A je to tady

Tak zítra, ano už zítra, nadchází den D. Započíná naše velká výprava na východ na Ukrajinu. S tím, že jsem si pořídil nový batoh, se mi objem skoro zdvojnásobil, ale prázdnější kupodivu není. A skoro i dvakrát tak těžký. Netuším čím by to mohlo být, věci mám skoro stejné jak loni do Tater, asi jsem si v neuvědomělém pudu nabalil víc jídla, než jsem dal ostatním, aby to neměli tak těžké.
Vůbec celý víkend byl rušný, byli jsme celá rodina u babičky ve středních Čechách, kde jsme slavili tetinu padesátku. Časem sem možná hodím fotky, pokud to přejde přes moje cenzory. Slavilo se a pilo, moc se toho nenaspalo. Vždyť jak říká G. Durrell - člověk může žít bez spánku, ne však bez povzbuzení. Ovšem když se to s tím povzbuzováním přežene, probudí se člověk někde ve škarpě. Jsou i jiné způsoby.
Navíc ze Soboty na Neděli hrozně šajnoval měsíc, my spali venku a moc jsme se nevyspali. Světlo jak ve dne. Tak jsem si zopakoval zásobu hádanek - jak je přestanu šířit, začnu je zapomínat - a tak jsem na Ukrajinu v tomhle ohledu celkem připraven.
Půjdu pomalu spát, počítám s tím, že zítra se moc ve vlaku nevyspíme a i když na akcích s Tchoříky není o povzbuzení nouze, tělo přece jen může protestovat, tak bych mu neměl dávat šanci.

To nám to začíná

První den a hned mám co dělat. Zbrkle jsem se totiž přihlásil do fyzikální olympiády a známá učitelka nám řekla, že prostě odevzdáme vypracované práce takovým tónem, že o tom nešlo pochybovat. Pak je tu ještě občanka, už bych měl mít napsaný další dvě kapitoly ročníkové práce a zatím mám doslova prd. Nevím ani o čem budu psát... Ale hlavně že si najdu chvilku psát sem.

Minulý týden jsem byl u babi, kde se konal pravidelný každoroční sraz příbuzenstva. Od té doby přemýšlím o kariéře psychiatra, protože tam je spousta zajímavých případů na pozorování. Ale radši zůstanu u programování, jak je tak znám mohli by být agresivní, když se někdo dotkne jejich neduhů. Jako jsou tábory s Honzou náročný na fyzičku i psychiku, tak tady je to jen o psychice a to se nedá vydržet. Zvlášť když jsou dva tucty lidí zavřený v jednom baráku je to k nepřežití. Každý každýmu leze na nervy a pak kdo tam má vydržet.

S mládeží uvažujeme silně o natočení další scénky, bohužel jsme ale ve stejném stádiu jako já s ročníkovkou, nevíme o čem by měla být...
A teď trochu jinam; pokud vám Skype zatěžuje počítač k nesnesení zkuste Google Talk. Je to vlastně Jabber se značkou Google, a dá se s ním výborně, ba dokonce ve vyšší kvalitě než se Skypem, volat.

O jarních prázdninách se zase vydám s Honzou a Tchoříkama na lyže, tentokrát už nebudeme v Jizerkách, ale u nás na Šumavě, přesněji poblíž Horské Kvildy. Je tam prý skautská chatka, podobná té na Jizeře, ale o trochu větší. Navíc je za ní potok, takže všichni víme co nás čeká.