Stručný report XXVI.

Začátky se prý píší nejhůř. Možná se píšou stejně těžce i nadpisy. Ty už jsem ale vyřešil, takže zbývají jen ty začátky.
O klatovském nádraží už jsem tu asi párkrát psal. (Fíha, nějak se mi motají slovíčka, kdyby občas nedávalo něco smysl, tak se nedivte). Pohybují se tam prapodivné osoby, vůbec celá stavba je taková, no ehm, zvláštní a skvěle pasující na komunistický režim. Je to ale skvělé místo pro pozorování lidí. Všimněte si, jak jsem se pozvedl - už nepočítám lidi v autobuse, teď pozoruji lidi na nádraží. Na klatovském nádraží totiž hrozně lehce poznáte kdo je místní a kdo není. Hned u vchodu. Ty vchodový dveře sice vyfocený nemám, přiložím fotku jiných, hlavně pro představu (nevykruťte si při tom hlavu).
Na první pohled není na dveřích nic zvláštního, prostě dveře, které by měly jít otevřít na obou stranách. Teď si to představte, přicházíte k budově (ze předu), vidíte takovéhle dveře. Na které straně je zkusíte otevřít? Zkuste chvilku přemýšlet, pak čtěte dál. Normální člověk chytí za kliku u těch vpravo. Pravděpodobně, pokud jste si to dobře představili, jste vybrali ty samé dveře. Pokud ne, jste z Klatov. Tam se totiž dveře otevírají zásadně vlevo.
Klatovák přijde, čapne levé dveře a v klidu si otevře. Cizinec přijde, zalomcuje s pravými a pak, když je střízlivý, zkusí ty levé. Když není střízlivý, popojde ke dveřím o pár metrů dál a lomcuje s nimi. Ty jsou překvapivě zamčené na obou stranách. Viděl jsem na vlastní oči, podle jazyka jsem to neměl šanci poznat, ale protože chodil celkem normálně (tudíž byl na vymývání mozku zvyklý), nejspíš to byl Ukrajinec nebo Rus, kdo ví.

Možná bych zase měl napsat něco o škole, třeba zase o tom, jak Chvojka zabodoval, ale tentokrát se mne to nijak nepříznivě (na známkách) nedotkbyl to lo, ba co víc, dotklo se mne to příznivě, což bylo spíš nepříjemné a trapné než milé. Ale možná to někdy zakombinuji do nějaké povídky, ta poslední se moc nepovedla (tu jsem na blog raděj ani neházel).

Stručný report XVIII.

Jako správný blogger bych se měl co nejčastěji účastnit co nejvíce webových diskuzí. Patřičně přitom všude zdůraznit odkaz na svůj blog - v podpisu, v textu i ve speciálním políčku. Světe div se, opravdu to návštěvnost zvýší. Zvláště pokud si dáte záležet a napíšete komentář opravdu pěkně kořeněně. Konec konců na tom založil živnost Radek Hulán.
Ale protože jsem blogger jen na poloviční úvazek, možná ještě na menší, dělám si takovouto reklamu jen když už se mi zdá, že mi opět návštěvnost nějak klesá. Pak totiž ještě občas něco napíšu Kuldovi do e-shopu (pokud budete potřebovat kvalitní internetový obchod, rozhodně zkuste okshop.eu), jindy poradím taťuldovi, který prodává Intru (udělejte přece něco pro svoje zdraví, ne?). A někdy taky chodím do školy.
Dalším důvodem, proč se nerad účastním internetových diskuzí je ten, že člověk tam snadno vypadá za blbce. Opět bych mohl poukázat na jméno zmíněné výše, nebudu ale úzkoprsý, jsou i mnohem horší. Stačí se podívat do diskuzí na IDnes.cz nebo na Živě.cz. Dobrý případi jsou i u nás na škole (viz. někdy zajímavé diskuze na Spolužácích.cz) - co na tom je nejhorší, je to, že jich pár znám a většinou se s nima dá bavit. Podle některých výroků bych soudil opak. Možná že monitory mají opravdu hodně zblbující účinek a když před ně zasedne nějaký slabší jedinec, začně plodit bláboly (aneb můj případ). Howgh.

Stručný report X.

