Stručný report XXX.

Přes týden není čas ani chuť psát dlouhé články, takže na článek o Jizerkách si musíte počkat minimálně do pátku, někdy večer by mohl vyjít. Ale aby tu blog do té doby nestrádal, napíšu dnes kratší report - mimochodem už třicátý, to to letí - taky proto, že je konečně o čem psát.
Situace ve škole se už zklidňuje, slovo "bludiště" se sice ještě ozývá den co den, už ale pomalu mizí, za chvíli zmizí i nástěnka připomínající náš úspěch a poslední vzpomínkou bude pár článků v Magyku, který kvůli naší třídní ještě pořád nevyšel. Na blogu exkluzivně alespoň úvodní stránka.
Chci totiž něco napsat o naší milé paní učitelce na zeměpis. Jistě to "milé" chápete správně. Je nejspíš ta samá (já ani nikdo jiný, v tuto dobu online si nepamatuje), co nás zeměpis učila už před rokem, tehdy naštěstí jenom dočasně. Článek o tom zde: Jak se učí zeměpis. Teď už se ze zlého snu stala skutečnost, po velkých čachrech jsme ji dostali natrvalo. Je to hlavně první učitel po dlouhé době, ze kterého mám chuť mlátit hlavou o zeď. Ona za to zas tolik nemůže - prostě učit nemůže každý a ona je teď ještě nezatrpklá špatná učitelka, nechci vidět co bude až zestárne. Patří ale mezi úzkou skupinu lidí, kterým by se měl počítač zakázat používat. Když vynecháme to, že film na DVD otevírá v přehrávači tím způsobem, že najede to složky tuším "video_ts" nebo nějak tak (jedna z těch dvou složek co na DVD jsou) a vybere všechny soubory. Funguje to (alespoň to tak vypadalo, WMP je přece jen dost blbovzdorný), ale chudáci programátoři - proč asi hned pod tím udělali tlačítko: "Přehrát DVD".
Takových věcí je víc, to by ještě nic nebylo, při tom se jenom všichni bavíme a čekáme jak to dopadne. Když po nás ale začne chtít prezentace v PowerPointu a to že na počítači tohle zvěrstvo být nemusí považuje za nesmysl, mi už vadit začíná. Nějak se nám ji povedlo přesvědčit o tom, že to tak být nemusí, řekla nám, ať si ho seženeme. Oponovali jsme jí tím, že jsme chudí studenti a i když strýček Mrkvosoft kvůli konkurenci zlevňuje jak jen může, je to ještě pořád docela drahé. A tak se rozhodla, že nás usadí: "Určitě ale víte, že se PowerPoint dá pořídit i jinými způsoby," řekla jako by se nechumelilo. Nedělejte si iluze - neví co jsou to OpenOffice, její jiný způsob je ještě pořád nemorální. Sice je na spoustě počítačů software kradený, ale učit to jako metodu na školách?

Stručný report III.

Tak jsem na staveništi. Ne úplně doslova, spíš trochu metaforicky. Dnes jsem se u počítače asi nudil a rozhodl se, že nejsem spokojený s Mandrivou. Nejdříve odešlo KDE, nahrazeno GNOMem a teď k večeru jsem vypálil Debian, který jsem měl stažený už delší dobu a zkusil ho nainstalovat. Ale ouha, debiánek nenašel siťovku. Teď se vedle na počítači stahuje Gentoo a já píšu z live distribuce BackTrack. To je taková ta, o které se povídá všechno možné - jediná pravda je, že je to velký balík všech možných i nemožných programů na otestování sítě, bezpečnosti a tak okolo. Někdo to rád zaměňuje s distribucí pro hackery - co já vím, tak hackerům je v podstatě jedno co jim na stroji běží, mají své zdroje a šikovné programy vždy seženou. Jediné, co mi teď hodně vadí, je nefunčkní rozložení Qwery u české klávesnice. Takže pokud někde bude míst zet ypsilon nebo obráceně, nedivte se a považujte to za překlep.
O čem bych mohl dál psát. Možná o tom, co jsem začal včera, ale nějak jsem to nestihl dokončit.O tom, jak jsem sázel své první číslo Magyku. Magyk je náš školní časopis, takový spíš ten průměrný. Někdy i podprůměrný. Třeba nechápu, jak někdo může dát mezeru před čárkou a za ní ne. To samé s tečkami. Překlepy a občasná hrubka se promíjí, po posledním diktátu jsem k těmto chybičkám shovívavější. I kdzž, nějaké korektora by si sehnat mohli. Pak jsou tu články ve stylu kontrol cé, kontrol vé. Trochu nechápu, proč někdo, kdo píše články tímto stylem, vůbec píše. Buď píšu proto, že mě to baví. Psaní do časopisu snad povinné není. Pokud jde o referáty, povinnou četbu a podobně, tak raději pomlčím.
Nějak jsem zjistil, že píšu docela rád. A jak se zdá, tak budu muset u psaní zůstat. Na fotky se většina lidí podívá raději, než že by si četla článek o patnácti tisícich písmenkách. Ale pokud chcete udržet smír na obou stranách, musíte fotit jen neutrální krajinky. A to už opravdu není ono. Řeč byla o Tchořících. Možná těch mých pětset fotek bylo moc...
Pokud tedy budete někoho někdy chtít fotit, raději se s ním o tom moc nebavte a už vůbec se ho neptejte, jestli smíte. To byste toho moc nenafotili. Samozřejmě musíte zachovat zdravý rozum - pokud nechcete dostat nakládačku od nějaké chlapa jak hora, kterému vaše cvakání bylo evidentně nepříjemné.
V pondělí tuto taktiku zkusím v praxi - pondělky jsou trochu zdlouhavé - škola, hudebka a ještě čekání na vlak. Tahat notebook se mi moc nechce. Vybavím se tedy foťákem a zkusím vždy v pondělí něco sem tam cvaknout.
Á, už vím o čem jsem chtěl ještě napsat. O klatovském vlakovém nádraží. Nevím, čím to je, ale podle některých Tchoříků je právě na klatovském nádraží zábava největší. Po čtvrteční příhodě to musím potvrdit. Nejenže tam leželo pár bezdomovců v prapodivném spánku, zbytek chlastal a choval se agresivně před nádražím - ten den tam navíc byl jeden feťák, který měl evidentně už něco v sobě, protože měl neidetifikovatelné zelené lístečky na igeliťáku asi od párků, nebo něčeho takového, pod tím zapalovač a pěkně to do sebe zapékal. Hlasitě přitom rozkřikoval něco o tom, že suší travku a jestli někdo nechce. Nikdo mu v tom asi nebránil, protože do vlaku na Nýrsko nasedl.

