocha značka WordPress, Drupal, Joomla a podobně, ale to je pro mě zbytečně velké, monstrózní a v některých věcech nevyužitelné. Naopak některé jiné potřebně funkce to postrádá (nebo nepostrádá, ale já je neumím najít).
A tak jsem se dnes (už asi po desáté) rozhodl, že si napíši vlastní redakční systém. A zároveň jsem se rozhodl udělat ho trochu revoluční (a opět jsme u toho, kdo ví, kolik takových už je, jen já je nemůžu najít) - vysoce modulární a objektový.
Nu, tak velikánštví jsem si užil a tak toho zas můžu nechat. Začala nám olympiáda. V Číně. Kdyby si mých pár následujích řádku přeložil nějaký vyšší čínský soudruh, asi bych dopadl jako spousta dalších webových stránek, které Čína blokuje. To se nejspíš nestane, páč jsem malá rybka ve velkém moři, ale kdo by nevyužil příležitosti a nějakou tu kapku nepřilil.
Co se olympiády týče, nejvíc se mi libilo prohlášení K. Schwarzenberga:

"Všechny evropské národy by měly mít dostatečné poučení z toho, jak Hitler když uspořádal olympijské hry v Berlíně z toho těžil. Přiznejme, že měl báječnou propagandistku, filmařku Leni Reifenstahl. Ten film o olympiádě byl vynikající, takové zneužití olympijské myšlenky pro propagaci diktatur by se nám už nemělo stát." (zdroj radio.cz)

Tak doufám, že své rozhodnutí nezměnil a na olympiádu, jako spousta jiných, nejel. Ač všichni si navyšovali svůj politický rank prohlášeními o nutném bojkotu olympiády, dopadlo to stejně jako když jsme si s klukama ve třídě chtěli vzít na koncert sukně. Jako i my se oni politicky učesali a pěkně spořádaně se do Číny vypravili. Kdo by si to chtěl rozházet s Čínou, to raději něco skousneme, že ano. A tak byla na zahájení rekordní politická účast (zdroj).
Nebyl bych to já, kdybych do všeho nezapletl trochu z Narnie. Při posledním přečtění druhého dílu (Princ Kaspian), mne zaujala hlavně postava Rípčípa. Jo, kdyby takových jako on bylo v dnešní době víc, hlavně mezi politiky. Trocha rytířskosti a oprávněné hrdosti by určitě neuškodila. Ale zpět k olympiádě.
Všechny žvásty o tom, že olympiáda by neměla být politickou událostí ale sportovní, by byly sice pěkné, ale zkuste to vysvětlit půl druhému milionu lidí, kteří byli kvůli olympiádě vystěhováni (zdroj).
Všude sice určitě slyšíte nadšené hlasy Číňanů, jak moc jim olympiáda pomáhá a jak je teď všechno úplně supr. Kdybyste ale žili ve státě, kde vám blokují internet, hlídají na každém kroku a na nějaký alespoň trochu spravedlivý soud nemáte ani nepatrný nárok, dovolili byste si říkat něco jiného? Tím jen chci naznačit, že ne všechno co se třpytí je zlato.

Na dobrou noc...

Tož abych tu zase něco napsal. Poslední dobou házím na blog jen fotky nebo starší výtvory odjinud a tvorba žádná. Tak jsem se dnes konečně odhodlal něco napsat, hlavně ať je to absit iniuria verbis.
Ono to totiž dobře vypadá, občas přihodit nějaké to latinské slovíčko, to pak člověk vypadá jak vzdělanec a ona při tom stačí stránka na Wikipedii s latinskými příslovími. Nebo slovník na Jabberu. Extra iocum, není to snadné najít něco co by sem pasovalo. Ale dost blábolů, omne ops opsum, teď už radši vážné psaní.
Důležitou věcí je, že jsem shlédl filmovou Narnii, díl druhý - zatím však nic napsat nemůžu, do neurčitého data to podléhá mlčenlivosti, tak o tom jak se mi to líbilo, či nelíbilo, někdy příště.
Chystám se lehce předělat svůj blog, tak lehce, že to bude změna zásadní - nejspíše přejdu na blog ve Wordpressu, možná i na vlastní doméně, nicméně zatím se testuje, vytváří se design (časem ho sem nejspíš dám, ať ho můžete zkritizovat) a hlavně se přemýšlí nad názvem domény. Pokud by vás něco napadlo, nebojte se napsat do komentářů (vždyť je to přece anonymní, tak čeho se bát, že?). Na doméně bych určitě mohl poskytovat za nějaký ten drobný peníz i subdomény s předinstalováným blogem, takže pokud byste měli o to zájem, také se můžete předběžně ozvat.
Málem jsem zapomněl, naučil jsem se psát noty v LilyPondu a nejspíš o tom jak se to dělá napíšu článek na Linux-CZ.