To už píšu desátý díl? Nechce se mi věřit. Píšu vůbec já vlastně něco jiného? Asi ne. Čte to vůbec někdo? Opět se mi nechce věřit. Ale prý jo. Třeba mi nelžou.
I když člověk dnes už nikdy neví. Trochu se zas dotknu politiky, dnes jsme do toho rýpali i při občanské výchově, tak proč bych si nemohl rýpnout taky. Dokázali jsme při ní alespoň konstatovat, že všichni nám toho naslibují hory doly a pak skutek utek', aneb já ti můžu slíbit věci, které ti nikdo nedá. A lidem to nevadí a stejně jim hlasy dávají. Prý, že lepší nějaká možnost, než žádná, což je pravda, ale je lepší volba a horší volba. Nepsal jsem tohle už někdy minule? Prostě vyhrává ten, kdo dokonale zmáčí soka a nenechá na něm nit suchou. Ještě nedávno jsem se domníval, že se to týká jen politiků – v politice totiž jde rozum stranou. Ale zdá se, že se tento trend začíná dostávat všude. Ještě před nedávnem sice každý všechno kritizoval a shazoval, nebyli jsme ale tak líní jako dnes a hledali jsme si alespoň nějaké důkazy. Teď stačí krátce prohlásit, že je to úplně *CENZURA* a že ten kdo to může schvalovat je něco podobného.
A teď něco pro lepší náladu. Starší song, ale jak se zdá, pořád platí. Pro Tchoříky už trochu tradiční píseň.

Moc jsem se tu zatím nezmiňoval o nadcházejícím výletě, aneb zúčastnění se akce známe pod slovem „Orienťák“. Prostě akce na čtyři dni, spousta orientačních běhů, spousta ztracení a trochu méně nalezení – alespoň takto mi to tvrdili. Jedu totiž poprvé a tak jsem o tom nechtěl moc šířit mýty, kdo ví, co mne čeká.
A nakonec ještě jedno video, video, které jsem už propagoval na Fefeho Wegeši, ale tam nepadlo na půdu úrodnou. Přichází B.B. King a Eric Clapton.

Stručný report V.

To už tu máme pátý díl tohoto nudného seriálu? Že bych se nezapřel a potvrdil, že ač nerad jsem Čech - co já vím, tak v nudnosti seriálů vedeme. Bohužel to někteří lidé nevědí a tak se na ně dívají. A tak z televize postupně odejde M*A*S*H, Krok za krokem a další seriály, na které se dá koukat. Ve kterých to není "každý s každým a nejlépe dvakrát".Poslední dva dny mám prapodivný hudební styl - dieta z Nohavici a My Chemical Romance. Kdyby to nebylo v poměru 10:1 asi bych se bál, že trochu upadám. Tím nechci samozřejmě na nic narážet.
Teď mne napadlo, že udělám novou anketu. Anketa je vlastně jediný obsah, na kterém nemám zásluhu jen já - komentáře nepíšete, tak alespoň hlasujete v anketě. Trochu mne to zaráží - návštěvnost relativně vysoká, doba na stránkách taky dobrá, hloubka návštěvy také. Podtrhnuto sečteno jsou lidé, kteří můj blog asi doopravdy čtou. A to i když nepočítám ty, o kterých to vím a o kterých si to myslím. A přesto když mám dostanu komentář jednou dvakrát do měsíce, jsem rád.
Malá změna nastala u hádanky (mimochodem, brzy bude odpověď a další hádanka), tam je komentářů celkem pět a z toho dva mé. Tak doufám, že i u další hádanky se nezaleknete a napíšete, co si myslíte.
Možná bych měl začít psát trochu větší provokace stylu Linux je best a Windowsáři jsou tupci (to samozřejmě není pravda), tím bych si asi rejtink, jak říkají u nás wowkaři, zvýšil, zas tolik o to naštěstí nestojím. To bych se pak musel hanbou propadat do země, protože si kolikrát říkám, když čtu výlevy na internetu, proč lidé, kteří mají špatnou náladu píší. To pak stojí za houby, jednak to většinou nemá pořádné argumenty a pak taky jediné, proč to čtu (možná že nejenom já) je proto, že už se těším, jak napíši komentář, který všechno krásně popře a ukáže jaký je autor *CENZURA*. A já opravdu nepotřebuji, aby mi to někdo taky chtěl dokázat.

Škola? No a co.

Tak nastal zas ten všemi očekávaný den. 1. září, jak krásné to datum pro školáka, že? Všichni nadšeně běží do svých škol. Tak dost toho špatného humoru a radši něco víc než blbý fóry psát bych tu měl. No nazdar, co jsem to teď napsal. Snad to pochopíte.
Rok od roku mne baví víc a víc pozorovat lidi. Dneska jsem si toho pozorování užil dost. Nejdříve v autobuse za mnou seděli čerství středoškoláci a jejich stav krajně nevyrovnaný. Zajímavé co to s člověkem udělá - vyhlídka na den v neznámé škole s neznámými lidmi. To si ani nepamátajem, že bych před rokem byl tak nervózní.
Pak jsem zas měl tři hodinky času v Klatovech, pršelo, já čekal až bude jedna hodina a já bych se mohl domluvit s učitelem na hodinách v hudebce. Stál jsem tak na ulici, pod umělým převisem a sledoval ten chvat a spěch. Pěkně se tam stálo.
A stejně než ve studeném městě bych raději byl někde venku, v přírodě, v horách. Ale co se dá dělat - škola základ života, když si ho jí nenecháte vzít.