Nebudeme to řešit?

A je tu report z dalšího dobrodružného dne v džungli zvané škola. Nakonec to, že škola je hlavně o ostrých loktech jsem si potvrdil a hlavně užil ve školním bufetu, kde se mě snažil předběhnout jeden malý harant (na něj docela slušné slovo), nedal si říct a tak když se chtěl znovu cpát, taky jednu loktem dostal. Loket je pro něj ve správné výšce (pokud ho nechcete promáchnout).
A tím by asi veselé události končily. Osobou dneška byl rozhodně náš "velmi oblíbený" učitel angličtiny Jiří Chvojka. Začalo to už o hlavní přestávce při schůzce Magyku. Mimo to, že na ní Hezoun trochu zapomněl a já radši neříkal, že ho znám, jsme se dozvěděli jednu podstatnou a důležitou věc. Nejmenovaná osoba totiý prohlásila, že až Chvojku najdou v pangejtu, nemáme ji prásknout.
To byla ještě sranda, pro ale ani my jsme nebyli ušetřeni. Tedy ta půlka, co měla smůlu a dostala právě onoho učitele Chá.
To, že píšeme pořád dokolečka věty, které nedávají smysl a nikdy je nemáme správně, protože se vždy od posledního testu trochu změní to, jak se mají překládat (nebo jsem si to špatně napsal, když jsme to překládali minule), se dá ještě vydržet, sic se skřípajícími zuby, ale lze to.
Když se k tomu ale připletou tak trochu anglické odrhovačky nebo rovnou slavní Beatles je to už opravdu o nervy. Máme totiž zpívat. Taky to občas děláme. Naštěstí jsme slyšet jen když pan učitel ztlumí přehrávač. Pak to rve uši. Není to trochu falešné, je to totálně neladící. Ale co, i tohle lze přežít.
Když ale po roce začne známkovat úplně jinak, máte v hlavě maximálně guláš a nevím, za jak dlouho se dokážeme přizpůsobit. Co já vím, tak nejlepší známky jsou teď asi trojky, kdo má lepší, tomu se nejspíše hodně zadařilo, nebo se stala chyba v Matrixu, jako třeba dnes a ať toho namluvíte sebevíc, pak přijde někdo kdo toho namluví ještě méně a ještě hůř. Samozřejmě za lepší známku. Holt, jsou věci které nepochopím.
Kdyby byla anketa o nejneoblíbenějšího učitele, asi už by nebyl favoritem pan profesor Šmíd. Toho jsem si dneska docela oblíblil, protože jsem zdá se pochopil, jak funguje. Aneb mluvní cvičení totálně nepřipravené, krátké a o ničem, ale s tačí říct chytrou poslední větu (chytrá = taková s kterou se může nás fylosof ztotožnit) a rázem je všechno dobré. Ono to bylo v podstatě i předtím, ale potom ještě víc. Ani jsem se u toho moc nezapotil a příprava trvala asi patnáct minut.
Navíc se potvrdilo jednoduché pravidlo, že pokud si nic nepamatujete, nemůžete ani nic zapomenout.
O čem bych mohl ještě psát. O freancoužštině? Tak je to vlastně také zajímavé, páč naše lavice má nejhorší průměr ve třídě (1,75) a já vůbec nejhorší (2). Nevadí, začínat se má zvolna.

Inkscape a logo pro Magyk (video tutoriál)

V nějaké slabší chvilce jsem se rozhodl, že se obětuji a stanu se grafikem našeho školního časopisu Magyk. Možná jsem udělal tento nerozvážný krok z nudy, která by se tím mohla ve škole zmenšit, možná proto, že inzerát na zájemce visel mimo jiné na automatu na kafe.
Jak se zdá, redaktoři netrhají s rychlostí psaní články rekordy a já tak nějak moc práce zatím nemám (možná to bude hoňka až se ke mně konečně ten obsah dostane), pořádně jsem si pohrál logem časopisu. Použil jsem editor vektorové grafiky Inkscape (web), který má jednu velkou výhodu - je pro Linux.

Tvoříme logo (video)
Nahrál jsem video na YouTube i na Stream.cz, kvalita je bohužel mizerná a tak musím využít jinou možnost a to vlastní přehrávač. Video v plné velikosti můžete stahovat zde (34 MB), doporučuji.