Stručný report XXVI.

Začátky se prý píší nejhůř. Možná se píšou stejně těžce i nadpisy. Ty už jsem ale vyřešil, takže zbývají jen ty začátky.
O klatovském nádraží už jsem tu asi párkrát psal. (Fíha, nějak se mi motají slovíčka, kdyby občas nedávalo něco smysl, tak se nedivte). Pohybují se tam prapodivné osoby, vůbec celá stavba je taková, no ehm, zvláštní a skvěle pasující na komunistický režim. Je to ale skvělé místo pro pozorování lidí. Všimněte si, jak jsem se pozvedl - už nepočítám lidi v autobuse, teď pozoruji lidi na nádraží. Na klatovském nádraží totiž hrozně lehce poznáte kdo je místní a kdo není. Hned u vchodu. Ty vchodový dveře sice vyfocený nemám, přiložím fotku jiných, hlavně pro představu (nevykruťte si při tom hlavu).
Na první pohled není na dveřích nic zvláštního, prostě dveře, které by měly jít otevřít na obou stranách. Teď si to představte, přicházíte k budově (ze předu), vidíte takovéhle dveře. Na které straně je zkusíte otevřít? Zkuste chvilku přemýšlet, pak čtěte dál. Normální člověk chytí za kliku u těch vpravo. Pravděpodobně, pokud jste si to dobře představili, jste vybrali ty samé dveře. Pokud ne, jste z Klatov. Tam se totiž dveře otevírají zásadně vlevo.
Klatovák přijde, čapne levé dveře a v klidu si otevře. Cizinec přijde, zalomcuje s pravými a pak, když je střízlivý, zkusí ty levé. Když není střízlivý, popojde ke dveřím o pár metrů dál a lomcuje s nimi. Ty jsou překvapivě zamčené na obou stranách. Viděl jsem na vlastní oči, podle jazyka jsem to neměl šanci poznat, ale protože chodil celkem normálně (tudíž byl na vymývání mozku zvyklý), nejspíš to byl Ukrajinec nebo Rus, kdo ví.

Možná bych zase měl napsat něco o škole, třeba zase o tom, jak Chvojka zabodoval, ale tentokrát se mne to nijak nepříznivě (na známkách) nedotkbyl to lo, ba co víc, dotklo se mne to příznivě, což bylo spíš nepříjemné a trapné než milé. Ale možná to někdy zakombinuji do nějaké povídky, ta poslední se moc nepovedla (tu jsem na blog raděj ani neházel).

Stručný report XII.

Nejlepší myšlenky prý na člověka přicházejí kolem desáté hodiny večerní. Docela bych tomu i věřil, i když jsou chvíle, kdy se pak za své velké myšlenky stydím. Teď je teprve něco po deváté, takže mne omluvte – geniální myšlenky přijdou až za hodinu.

Poslední dobou je nějak mnoho práce. Programoval jsem import ceníku z CSV pro Kuldu (http://wegra.eu), ještě si do toho ve volném čase píšu vlastní multifunkční systém, teď si vzpomínám, že bych měl vypočítat pár příkladů domácího kola matematické olympiády. Pak ještě hodláme se spolužáky dát dohromady takzvanou sranda kapelu, drobným problémem je, že nemáme kde zkoušet. Takže pokud byste věděli o nějakém vhodném místě v Klatovech, které snese pár decibelů ze dvou kytar a saxofonu, dejte vědět.

Bude to asi hodně velká psina, skloubit naše hudební styly. Fefeho znáte (http://fefe.wgz.cz), chemik každý coulem – i když se přiznal, že si párkrát pustil B. B. Kinga s Ericem Claptonem. Pak Hezoun, který holduje Black Sabbathu (píše se to nějak tak, že?) a nakonec já – poslouchám skoro vše, myšlenkou je mi nejbližší jazz, poslední dobou tíhnu k country, aneb Willie Nelson, Pavel Bobek a další. Ostatně to můžete zjistit na mém profilu na Last.FM (http://last.fm).

To je mimochodem hodně zajímavá věcička. Už jsem o tom kdysi ve stručnosti psal, ale myslím, že to stojí za delší zmínku. Do svého přehrávače hudby v počítači si doinstalujete, případně zapnete, plugin, který odesílá vámi přehrávané písničky na server a vytváří tam z nich vaši knihovnu.

Zjistíte tak co posloucháte nejvíce, jsou tam pěkně udělané grafy a hlavně vám to taky doporučí skupiny podobné těm které posloucháte.

Ve škole teď píšeme slohovou práci. Možná si říkáte, že to je pro mne pohodička leháro. Opak je pravdou. Máme pana profesora, o kterém tu píšu dost často, možná až nebezpečně často, učí čtyřicet let – kdybyste zapomněli – a je to na něm poznat.

Je s ním sice často velká sranda, ale to vždy jen do chvíle, než začne výklad nebo nějaká jiná práce. Doufám, že se neopakuji. Prostě a jednoduše, naše tři témata, z kterých jsme měli na výběr byla následující

1. Životní příběh, který mne oslovil... (Vypravování)

2. Černá věž převyšuje ostatní obce a je dominantou Klatov... (Popis)

3. Zajímavá literární postava (Charakteristika)

Samozřejmě to není nejhorší, přece jenom nepopisujeme čáru na tabuli, jako za svých mladých let pan profesor, ale úplně nám tato témata také moc nesedí. Naštěstí jsem na to dobře připraven z orientačního běhu. Sice nepíšu báseň, ale těch pár rad se dá také dobře použít a hlavně - dvakrát cituji Hrabala, takže doufám, že si u učitele mírně šplhnu. Zatím mi totiž vychází čtverec a na to opravdu zvyklý nejsem. (Nejsi, tak si zvykej!)