YettyBlog - ikonky

Chvíli jsem si zase hrál a vytvořil ikonky pro můj blog. Pokud máte vlastní webové stránky a chcete tenhle blog podpořit, můžete některou z nich využít.

A je tu další jubileum...

Velmi nedávno jsem měl na blogu jubilejního 10.000 návštěvníka a včera jsem přidal další zajímavé číslo. Na blog už jsem napsal 150 článků. No nevím jak myslíte vy, ale podle mě je to docela dost. I když se občas domnívám, že moje články stojí za tu velkou hnusnou smradlavou hnědou potvoru, ale pár lidí mi tvrdí, že ne a možná i proto píšu dál. Tak jenom doufám, že až to opravdu bude stát za starou bačkoru, někdo mi to včas řekne. Ale co, vždyť je to vlastně jedno - hlavně že mi občas klikáte na reklamy od Etargetu a mě naskakují penízky. To je vlastně další jubileum - překročil jsem hranici 500 vydělaných korun.
A protože mě dneska Fefe na svém blogu předběhl, nebudu psát o tom jak učitel Šmíd telefonuje při hodině, ani o ničem podobném, ale raději o... No kurňa, o čem mám psát. Třeba dám pár tipů, kterých jsem se v blogovací branži naučil. Aneb jak vytvořit úspěšný blog se zajímavou návštěvností a dobrou pozicí ve vyhledávačích.

1. Pište. Co nejčastěji a o čemkoli. Když si táta zakládal blog, dělal to hlavně ze zištných důvodů - reklama na Intru a Nutrii se hodí vždycky, zvlášť pokud si chce vylepšit pozice ve vyhledávačích. Ale ono nic, psal o Intře, o Nutrii, o Lifestyles a ve vyhledávačích se nechytal. Rada je jasná - musíte psát o všem možném. Pak teprve máte u vyhledávačů šanci.
   
2. Snažte se psát o něčem, co umíte a co by mohlo někoho zajímat. Ano, vaše příhody ze života jsou zajímavé, ale nejraději si je přečte někdo kdo vás zná, a to většinou moc lidí není. Když napíšete návod na nějakou hru, pár cheatů a přidáte zajímavé informace o kapele, která zrovna letí, máte úspěch skoro zaručen.
3. Nevzdávejte se po půl roce. Na každého při psaní blogu přichází krize. Na mě docela často a téměř každý týden mám chuť s tím seknout, ale když tuto chvilkovou náladu přejdu je to zase na čas dobrý. Ale pokud vás psaní nebude dva měsíce v kuse bavit a budete se do něj muset nutit, to pak raději přestaňte.
4. Nemusíte psát každý den. Klidně si dejte pauzu. A nelekejte se pokud se vám v tomto období sníží návštěvnost - je to přirozený jev. Ale pokud budete psát pro návštěvnost, budou stát články za prd.
5. Snažte se aby byl každý článek zajímavý. I když je to o úplně běžném životě, dá se to ozvláštnit. Co třeba přidat obrázek, vtip nebo nějaké pořekadlo? Také se snažte o čitelné formátování textu a o umírněný vzhled stránky, když vidím některé blogy (většinou puberťaček) obvykle mě z toho rozbolí oči a divím se, že vůbec existuje tolik nesouladných barev. Pokud nemáte grafické cítění (nestyďte se za to, já ho také nemám), používejte šablony. Nikoho jimi neurazíte a neodradíte.
6. Provazujte své články s vašimi jinými. To je heslo, kterým se moc neřídím, protože jsem na to hodně líný. Skutečnost je taková, že pokud nechcete aby vám návštěvník ihned ze stránky odešel, musíte ho upozornit na jinou zajímavou stránku na vašem webu. Třeba odkazem na nějaký článek se souvisejícím tématem a podobně. Čím déle na svém webu návštěvníka udržíte, tím větší naději máte, že se sem ještě někdy vrátí.
7. Zajímejte se o své návštěvníky. Díky různým službám můžete zjistit spoustu věcí. Díky Toplistu stručné údaje, hodí se odkazující stránky, a díky Google Analitycs o podrobnější věci, jako jejich poloha na mapě a podobně. Crazy Eggem pak můžete zjistit kam kdo kliká.

