Stručný report XXV.

Je trestné vykrást novoroční proslov prezidenta? Televize, francouzština a co se vůbec psát. A psát ještě vůbec něco? Kdo komu fandí a hlavně proč?
Ve škole jsme zase psali slohovou práci. Znáte to. Psali jsme proslov na téma "Na prahu roku 2009" nebo nějaký blábol o Klatovech. Většina lidí si vybrala to první a to hlavně proto, že je to od pohledu snazší. Anebo snad na internetu nalezitelnější. Bojím se, že pan prezident se citací nedočkal. Často jsme totiž nestoudně jeho letošního projevu využili (zneužili), někdo i loňského a předloňského. Já se můžu přiznat snad jen k tomu, že jsem si od něj půjčil toho škarohlída, ten se mi doopravdy líbil.

Ve třídě válcují Přátelé všechny ostatní seriály. Poslední dobou se nad nimi nějak často rozplýváme. Nejvíc mě dostal díl, jak se Joey učil francouzsky. Co je horší, že dneska to bylo ve škole při ní podobné. Nějaká šíleně rychlá nahrávka z cédečka, my jen zírali a ani nás to nepochválilo. Kam jsme se to dopracovali?
Bylo to těžké rozhodování, ale nakonec vám to sem napíšu. Patrně budeme v televizi. Jako celá třída. Dokonce i dva učitelé k tomu. Nebudu vám psát kdy, nebudu vám psát kde - to první dokonce ani nevím. Napíšu vám jen co se může stát, když učitelka nepromyslí všechny detaily. Usaďte se, pohádka z Kocourkova začíná.

Jak bylo, jak nebylo a jedno družstvo soutěžilo
Za dávných časů, už si ani nikdo neví kdy to vlastně bylo, přišla jedna paní učitelka s nápadem přihlásit svoji třidu do jedné soutěže. Televizní soutěže. A světe div se, oni je tam vzali.
Žáčci měli hned z počátku pocity rozporuplné. Nakonec se nám v rozhovoru svěřil jeden bezvýznamný klučina a prohlásil něco ve smyslu: "Jo bejt v telce jako dobrý, jen by se na to nemusel nikdo dívat."
A protože to byla soutěž, kde soutěží jen pár vybraných (ne)šťastlivců, muselo se hlasovat. A jak to tak bývá, s výsledkem nejsou nikdy všichni spokojeni.

A protože dobová kronika shořela, můžeme jen hádat jak to vlastně skončilo. Podle mně to dopadlo dobře. Nejdříve nikdo nebyl vůbec happy. Každý si myslel, že on má smůlu, protože ho (ne)vybrali a o ostatních si naopak myslel, že mají štestí. Učitelka trochu ulítavájící na dobrých vztazích ve třídě, by si možná řekla, co to jen provedla. Pokud by se nad tím zamyslela déle, zjistila by, že nakonec provedla dobrou věc - takovou tu věc, při které lidé riskují, aby poznali, co v nich je. Sice to není vždycky příjemné, ale je to lepší, než nechávat své vlastnosti spát a nic o nich netušit. Ani netušit, čeho jsou schopné.

Básnické střevo - intestinum carmina

Protože se na internetu vyskytuje spousta názorů na to co to vlastně básnické střevo je, latinsky intestinum carmina, možná bych to měl všem trochu objasnit. Tak jako máme apendix, máme i básnické střevo. Nachází se za druhým ohybem tenkého střeva a produkuje hormon s názvem carminin. S jeho účinkem úzce souvisí tělesná tvorba serotoninu. V vzájemné těchto dvou hormonů máme pocit, že na světě je vše krásné a hned máme touhu se o tom se někým podělit.
Nejsnazším a nejrychlejším vyjádřením je právě skládání básní. Pokud je hormonu serotoninu v těle málo a carmininu naopak mnoho, projevuje se to temnými básněmi, plných krve, utrpení a smrti.
Hlavním podíl na tom má nedostatek serotoninu. Cituji z Wikipedie.cz jeho význam:

Serotonin (5-hydroxytryptamin, zkráceně 5-HT), je biologicky aktivní látka obsažená v krevních destičkách, v buňkách gastrointestinálního traktu a v menší míře i v centrálním nervovém systému. V čistém stavu je to bílá amorfní nebo krystalická látka. Obzvláštní význam má jako neurotransmiter (přenašeč nervových vzruchů), neboť ovlivňuje serotoninergní systém, tvořený soustavou neuronů v prodloužené míše, mostu, středním mozku a mezimozku. Tento systém si udržuje za normálního stavu optimální hladinu serotoninu vlastní syntézou z jeho biochemických prekurzorů. Neurony se serotoninovými receptory se vyskytují také v limbickém systému a v některých částech mozkové kůry. V centrálním nervovém systému se serotonin účastní především procesů, které se podílejí na vzniku nálad. Jeho nedostatek způsobuje snížení přenosu nervových vzruchů, způsobuje tak změny nálady, celkovou depresi, případně poruchy spánku, podrážděnost až agresivitu. Některé serotoninové receptory se mohou stát příčinou vzniku migrény, jiné ji naopak potlačují. Změny v jeho metabolismu mohou být odpovědné i za určité psychické poruchy; mj. mohou vyvolávat schizofrenii, maniodepresivní psychózu, chorobnou úzkost aj.

