Na dobrou noc...

Tož abych tu zase něco napsal. Poslední dobou házím na blog jen fotky nebo starší výtvory odjinud a tvorba žádná. Tak jsem se dnes konečně odhodlal něco napsat, hlavně ať je to absit iniuria verbis.
Ono to totiž dobře vypadá, občas přihodit nějaké to latinské slovíčko, to pak člověk vypadá jak vzdělanec a ona při tom stačí stránka na Wikipedii s latinskými příslovími. Nebo slovník na Jabberu. Extra iocum, není to snadné najít něco co by sem pasovalo. Ale dost blábolů, omne ops opsum, teď už radši vážné psaní.
Důležitou věcí je, že jsem shlédl filmovou Narnii, díl druhý - zatím však nic napsat nemůžu, do neurčitého data to podléhá mlčenlivosti, tak o tom jak se mi to líbilo, či nelíbilo, někdy příště.
Chystám se lehce předělat svůj blog, tak lehce, že to bude změna zásadní - nejspíše přejdu na blog ve Wordpressu, možná i na vlastní doméně, nicméně zatím se testuje, vytváří se design (časem ho sem nejspíš dám, ať ho můžete zkritizovat) a hlavně se přemýšlí nad názvem domény. Pokud by vás něco napadlo, nebojte se napsat do komentářů (vždyť je to přece anonymní, tak čeho se bát, že?). Na doméně bych určitě mohl poskytovat za nějaký ten drobný peníz i subdomény s předinstalováným blogem, takže pokud byste měli o to zájem, také se můžete předběžně ozvat.
Málem jsem zapomněl, naučil jsem se psát noty v LilyPondu a nejspíš o tom jak se to dělá napíšu článek na Linux-CZ.

Nech se sežrat!

Už je zase středa, do prázdnin už pár dní, ale škola ještě pořád neskončila. Bohužel. Jen takovou poznámku na okraj (nebo spíš na začátek). Už asi po dvacáté jsem přečetl 5. díl Narnie a našel jsem tam jeden výrok pro naší třídní:

"Mysl, která se cele věnuje práci, je kořenem blahobytu, ale ten, kdo si klade otázky, jež se ho netýkají, řídí loďku svého bláznovství k útesům chudoby."

Samozřejmě, říkal to ten největší chudák, starý rybář Aršíš, mimo jiné je to záporná postava.
Už ale k tomu, co se dělo ve škole. Dnes jsme psali slohovou práci (prostě slohovku) na úvahu. Téma jsme si mohli vybrat, buď naše vysněné prázdniny, nebo úvahu o tom, co si za peníze nekoupíš. Vybral jsem si to první (jak jinak) a stylem podobným jako píšu sem, jsem popsal pár stránek. Snad to nebude propadák.
Asi budeme pařit npři informatikách Wesnoth. Tahle skvělá tahová strategie je open-source, takže zadara. Snad nás nikdo nenačape. Procpal jsem New Kiss na Wikipedii! No, uf, to byly boje. Nicméně, už tam malé info o téhle kapele najdete, takže pokud víte něco víc než já (rozuměj - víc než jsem zkopíroval z oficiálních stránek), můžete tam své informace přidat.
Další docela zábavnou hodinou ve škole byla výtvarka. Ještě pár dní budu zavázán mlčením o těchto dvou hodinách, můžu ale prozradit, že se strhla bitva o barvy - kluci chtěli růžovou a holkách se to nějak nezdálo. Bojujeme za Marcela!
Ale občas na výtvarné výchově i něco vytváříme, že ano, a zrovna dneska jsem měl tak povedený výtvor (fuj, tady něco smrdí), že mi to nedalo a musel jsem ho upravit, předělat, zdigitalizovat - prostě dostat do počítače. Dvě hodinky jsem si hrál s programem Inkscape a níže máte výsledek. Možná sem časem hodím i SVG soubor.

Ať se trochu zasmějem...