Tip pro odvážné
Ti nejúspěšnější bloggeři musí být rodilí provokatéři. Myslím, že dobrým bloggerem by byl třeba můj spolužák Patrik K., typickým příkladem úspěšného bloggera je Radek Hulán. Pokud totiž chcete opravdu velkou návštěvnost, musíte provokovat jak to jde. Navážet se do politiků, do linuxáků, do vistařů, do wofkařů, do chemiků (My Chemical Romance, tak doufám, že jsem to napsal správně, kdyžtak mi vynadejte) prostě do koho se namane. Ale chce to pevné nervy, lidé vám za to budou často nadávat. A na to já nejsem.

A chce to obrázky!

Došlo mi, že je potřeba k článkům dávat více obrázků. Pokud možno opravdu hodně. Je to trochu k nevíře, ale negramotů je mezi námi více, než se zdá. Jen pár lidí ze sta články na internetu čte, většina z nich je pouze proletí očima a až pokud objeví něco zajímavého, začnou číst! Přiznávám se, to jsem si z prstu nevycucal, to jsem všelijak na internetu vyčetl. A tak hned tento článek pořádně poutavým obsahem prošpikuji.
Na mém druhém blogu, zabývajícím se převážně Linuxem a spol., se pod článkem "Používám Mandrivu, proč? Vyhovuje mi." rozpoutala zajímavá diskuze, která zpočátku vypadala, jako kdejaký flame pod diskuzí třeba na Technetu.IDnes.cz nebo na Živě.cz. Nakonec se ale vše vysvětlilo a tak já dostal za úkol psát další články o Mandrivě. Pokud vás tohle téma také zajímá, můžete se těšit - článek už je v přípravě. Bude se týkat nové verze Mandrivy a popíšu pár vylepšení a postřehů, kterých jsem si za tu krátkou dobu povšiml. Další článek bude patrně o tom, jak rozchodit server Lighttpd s PHP, MySQL a všelijakou havětí. Takže sledujte!