Nebezpečí z velkého množství carmininu je tedy jasné a zvláště v kombinaci s nízkou hladinou serotoninu přímo životu nebezpečné. Je potvrzeno, že se tato poměrně vzácná kombinace vyskytla u poměrně známých osobností, jako například u Kurta Donalda Cobaina nebo u Iana Curtise.
Poslední dobou se vzhledem ke stresujícímu stylu života stává kombinace nižšího množství serotoninu a kvůli životu v tvrdých jednoduchých městech vysoká koncentrace carmininu celkem běžná. Snadno poznat je to vzláště u mladých lidí, kteří jsou odrazem budoucího vývoje - vyznavačů stylu Emo stále přibývá. Jen otázkou je, kdy se tato kombinace stane nebezpečnou.
Vyvarování tomuto problému je celkem složité a vyžaduje pomoc odborníka. Jak říká psycholog Jaroslav Klíma z bohnické psychiatrické léčebny, který se tímto problémem zabývá:
"Špatný životní styl, příliš mnoho stresu a život v moderním světě, což znamená nebýti den co den v matičce přírodě má na náš organismus neblahý vliv. A toto jsou pak následky. A napravit to je opravdu těžké - chce to změnu ve vevnitř, změnu myšlení. A to je úkol na dlouhou trať"
Pokud patříte mezi ty, kteří tímto problémem trpí - projevují se příznaky: deprese, chmurné nálady, nálada básnit - měli byste vyhledat odbornou pomoc.

• Psychiatrická léčebna Bohnice (http://www.plbohnice.cz/index.php)
• Psychiatrická léčebna v Dobřanech (http://www.pld.cz)
  

Psychology 1. - Tak to jsi neměl říkat!

Protože život, ač to není pravda, může při psaní vypadat trochu monotónně, obohatím své články opět poznatky z jednoho literární serveru. Bude mi nejspíše delší dobu takovým pozorovaným objektem, zejména ze stránky psychologické. Takže díl první:

Nech umění uměním, ale hlavně: Nepoučuj!
První fáze výzkumu byla následovná, co nejvíce rozbouřit vody a zjisti jak lidé reagují. Jak už jsem psal minule, poprvé jsem zareagoval na ignorování češtiny. Abych si ujistil, že se stanu terčem nadávek, udělal jsem ještě v komentáři chybu - to jen proto, aby na mě také něco mělo. A ono to zafungovalo. Hned se na mě sesypala snůška nadávek, připomínek a podobných věcí. Mé chyby si sice všiml až třetí reagující, nicméně si jí všiml a hned byli na koni. Takže shrnutí jak lidé reagují:

1. Odvádějí od tématu. Například rozebíráním chyb kritika, jeho nedostatků a podobně.
2. Tonoucí se stébla chytá. Obhajují svůj názor a ani si neuvědomí, co plácají za nesmysly. Třeba mi bylo tvrzeno, že bez háčků a čárek se běžně mluví.
3. Nekonfliktní. Chápou, že jsou lidé i s jinými názory obhajují svůj názor na logických argumentech.

Kéž bych mohl říct, že nejpočetnější je poslední skupina. Bohužel tomu tak není.
Další část výzkumu byla pokus vytknout jim jejich styl. Také to nebylo moc těžké, na serveru se psali v té době básně výhradně stylu "achich ouvej". Člověk by si pomalu myslel, že svět, zatímco on čučel do monitoru počítače, jaksi zešedivěl, ne-li zčernal. Samozřejmě se lidé dělili do tří kategorií, tak jako skoro vždycky:

1. Ne, tak s tím opravdu nesouhlasím
2. Je mi to jedno
3. Ano, je to pravda. Co s tím něco dělat?

Záměrně jsem jako první skupinu uvedl "Ne", páč ti jsou většinou nejhlasitější. Je to zvláštní, ale je to tak, pokud člověk má odlišný názor, je větší pravděpodobnost, že se "ozve" a že nenechá věci jen tak plavat. Skupinu "Ne" je možné snadno rozdělit ještě podrobně, zde je dostatek podkladů.

1. Nikdo mi nebude říkat jak to mám dělat. Stoprocentně je dané osobě v rozmezí od 12 do 18 let. Ano, puberta se pozná.
2. Chyba je v tobě! Aneb jestli tu chceš být oblíbený, tak pěkně zapadni do davu a neříkej názory, které se nám nelíbí.
   
