Včerejší příběh

Můžou se psát k povídkám věnování? Proč ne. Tenhle je pro naší občas divokou třídu. Ale i ta poctivá hospodská bitka je lepší než ty natlakované stále nevybouchané sopky.

Včera jsem bojoval. Za svojí pravdu a svojí hrdost. Máme totiž dobrou partu. Večer, vždy když máme po šichtě, se slezeme do hospody Na náměstí a rozmlouváme o životě nad orosenou sklenicí. Rád povídám s Pavlem, rád povídám i s Honzou.

Občas se něco semele, jako třeba včera večer. Víte, ve městě máme ty lepší a ty co ještě nedostali rozum. Ti už chytřejší a zkušenější chodí právě do Náměstí. A ti co tam chodí, nemají rádi ty, co chodí k Dubu. Asi proto, že jsou to omezenci a pobyt na stromech by k nim pasoval lépe, než podobný život, jako ten náš. Nedejte se zmást – i když žijí skoro stejně jako my, chodí do práce jako my, vrací se domů k manželkám a dětem a večer chlastají v hospodě jako my – jenže v té špatné.

Kdybyste nějakého co chodí k Dubu znali – my jim říkáme dubáci, jsou natvrdlí jak ten strom – určitě by chvíle s ním nepatřily k vašim nejoblíbenějším. Oni si totiž prosazují pořád svou a vůbec nikdy nechtějí připustit, že máme pravdu.

Přiznávám, že se i my občas spleteme, ale takové fatální omyly jako oni, tak to my ne. A když se nám snaží moc hodně dokázat svojí blbost, tak to dopadá tak, že se přátelsky sejdeme někde na ulici, po chvíli už to není tak přátelské a nakonec je z toho solidní rvačka.

Nedejte se ale zmást, jsou i tací, kteří v tom s námi nejedou. Ti nejsou asi s námi ani s dubáky. Já jim moc nevěřím, oni o sobě většinou tvrdí, že jsou usazení a mají rozum – já tvrdím, že jsou to bábovky, které se bojí dostat pár mezi oči.

Takoví se snaží nenadělat si nepřátele v žádném táboře, to jim moc nejde – my si o nich myslíme, že jsou víc kamarádi s těmi od Dubu, dubáci si asi myslí přesný opak. Možná to nebude pravda, co já vím, riskovat to nemůžeme.

Podle nich se budeme nenávidět víc a víc, marně se je snažíme přesvědčit, že proti nim vlastně nic nemáme – jenom se jim snažíme říct, že nemají pravdu. A když si nedají říct, není to náš problém. Podle nich není taková poctivá hospodská bitka řešení, já si o nich myslím své.

Teď proti mně sedí jeden z dubáků. Tváří se, s prominutím, jak pitomec, který je v chládku poprvé. Za chvíli nás pustí – stejně proti nám nic nemají, dobře to vědí a dělají to vlastně jen z povinnosti, jsme tu často. A večer třeba zase zajdeme do hospody.