Stručná historie Tchoříků

A teď pryč od počítačů. Vždyť u nich sedíte téměř všichni kdo tohle čtete nejspíše poměrně často. Nemáte jich občas, tak jako já, tak trochu dost? Já často a tak se snažím od sezení co nejčastěji odpoutat. Třeba na akcích s Tchoříky, to mám vždy od počítače dovolenou. Letos v létě to bude Ukrajina. Ano, čtete dobře. Možná se vám vybavuje akorát mafie, chátrající budovy, lidi bez práce a tak všelijak podobně. Nejste sami, rodičům se v první chvíli vybaví to samé, a když namítnu, že jedeme přece do hor a tam moc lidí nebydlí, maximálně nějací bačové - ale ty už všechny normy a nařízení určitě přemohly, tak se vybavují medvědi a vlci, prostě je to těžký. Ale kdo ví, třeba to tam bude úplně jiné. Kolik z vás tam bylo? Přesvědčím se o tom na vlastní oči.
Jo, s Tchoříkama jsem toho už zažil. A protože mám teď trochu času, můžu se o tom trochu víc rozepsat. Aneb - bude se vzpomínat. Můj úplně první tábor byl v roce 2001, nedaleko Strážova, na krásné louce u zeleného rybníčka. Tam, pokud si dobře vzpomínám, nikdo kromě Johany a Tomáše z Tchoříků nebyl. Táboru tam onehdá šéfoval táta a Petr V. (ten s námi byl třeba i teď na J-Festu). Tábor pořádalo plzeňské káesko. vše na téma putování Izraelců z Egypta.
První tábor s budoucími Tchoříky byl až v roce 2002. Konal se nedaleko vesničky Lukoviště, asi 5 km od Kolince. Tábor pořádali lidi z horažďovického káeska, hlavním vedoucím byl Jenda S., který s námi vydržel až do teď. Tenkrát hodně pršelo, dokonce povodně a ani nás velká voda neminula. Holky, které měli týpíčka postavené dole v údolí byly evakuovány do nedaleké vesnice a my chlapy, kteří měli domov rozumně na kopci zůstali sami. Ach ta moje paměť, vzpomenu si akorát na to, že to bylo na kolech, spalo se v tee-pee a pokladovka byla ke konci trochu vášnivá.
A za půl roku byl tábor další - tentokrát to bylo na lyžích, v zimě samozřejmě. Kde to bylo si netroufám hádat, protože lyžáky, jak tomu říkáme, se trochu slévají - podobní lidi, podobné místa, všude bílo, ráno sjezdovky odpoledne běžky. Kdybych ale měl tipovat, sázím na horskou vesničku s názvem Kvilda.
O půl roku byl tábor další - opět v Lukovišti a z tohoto tábora si pamatuji trochu víc. Přece jen to není tak dávno. Jako tým jsme se jmenovali Lvi (všechny týmy byly pojmenovány podle nějakého souhvězdí) a naše sloužení bylo: já, David T. - bývalý spolužák, Markéta K., Lenka H. a Johana H. Až na Davida jsme zatím všichni vydrželi. Pokladovka byla opravdu bouřlivá, nervy praskaly, láhve kolem mé hlavy létaly a to jsem v tom byl docela nevině. Nu, možná to není úplně pravda, ale rozebírání oné situace by hraničilo s pomluvami (nebo s vesnickým drbáním?) a tak radši nic vyprávět nebudu. Co bylo, to bylo.
Kurňa, pamět zase vynechává a tak nevím jestli po lyžáku následoval tábor u Blanice, či ne. No, to je jedno, budu vyprávět o něm, protože se do pamětí všech z nás nesmazatelně vryl. Byl to jeden z táborů, kde s námi byl Milan T. zvaný IQ-, Žirafa a všelijak podobně, ale to není podstatné. Podstatný je náš výlet do Českého Krumlova. Výlet započal slibně, z našeho tábořiště jsme vyrazili do Lenory, kde byla vlaková zastávka a odtud jeli do Krumlova.