3. Nemáš pravdu. A následují nelogické argumenty, které zpočátku vypadají poměrně rozumně, ale když se nad nimi zamyslíte, zjistíte že se vám někdo snaží vymývat mozek. Uvádím příklad (jedna z reakcí na drobnou provokaci):
   

   ... a do umění se povětšinou vkládají city a pocity, které skutečnému světu zůstávají skryté, proto pokud nevidíš ve smutné básni pozitivismus, je to spíše tvoje chyba... proto také já vidím v pozitivní básni spíše smutek a obyčejný brak...
   

   Ano, samozřejmě i to někdy může být pravda. Ale pozor! je to opět jenom názor, který se vám někdo snaží vnutit. Tenhle je natolik zajímavý, že stojí za rozebrání. Částečně má pravdu, ale částečně také ne. A nejhorší na světě jsou pololži a polopravdy - ničemu není snazší uvěřit. To, že se v pozitivních básních vyskytuje mnoho skrytého smutku je v některých případech pravda. Cituji J. Žáčka (Otevřený dopis holubům):
   

   Našli jste si zábavu, kálet lidem na hlavu. Najděte si jinačí, v tom si lidé vystačí.

   Na první dojem vtipné rýmování, ale v pozadí se skrývá smutek z lidí. Co ale pak již minule citovaná píseň Ezop a brabenec - v čem tam hledat smutek? Leda v tom, že to krásné přání není a nikdy nebude plně splněno. Ale právě pro tento účel píseň vznikla, ukázat na to, že je to špatně a snaží se to změnit. A o tom vtipná literatura je.
   

   Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej,
   Chechtej a na svou bídu si nezareptej!

   
   
A ani si nemyslím, že by tyto ukázky byli braky. Nejsem si úplně jistý s významem slova brak, pamatuji si jak nám při literatuře o něčem učitelka říkala, že to je braková literatura, ale asi jsem to z velké většiny prospal. A když zklamala i Wikipedia, musel jsem zajít za strýčkem Googlem. Cituji definici braku:


Brak je masově vytvářený kulturní produkt, regulovaný společenskou poptávkou a charakterizovaný jednoznačnou a cílevědomou funkčností. S uměním ho spojují pouze podobné vyjadřovací prostředky, na nichž však není podstatněji závislý – nejde tedy o "pokleslou formu", ale o zcela samostatnou oblast kultury, na kterou je třeba užívat specifická kriteria hodnocení.

A podle této definice bych do braku určitě Žáčka, Voskovce a Wericha nezařazoval. Proto, přemýšlejte na věcmi, které se na první pohled zdají úplně rozumné. Možná zjistíte, že vás někdo mate. Natvrdo, ten kdo vám říká podobnou je chtě-nechtě demagogem.

Žiju dál...

Tak jsem se vrátil z dalšího lyžáku, který byl tentokrát na Šumavě. O jeho průběhu napíšu jindy, teď mám náladu na jiné věci. Upřímně, mám náladu pod psa... Vůbec jsem dneska ještě nechtěl na blog psát žádnej článek, ale mám takovou depku, že se z toho raději vypíšu. Předně mě asi nejvíc dostalo to, že ten tejden tak rychle utekl. Čím je to s Tchoříkama lepší, tím mi to případá rychlejší. Špatná nálada na mě padla hned jak jsme opustili chatu, kde jsme bydleli, ale hodně zlý to začalo být až při cestě "back home". Johana se Zdeňkem se začali bavit o škole, což mě totálně dorazilo.
Pak je tu ještě další věc, která mi na náladě vůbec nepřidala. Nějak se nám totiž zdálo, že tábor jednou za půl roku je málo a tak jsme se dohodli, že si zkusíme sami zorganizovat nějaký kratší puťák. A to o Velikonocích. To je vlastně dobře i špatně, protože to není za moc dlouho. Nějak nevím zda se to všechno stihne. Zhoršuje to ještě to, že jsem myslel, že by to mohl být puťák po hřebenu Šumavy, což je hodně těžko proveditelné, jak jsem zjistil až teď. Šumava holt nejsou Tatry a nemáte po každých iks kilometrech chatku se vstupem zdarma, ale máte tu spoustu hotelů pro zazobané Němce. Kde bysme na to asi měli ty peníze vzít?

Trocha filozofie "8.díl"

"Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout"

Na každém z nás se viditelně projevuje naše myšlení. Pouze ve vašem mozku existuje smutek, láska a další pocity. Každý z těchto pocitů se na nás projevuje.
Podle výrazu či pohybů lze lehce či hůře zjistit v jakém duševním rozpoložením se daný člověk nachází.
To by mohlo být bráno jako první příklad této filozofie. Existují i další důkazy! Hodně doktorů uznává fakt, že nemocným se člověk stane až poté, co začne přemýšlet nad tím "co kdyby...", nebo poté co se nemoci začne bát atd.
Mnoho pravdy se ukrývá v starém českém přísloví: "Nemaluj čerta na zeď". Jakmile člověk začne nad věcí přemýšlet, zvýší se pravděpodobnost že se to stane.