Stručný report X.

To už píšu desátý díl? Nechce se mi věřit. Píšu vůbec já vlastně něco jiného? Asi ne. Čte to vůbec někdo? Opět se mi nechce věřit. Ale prý jo. Třeba mi nelžou.
I když člověk dnes už nikdy neví. Trochu se zas dotknu politiky, dnes jsme do toho rýpali i při občanské výchově, tak proč bych si nemohl rýpnout taky. Dokázali jsme při ní alespoň konstatovat, že všichni nám toho naslibují hory doly a pak skutek utek', aneb já ti můžu slíbit věci, které ti nikdo nedá. A lidem to nevadí a stejně jim hlasy dávají. Prý, že lepší nějaká možnost, než žádná, což je pravda, ale je lepší volba a horší volba. Nepsal jsem tohle už někdy minule? Prostě vyhrává ten, kdo dokonale zmáčí soka a nenechá na něm nit suchou. Ještě nedávno jsem se domníval, že se to týká jen politiků – v politice totiž jde rozum stranou. Ale zdá se, že se tento trend začíná dostávat všude. Ještě před nedávnem sice každý všechno kritizoval a shazoval, nebyli jsme ale tak líní jako dnes a hledali jsme si alespoň nějaké důkazy. Teď stačí krátce prohlásit, že je to úplně *CENZURA* a že ten kdo to může schvalovat je něco podobného.
A teď něco pro lepší náladu. Starší song, ale jak se zdá, pořád platí. Pro Tchoříky už trochu tradiční píseň.

Moc jsem se tu zatím nezmiňoval o nadcházejícím výletě, aneb zúčastnění se akce známe pod slovem „Orienťák“. Prostě akce na čtyři dni, spousta orientačních běhů, spousta ztracení a trochu méně nalezení – alespoň takto mi to tvrdili. Jedu totiž poprvé a tak jsem o tom nechtěl moc šířit mýty, kdo ví, co mne čeká.
A nakonec ještě jedno video, video, které jsem už propagoval na Fefeho Wegeši, ale tam nepadlo na půdu úrodnou. Přichází B.B. King a Eric Clapton.