Cesta byla pohodová, podél Lipna až do Krumlova. V Č. Krumlově teče, jak patrně víte, krásná řeka Vltava. Na co bazén, na co koupaliště - my máme Vltavu. Ano, ve Vltavě se skvěle koupe, proud vás unáší, před jezem musíte rychle z vody a znovu proti proudu. No prostě nádhera.
Ale vždy musí být nějaká ta kultura. Večer nás čekalo představení baletu "Labutí jezero" v zámeckém venkovním divadlo. Tohle divadlo je proslavené svým otáčivým hledištěm, docela zajímavý zážitek, pokud nejste totálně unaven. A tak z baletu moc nemám, asi jsem ho trochu prospal. Těsně před tím, než představení skončilo, poprvé zahřmělo. A za chvíli začala pořádná bouřka. Neměli jsme kde přespat, tehdy jsme mysleli, že na to vedoucí zapomněli, ale teď už je mi jejich styl trochu jasnější a vím, že to bylo v plánu. Přespat někde pod širákem, ta bouřka samozřejmě ne. A tak jsme běželi, bez tušení kam, prostě schovat se. A to se nakonec povedlo. Pod jedním ze zámecký podloubích jsme si vybalili sakypaky a chystali se na spánek. To že to bylo podloubí a ne most se pak nějak pozapomnělo, či nám to nepřipadalo tak důležité a tak se rozneslo, že jsme spali pod mostem. To zní samozřejmě trochu jinak. Tu noc byla bouřka, jakou jsem od té doby snad nezažil. Ráno se trochu vyjasnilo a my se po snídani vydali zpět směr Záblatí (vesnička poblíž tábořiště). Z Lenory jsme to vzali trochu oklikou, nejdříve k hradu Hus. Šišková válka je skvělá hra, která opravdu dokáže chytnout a pak člověk svět kolem sebe vnímá jinak - a nepřítel překryje vše ostatní. Zřícenina hradu Hus stoji na skalkách nad Blanicí. Jako strategické místo je to skvělá volba. Přes skály vysoké kolem šesti metrů je těžké se nahoru dostat. Ale dolů, ach jak snadné. V zápalu boje se Pavel K. dostal až na okraj skalek. Dolů šest metrů, dole kameny a pro dopad nic měkkého. Zvlášť pokud padáte po hlavě. Silnice byla pořádný kus daleko a záchranná služba neměla snadný úkol se sem dostat. Jen zázrakem to Pavel přežil. Ale od dalších táborů ho to neodradilo - jezdí s námi do teď.
Takový byl tábor u Blanice. Následovali další a další tábory a naše parta se postupně formovala. Výslednou podobu začala dostávat na prvním horolezeckém táboře v severních Čechách. Tábor byl už jen "výběrový", jedním z důvodů bylo zpřísnění hygienických a všelijakých jiných podmínek EU a tak nás muselo být do stanoveného počtu. Dalším z táborů byl zimní tábor v srubu na úpatí hory Jizery. V chajdě, kde je topení snem, elektřina výmyslem z budoucnosti. V chajdě kde jsou jedny kamínka. V chajdě v jejímž podkroví se namačkalo dvanáct lidí. V chajdě kde v noci krásně skučí meluzína. Nu, nádhera. Tady už jsme jenom běžkařili, zdolali jsme téměř všechny jizerské tisícovky. Za ten týden nás prý vítr ošlehal k nepoznání.
Následovali ještě další dvě Jizery - letní tábory se nějak vynechávali, nebyl na ně čas. Až loni nastal přelom v našich výpravách. Vyrazili jsme do Karpat. Přesněji řečeno na Slovensko do Nízkých Tater. Článek o tom si můžete přečíst zde. Tam jsme dostali i svůj název - Tchořicí. I hymnu jsme složili.
A letos další dvě akce, tentokrát lyžák bez sněhu ale na Šumavě. Nebudeme přece jezdit pořád na stejný flek, řekl Jenda. Potom menší puťák po Šumavě. A nyní jen strádáme ve školních lavicích a odpočítáváme dny. Ukrajina čeká...