Psychology 1. - Tak to jsi neměl říkat!

Protože život, ač to není pravda, může při psaní vypadat trochu monotónně, obohatím své články opět poznatky z jednoho literární serveru. Bude mi nejspíše delší dobu takovým pozorovaným objektem, zejména ze stránky psychologické. Takže díl první:

Nech umění uměním, ale hlavně: Nepoučuj!
První fáze výzkumu byla následovná, co nejvíce rozbouřit vody a zjisti jak lidé reagují. Jak už jsem psal minule, poprvé jsem zareagoval na ignorování češtiny. Abych si ujistil, že se stanu terčem nadávek, udělal jsem ještě v komentáři chybu - to jen proto, aby na mě také něco mělo. A ono to zafungovalo. Hned se na mě sesypala snůška nadávek, připomínek a podobných věcí. Mé chyby si sice všiml až třetí reagující, nicméně si jí všiml a hned byli na koni. Takže shrnutí jak lidé reagují:

1. Odvádějí od tématu. Například rozebíráním chyb kritika, jeho nedostatků a podobně.
2. Tonoucí se stébla chytá. Obhajují svůj názor a ani si neuvědomí, co plácají za nesmysly. Třeba mi bylo tvrzeno, že bez háčků a čárek se běžně mluví.
3. Nekonfliktní. Chápou, že jsou lidé i s jinými názory obhajují svůj názor na logických argumentech.

Kéž bych mohl říct, že nejpočetnější je poslední skupina. Bohužel tomu tak není.
Další část výzkumu byla pokus vytknout jim jejich styl. Také to nebylo moc těžké, na serveru se psali v té době básně výhradně stylu "achich ouvej". Člověk by si pomalu myslel, že svět, zatímco on čučel do monitoru počítače, jaksi zešedivěl, ne-li zčernal. Samozřejmě se lidé dělili do tří kategorií, tak jako skoro vždycky:

1. Ne, tak s tím opravdu nesouhlasím
2. Je mi to jedno
3. Ano, je to pravda. Co s tím něco dělat?

Záměrně jsem jako první skupinu uvedl "Ne", páč ti jsou většinou nejhlasitější. Je to zvláštní, ale je to tak, pokud člověk má odlišný názor, je větší pravděpodobnost, že se "ozve" a že nenechá věci jen tak plavat. Skupinu "Ne" je možné snadno rozdělit ještě podrobně, zde je dostatek podkladů.

1. Nikdo mi nebude říkat jak to mám dělat. Stoprocentně je dané osobě v rozmezí od 12 do 18 let. Ano, puberta se pozná.
2. Chyba je v tobě! Aneb jestli tu chceš být oblíbený, tak pěkně zapadni do davu a neříkej názory, které se nám nelíbí.
   
3. Nemáš pravdu. A následují nelogické argumenty, které zpočátku vypadají poměrně rozumně, ale když se nad nimi zamyslíte, zjistíte že se vám někdo snaží vymývat mozek. Uvádím příklad (jedna z reakcí na drobnou provokaci):
   

   ... a do umění se povětšinou vkládají city a pocity, které skutečnému světu zůstávají skryté, proto pokud nevidíš ve smutné básni pozitivismus, je to spíše tvoje chyba... proto také já vidím v pozitivní básni spíše smutek a obyčejný brak...
   

   Ano, samozřejmě i to někdy může být pravda. Ale pozor! je to opět jenom názor, který se vám někdo snaží vnutit. Tenhle je natolik zajímavý, že stojí za rozebrání. Částečně má pravdu, ale částečně také ne. A nejhorší na světě jsou pololži a polopravdy - ničemu není snazší uvěřit. To, že se v pozitivních básních vyskytuje mnoho skrytého smutku je v některých případech pravda. Cituji J. Žáčka (Otevřený dopis holubům):
   

   Našli jste si zábavu, kálet lidem na hlavu. Najděte si jinačí, v tom si lidé vystačí.