Včera i předevčírem jsem se snažil, chvílemi jsem dokonce měl i chuť napsat zase nějaký nový článek sem, na blog. Vždy to ale troskotalo na tom, že jsem si při tom na něco vzpomněl, něco bylo potřeba dodělat, něco si poznamenat, někomu vynadat, prostě klasika a k psaní jsem se nedostal. Když už jsem odložil všechny světské starosti a pohnutky ztroskotal jsem na tom, že nevím jak by se měl nový příspěvek jmenovat. S tím mám většinou největší problém. A tak jsem nakonec nic nenapsal a píšu teď.
Na jednom amatérském pisatelském serveru jsem se trochu opřel do mladých snaživých autorek píšících básně o všem možném, to všechno možné navíc najdete většinou i v jedné básni (básní je tam mnohem víc, jaksi je snazší ji napsat, než nějaký trochu delší text), většinou je to s děsně ponurou atmosférou (no, alespoň něco to má - atmosféra, to je to správné slovo!), ale s obsahem žádným. Dovolím si zde jednu uveřejnit.

porad tu jsem
mimo realitu
ve svym svete,
nebo mozna
v realite
mimo vas svet

...a taky zapominam...
(autor: pocitová)

No, nevím jak vám, ale mě to opravdu nic neříká. Možná je to umění, ale umění jde většinou hodně dobře a draze prodat a s tímhle byste nejspíš nikde neuspěli. Dovolil jsem si navíc poznamenat, něco na způsob, že ignorovat češtinu můžou jen ignoranti (napsal jsem to mnohem slušněji, ale jedna z odpovědí, kterých se mi dostalo, obsahovala toto krásné slovíčko :-D). Když si tak občas čtu ty "moderní" výtvory, říkám si, že Hus a "starej dobrej" Ámos, jak dodává Jáňa S., se musí v hrobě obracet. Či spíše rotovat, ale to také není moc české, tak zůstaneme raději u obracet.
Tím, že jsem si dovolil rozvířit hladinu klidného a jak to tak bývá i zatuchlého rybníčku, jsem si vysloužil mnoho rozzlobených zpráv od zastánců "umění". S některými jsem nakonec pěkně pokecal a ujasnil jim, proč si to tak myslím, u jiných to skončilo u jejich nadávek a mého ignorování a pokud možno co nejslušnější odpovědi. Komu není rady, toho uhoď kladivem.
A ještě k básním, jak už jsem řekl, všechny měly ponurou atmosféru. Jak jsem se dozvěděl, prý se vypisují ze svých trablů. To jsem tak trochu čekal, a kdysi jsem to dělal taky, ale pak jsem zjisti (pár lidí mi k tomu pomohlo), že se to nedá číst a ať píšu raděj něco veselýho. A tak se snažím. Ale snažte se to vysvětli někomu kdo myslí, že emo jest to na světě best (hej, já mezi ně jednou zapadnu :), že když budou veselí, bude nám hned líp. A tak po nadávkách a spíláních mnohých se vracím ke starým dobrým V&W a cituji:

Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej,
chechtej a na svou bídu si nezareptej!

Jo, jo, ti to znali. Teď zrovna jsem dočetl povinnou četbu Caesara, který je taky od Honzy a Jirky a docela jsem se při tom i bavil. Ba bavil jsem se tak, že jsem k Caesarovi přibalil ještě Robina Zbojníka. Ten byl ještě lepší.
Ale já rád zůstávám u klasiky, takže jen co jsem dočetl divadelní hry, vrátil jsem s k staré dobré Narnii. Jo není nad Lewise. Mám ještě starý překlad, ve správném pořadí a s krásnými českými jmény. Kdyby vás to náhodou zajímalo, tak můj nejoblíbenější díl je "Kůň a jeho chlapec", ale ani nevím proč, nejspíš proto, že se od ostatních tolik liší. Teď čtu zase Lev, čarodějnice a skříň a jsem spokojen. Lepší než číst po sobě ty paskvily.