Nebuďte závislí na YouTube!

Našel jsem asi před týdnem docela pěkné video na YouTube, klasicky jsem si ho stáhl abych nemusel pořád přenášet data z internetu. Po dvou dnech jsem se rozhodl dát video sem na blog, ale ouha, video už tam není - zřejmě autorská práva. A tak jsem hledal, jak bych video mohl dát sem, v podobném přehrávači jako je na YouTube. A objevil jsem - zde (EN) si můžete vytvořit vlastní přehrávač, který můžete libovolně nastavit. Stačí mít video nahrané na nějakém freehostingu. Ukázka jak to potom vypadá:

Škola dává inspiraci

Když už nedává nic jiného, dává škola alespoň inspiraci na psaní článků do blogu. To opětovně vyvažuje tím, že mi bere čas na to sem psát, takže to vychází nerozhodně. Já si ale čas najdu :).

Docela mi vadí že píšu jen a jen o škole, ale co mám dělat když tam jsem polovinu svého času. Na to že jsem tam tak dlouho jsem si na školní systémy ještě úplně nezvykl. Mezi jiné patří, proč si učitelé hledají hromosvody u vybraných žáků? Mě se to sice většinou netýká, ale mám jaksi moc vyvinuté vcítění do pocitů jiných lidí, dovedu si představit jak by mi bylo i když bych věděl že mám pravdu. Co ale u učitelů považuji za nejhorší věc je, že pokud už si neví rady tak jdou téměř s prosíkem za rodiči, ať si toho svýho parchanta srovnaj.

Možná si napíšu článek do MF Dnes, nejsem ještě rozhodnut, ale proč ne? Stejně píšu skoro pořád a jedna stránka navíc mě nevytrhne a bude zajímavej příspěvek na blog. Škoda jen že nebudu moct použít koncovku -ej.

Přišel nový Computer a s ním i připomínka na to, že ještě jsou notebooky na moc drahý. Navíc zákazníkovi se nějak moje práce nezdála a chce úpravy, které budou náročnější než všechno předtím. Co se dá dělat, ještě že zítra odpadne výtvarka.

Blogu se minulý týden nějak zvedla návštěvnost. No snad to vydrží spolu s dobrou pozicích ve vyhledávačích. Tam jsem na zajímavých místech se zajímavými slovy. Zvlášť na Seznamu.cz, zkuste si tam najít třeba heslo "Ilona Čáková", nebo "Nutrie". Sice jsem nic na toto téma skoro nenapsal, ale vyhledávačům je to jedno.
Občas ale přijde i někdo kdo hledá a najde. Pro ukázku třeba na seznamu: výpočet trojčlenky, útulňa Ramža apod. Zvlášt lidem co hledali výpočet sil apod. jsem možná dost pomohl. To mi připomíná že bych měl svůj skript v pythonu trochu zaktualizovat. Co by asi spolužáci řekli na počítání výrazů (P.S.: netěšte se, to už je na mě trochu moc).

Už mě bolej prsty a budu muset psát úkoly (na žádný si nevzpomínám, ale ono se něco najde). Dneska to bylo slabší psaní, žádný zajímavý téma, ale co, je to blog (web log = webový záznam čili e-deníček) a já se potřeboval vypovídat. V reálu informace v podstatě jenom sbírám, někdy si potřebuji trochu vypustit a navíc, pokud chci aby mě to bavilo, musím to psát pro sebe a ne pro lidi.

Toť dnes vše...

Blogger.com konečně česky

Blogger.com je konečně česky. Jeden z největších blogovacích serverů, který skoupil světoznámý Google byl přeložen do češtiny. I noenglishmanů se tak otevřela cesta ke snadnému blogování jinde než na českých serverečcích.

Jak na Blogger.com "díl 1"

Protože s tímto blogerským serverem si neví hodně lidí rady, píšu zde stručně o použití.

Registrace

Registraci můžete začít hned na úvodní stránce a to kliknutím na text "Create Your Blog Now"

Přesměruje vás to na registrační formulář, kde jsou tyto pole:
Email Adress = emailová adresa
Enter a password = heslo
Retype password = zopakujte heslo pro kontrolu
Display name = jméno které se zobrazí rzm. nick
Word verification = opište písmena na obrázku
Acceptance of Terms = přijetí jejich podmínek, musíte zaškrtnout
Pokračujte kliknutím na "Continue". Mělo by se vám zobrazit okno s velkým textem "Name your blog". Pokud se tak nestalo a stalo se vám něco podbného jako na dalším obrázkumusíte formulář vyplnit znova. Pokud jste úspěšní a skočí vám stránka s "Name your blog" zadejte do formuláře:
Blog Title = název blogu (např. Muj blocek)
Blog address (URL) = zadejte adresu, napr. mujwwwblog . Doporučuji co nejkratší.
A směle můžete pokrečovat dále kliknutím na "Continue". Měla by se vám zobrazit stránka s textem "Choose template". Zde vyberete jak chcete aby váš blog vypadal. A je konec. Vaše registrace byla úspěšná pokud vám skočil text "Your blog has been created!". A můžete směle psát. Jak na to se dozvíte v příštím díle.