   Na první dojem vtipné rýmování, ale v pozadí se skrývá smutek z lidí. Co ale pak již minule citovaná píseň Ezop a brabenec - v čem tam hledat smutek? Leda v tom, že to krásné přání není a nikdy nebude plně splněno. Ale právě pro tento účel píseň vznikla, ukázat na to, že je to špatně a snaží se to změnit. A o tom vtipná literatura je.
   

   Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej,
   Chechtej a na svou bídu si nezareptej!

   
   
A ani si nemyslím, že by tyto ukázky byli braky. Nejsem si úplně jistý s významem slova brak, pamatuji si jak nám při literatuře o něčem učitelka říkala, že to je braková literatura, ale asi jsem to z velké většiny prospal. A když zklamala i Wikipedia, musel jsem zajít za strýčkem Googlem. Cituji definici braku:


Brak je masově vytvářený kulturní produkt, regulovaný společenskou poptávkou a charakterizovaný jednoznačnou a cílevědomou funkčností. S uměním ho spojují pouze podobné vyjadřovací prostředky, na nichž však není podstatněji závislý – nejde tedy o "pokleslou formu", ale o zcela samostatnou oblast kultury, na kterou je třeba užívat specifická kriteria hodnocení.

A podle této definice bych do braku určitě Žáčka, Voskovce a Wericha nezařazoval. Proto, přemýšlejte na věcmi, které se na první pohled zdají úplně rozumné. Možná zjistíte, že vás někdo mate. Natvrdo, ten kdo vám říká podobnou je chtě-nechtě demagogem.

Ta naše česká protisparťanská nálada

Fotbalová liga jde do finále, a zároveň s tím se začínají probouzet protisparťanské jednotky. Podle mnohých totiž Sparta vyhraje titul, ale zároveň si ještě víc lidí myslí že za to mohou rozhodčí. A aby toho nebylo málo, může získat Sparta nyní i double.

Žádné chyby rozhodčí nejsou pečlivěji sledovány, než při zápasech Sparty. Na každém sportovně zaměřeném fóru najdete příspěvky jako: "Však on vám rozhodčí zas nějakou pelnatu pískne nebo pustí ofsájdek, bez toho byste byli jinak v řiti.", nebo "Nebojte Sparta titul získá on to už Sigi s Mostem domluvil a příští sezonu jim to bodově vrátí!".

To jsou jen ty slušnější. Napsat něco jako: "zkurvena sparta doplynu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" může napsat jen puberťák nebo debil (nejspíš obojí).

Spartě nefandím, ve finále poháru jsem přá výhru Jablonci, ale některé názory lidí mě dost děsí. Je v tom určitá závist, kterou asi nikdy nedokážu pochopit. No co se dá dělat, Spartě výhru přeju, protože jako jediný český tým se dokáže chytit v Lize Mistrů.

Trocha filozofie "8.díl"

"Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout"

Na každém z nás se viditelně projevuje naše myšlení. Pouze ve vašem mozku existuje smutek, láska a další pocity. Každý z těchto pocitů se na nás projevuje.
Podle výrazu či pohybů lze lehce či hůře zjistit v jakém duševním rozpoložením se daný člověk nachází.
To by mohlo být bráno jako první příklad této filozofie. Existují i další důkazy! Hodně doktorů uznává fakt, že nemocným se člověk stane až poté, co začne přemýšlet nad tím "co kdyby...", nebo poté co se nemoci začne bát atd.
Mnoho pravdy se ukrývá v starém českém přísloví: "Nemaluj čerta na zeď". Jakmile člověk začne nad věcí přemýšlet, zvýší se pravděpodobnost že se to stane.

Test osobnosti

Rozhodl jsem se vystestovat, co o mě kdo dokáže povědět. Jmenoval jsem se Jarda Chytrák a pod tímto jménem jsem se vyptával pár lidí, kteří byli zrovna online. Zde máte výsledky:




Jarda Míka - 8.tř
Po delším přemlouvání a dokazování odkud ho znám prohlásil že jsem docela chytrej a že hraju dobře florball.



Venca Polomis - 7.tř
Vencu jsem musel opravdu dlouho přemlouvat než se o mě rozpovídal. Potom jsme si ale docela dobře pokecali :-) a Venca na mě kecnul to že umím s počítačema nejlíp koho zná, že jsem věřící (u katolíka si nebyl jistej). Pak jsme si popovídali i o firmě.




KuKer - administrátor serveru www.manazery.cz
Kuker odpověděl hned, ale zas jsem se toho od něho dozvěděl nejméně. Prý občas napíšu článek na manažery, ale jinak o mě nic neví. Musím se zeptat někoho jiného.