Tak už to dožijem...

Před týdnem byl J-Fest v plném proudu, v tuto dobu jsem právě skákal se spousty dalších na koncertu skupiny October Light a týden poté je zase ticho po pěšině. Ještě jsem nenapsal na blog o průběhu J-Festu nic, to nebývá zvykem, jaksi se nepodařilo chytit vlnu, ale co zde schází jinde přebývá. Asi v úterý jsem se k tomu odhodlal a psal něco ve stylu bylo to super, hurá, hurá. Ale když jsem napsal tuhle první větu, nějak jsem si nemohl vzpomenout co se tam dělo. A to se nechlastalo. Na něco jsem si vzpomněl, ale pak jsem si tím zas nebyl úplně jist, někde jsem se nemohl programu dopátrat - prostě, článek by stál za houby a tak jsem to raději smazal.
A tak tento článek bude klasika - opět o škole. Zrovna včera se mě Jarmila ptala, jak je ve škole. Odpověděl jsem něco ve stylu, že ještě to jde. Prý jak to, že ještě? Vždy po nějaké akci (povedené i nepovedené) se hladiny toho zatuchlého rybníka s přezdívkou škola trochu rozvíří a hned se dá líp dýchat a snášet výmysly učitelů. Nejspíš díky J-Festu se mi podařilo rozdýchat další z učitelských křivd. Jak to tak bývá, žáci malují do všeho, a když je to školní, je to ještě lepší, než když je to vlastní a tak se stalo, že zpěvníky "Já písnička" byly zkrášleny úpravami jako např., kurňa, teď si na nic slušnýho nemůžu vzpomenout. Možná tam ani nic slušnýho nebylo, takže když se jedna z učitelek rozvášnila a začala jmenovat všechny krásná slova, nejčastěji označení soukromých míst na těle, označení pro lacinou ženu, všechny možné druhy zvířat, docela se mě to pobavilo. A dostala mě poznámka, že z těch zpěvníků zpívají malí primáni a že ty slova nejsou to nejlepší co by se ve škole měli naučit. Jako kdyby už je dávno neznali.
A protože jsme měli tu smůlu, či někteří z nás byli tak neopatrní a dali se chytit jak do zpěvníků malují, padla vina na naší třídu. Není na kolektivní vinu, že ano, jinak by s tím bylo moc práce a na někoho se to hodit musí. Takže, za trest musíme koupit každý nový zpěvník. To víte, ani náhodou.
Doufám, že jste se u tohoto článku alespoň trochu pobavili - opravdu nebyl psán v naštvanosti, spíše se tomu směji (asi díky J-Festu) a říkám si, že do prázdnin už se to nějak vydrží.

Superstar "díl 2"

Opět jsem zhlédnul českou SuperStar a mé doměnky se povrzují; českou superstar je Leoš Mareš. Válí každý týden a je jediný kvůli komu SuperStar sleduji. Jeho kydy jsou hustý pokaždý. Co ale zpěv? Jediný kdo dobře zpívá je Bára, ale ještě v tom není šmrc, kopíruje a včera zaujmula akorát vlasy. Zbynkovi sedla druhá písnička, kdy jak řekl Ondra Hejma, si to začal užívat. Leona se průměrně dobře poslouchá, nesměl bych jí ale při tom vidět! David potvrdil to co jsem si o něm dřív myslel (a napsal do prvního dílu), že umí jenom rock.

Moje hodnocení SuperStar "díl 1"

Rozhodl jsem se napsat článek o dění v čeké SuperStar, i když vím, že každý druhý čtenář o tom ví 10x více než já. Zbývá nám poslední čtyřka, opravdu hodně vyrovnaná. Její složení je Bára Zemanová, Zbyňda Drda, David Spilka a Leona Černá.

Bára Zemanová
Horká favoritka, jak už se o ní ostatně dobře ví, potvruje svojí formu stále vyrovnaným výkonem.

Zbyněk Drda
Má zajímavý hlas, ale nemá zas až takovou šanci jako Bára. Do poslední dvojky by se ale dostat mohl.

David Spilka
David mi nesedne už od první chvíle co jsem ho slyšel zpívat, ale budu hodnotit nezaujatě. David je dobrej rocker, ale chtěl bych ho vidět zpívat nějaký pomalý ballad. No necháme se převapit...

Leona Černá
vrtá mi hlavou co tam vlastně ještě dělá. Její zpěv je průměrný, vypadli už lepší zpěváci, ale asi jí posílají hlasy všichni obézní.

Porota se navzájem shazuje, což je jasné na první pohled. Ilona Čáková naddržuje klukům, Ondřej Hejma říká pravý opak toho co říká Eduard Klezla.
Nej člověk SuperStar je jasně Leoš Mareš, který boduje každé kolo, a ani Ondra Hejma mu se svými kostýmky nesahá ani po kotníky.