Teď zas trochu k tématu. Vybral jsem si první možnost, vypravování mi je jako také nejbližší (nebo se dá také říct, že nechci popisovat něco co už popisuje pár desetiletí spousta lidí a že žádnou zajímavou postavu nedokážu popisovat tak, abych tím zabral celou A4). Nebudu psát čí životní příběh popisuji, smrdí to hrozně. Jak to dopadlo se ještě podělím. Že bych z češtiny rovnou propadal?

Škola? No a co.

Tak nastal zas ten všemi očekávaný den. 1. září, jak krásné to datum pro školáka, že? Všichni nadšeně běží do svých škol. Tak dost toho špatného humoru a radši něco víc než blbý fóry psát bych tu měl. No nazdar, co jsem to teď napsal. Snad to pochopíte.
Rok od roku mne baví víc a víc pozorovat lidi. Dneska jsem si toho pozorování užil dost. Nejdříve v autobuse za mnou seděli čerství středoškoláci a jejich stav krajně nevyrovnaný. Zajímavé co to s člověkem udělá - vyhlídka na den v neznámé škole s neznámými lidmi. To si ani nepamátajem, že bych před rokem byl tak nervózní.
Pak jsem zas měl tři hodinky času v Klatovech, pršelo, já čekal až bude jedna hodina a já bych se mohl domluvit s učitelem na hodinách v hudebce. Stál jsem tak na ulici, pod umělým převisem a sledoval ten chvat a spěch. Pěkně se tam stálo.
A stejně než ve studeném městě bych raději byl někde venku, v přírodě, v horách. Ale co se dá dělat - škola základ života, když si ho jí nenecháte vzít.

Stručně nestručné shrnutí...

Tak další članek, konečně mám trochu času napsat další žvást, který nikdo nečte, ale mě to baví (já vim, že to píšu skoro pokaždý). Zapomněl jsem napsat, že můj blog nedávno oslavil první narozeniny, přesně 31.10. za tu dobu jsem napsal 92 (s tímto 93) článků, některé lepší, některé horší. Za ten rok už na tyhle stránky vstoupilo skoro 5.000 lidí (420 měsíčně, 14 denně :).

Možná až pochopím, proč mi sem lidi chodí, začnu psát lepší články, ale statistiky jsou nejspíš trochu zavádějící, na webu stráví lidé v průměru jen 1 minutu 18 vteřin a kouknou se jen na 2 stránky, ale i to je dost.

Možná, to už je druhý odstavec co začíná tímto slovem, o jé je, jsem si vytvořil většinu přístupů sám, ale to radši nebudu přezkoumávat.

Článek do novin jsem (naštěstí) nestihl napsat, neměl jsem do toho ani chuť. Dlouho jsem nepřidal žádnej song do "Go(o)d Music", což bych měl napravit. Kdyby jsem to nestihl, tak vám doporučím poslechnout si Paula Colmena, fakt dobrej zpěvák ukázky písniček na www.paulcolman.com. Na jeho konzertě to byl fakt nářez.

J-Fest už nebyl dva (nebo tři, teď nevim) a od té doby jsem ještě nenašel jednu hustou Colmenovu píseň. Snad se někdy zadaří, protože ani nevím jak se to jmenuje.
Poslední dobou jsem začal víc poslouchat D. Landu, neni to až tak zlý, ale něco jo.
Když si tak čtu co jsem teď napsal, si říkám, že jsem to snad ani neměl číst, protože má gramatika klesá po stovkách. No snad je všechno to pochopitelný.
Hlavním důvodem proč píšu takuspěchaně je že nějak nestíhám.

Docela zajímavým poznatkem, který jsem zjistil když píšu je jak snadno se spletou písmenka ve slově píšu. Stačí se seknout o jednu klávesu a mám blog plnej sprostejch slov.

Koho ještě můžu doporučit na poslouchání je Eric Clapton, dost hustě válí na kytaru, pak je tu Ron Kenoly, nebo třeba Celtic Women.
Ale abych nebyl pořád jen u cizinců, i doma máme dobrý zpěváky, třeba 4TET, nebo Nohavicu na cédé Pražská pálená. Kdo jste příznivcem Hip-Hopu mám to pro vás skupinu Wessani. Pro metalisty tu nemám nic, nějak jsem metal ještě nepochopil, budu se snažit to pochopit.

To že metal poslouchaj kluci celkem ještě chápu, protože hraní na tvrďáky, to je naše, ale proč poslouchaj metal holky fakt nepobírám.
To jsem se zase rozepsal. Alespoň nějakej pohyb mám. Jo vlastně máme zejtra v florballovou Klatovech ligu, snad to neprojedem.
Zatím se m(ě-ej)te a těste se na 100. článek. Snad to bude něco extra, co to ještě nevím, ale když to bude takhle kulaté... no něco vymyslim.