Linux znovu a dvakrát

Už delší dobu jsem nic na blog nenapsal, takže tímto článkem to spravuji. Poznámka bokem, skoro jsem zapomněl někde napsat, že těch 20.000 návštěvníků je už dávno za námi. Dnešní článek bude o dvou Linuxech. Takový ten příběh, jak jeden přežije a ten druhý ne.

Jedni známí už nebyli spokojeni s výkonem svého staršího počítače a protože táta je od fochu, ze známých se rychle stali zákazníci a už to jelo. Ale protože ani známí zákazníci nemají peněz nazbyt, hledali se všechny cesty k tomu, jak ušetřit. A logicky šly pryč Windows a na řadu se dostal Linux. Počítač přiletěl a my začali společnými silami zprovozňovat co se dalo. Překonali jsme zrádnost integrované grafiky značky ATI (kdysi bývaly dost obávané, zdá se, že teď už je to o hodně lepší). Zprovoznili jsme zvuk, takové nutné věcičky jako Skype a podobně a skoro si jsme si i pochvalovali, jak je to pěkně.

Do toho, nebo spíše mezitím, mne začal ignorovat pro změnu můj počítač. Už pomalu půl roku mi na něm běžel krásně openSUSE verze 10 a já si liboval, jaké je to krásné mít vypilovaný Linux – skoro mi bylo líto, že už to není jako kdysi, kdy jsem polovinu času na počítači strávil tím, že jsem něco ladil, zkoušel a rozběhával.

Těchto kacířských myšlenek jsem brzy litoval. Ani by mne nenapadlo instalovat něco nového (už je verze 11.1), ale Linux je občas mrcha a nedává na výběr. Stalo se, že jednou grafické rozhraní nenaběhlo a co hůř nenaběhlo ani přihlašovaní do konzole. To se mi zatím nestalo, hledat pomoc se mi moc nechtělo – říkal jsem si, že když už je takhle, už to můžu rovnou přeinstalovat celé.

A tak jsem přeinstalovával. Byla to asi moje nejrychlejší instalace Linuxu v životě, opravdu parádní, vše fungovalo – dostával jsem se do malé euforie. Během asi dvou hodin jsem měl starý systém pryč, novou verzi openSUSE zde a všechny data i uživatelské nastavení v pořádku a správně.

Brzy se ale začalo nad krásnými chvílemi smrákat a zjistil jsem, že polovina věcí co mi fungovala, překvapivě nefunguje. Za příklad uvedu třeba zlobící uspávání, divně se chovající přihlašování, nefunkční zvuk a podobně. Možná bych si vzpomněl ještě na víc věcí.

V průběhu zprovozňování svého Linuxu jsem občas přebíhal o místnost vedle pomáhat tátovi s druhým Linuxem. Tam totiž nastal problém. S tiskárnou.

Zkoušeli jsme všechno možné i nemožné, zopakovali jsme si práci s terminálem i balíčky, procvičili svoji angličtinu a zjistili, že to pořád ještě nefunguje. Tiskárna to byla značky Canon, typ LBP5100. Všude na stránkách prodejců byly zaručeny ovladače i pro Linux. Ano, jenže co když ovladače jsou, ale někdo se nedostal k dokončení práce a díky ovladačům nejde tisknout? Situace s tiskárnami je na Linuxu mizerná, Canon obzvlášť. Co je nejhorší, že člověk bláhově věří, že když už k tomu ty ovladače dodá, že budou alespoň trochu funkční (3x za sebou tam mám „že“, no fujtajbl).

A u mne se zatím většina věcí porovnala. Je to k nepochopení, ale na Linuxu opravdu některé věci vyřeší čas. Uspávání funguje, celkově už to působí mnohem stabilněji a dokonce mi velmi dobře funguje i čtečka otisků prstů. Zbývá jen doladit takové věci jako je Apache a MySQL, tam ale nebývá problém. Ostatně není v čem.

Na novém počítači ještě není rozhodnuto. Možná se to vyřeší oklikou, a tisknout se bude přes XP rozběhané ve VirtualBoxu, nebo se prostě openSUSE smaže a půjdou tam XP.

Pár zkušeností z tohoto hektického období. Za prvé, zprovoznit Linux je opravdu fuška, zvláště pokud na to máte týden. Pak sice většinou hodně věcí zprovozníte, ale té práce s tím. Linux zatím není pro každého, má své výhody, ale ty normální uživatel neocení. Pokud ovšem nebootuje z určitých důvodů po tají Slax. Já jsem se svým Linuxem spokojený (přestože mne v minulých dnech dost vytočil) a nemám důvod měnit. Dokonce už i mikrofon je funkční – asi začnu skypeovat, když mám i tu kameru, proč ne.

Mám notebook!

Tak jsem se konečně dočkal a koupil jsem si notebook, na kterém píšu i tento článek. Protože jsem zatvrzelý linuxák, koupil jsem ho bez Windowsů, a tak jsem ušetřil dva tisíce. Notebook jsem dostal v pátek a tak jsem si s ním mohl "hrát" přes víkend. Moje hraní spočívalo v tom, že jsem se snažil správně nainstalovat Linux.

První zmatení nastalo hned jak jsem notebook vybalil. Koupil jsem totiž HP Pavilion dv6500, ale na víku je napsáno pouze dv6000. Byl to nejspíš však jenom úklep, protože v BIOSu se název zobrazoval správně.




Začal jsem Fedorou, kde to vypadalo nadějně, ale druhý den mi přestalo fungovat instalování aplikací. Starší kolega však Fedoře pořád věřil a tak se mi ji snažil ji tam nacpat.
Já už s ní ale neměl nervy a tak jsem vyzkoušel jinou linuxovou distribuci, kterou mi doporučil i jeden známý. Zkusil jsem Mandrivu. Tam šli instalovat aplikace skvěle, ale nenašlo to ovladače na grafickou kartu. Ty jsou ke stažení na internetu, ale nedařilo se mi je zprovoznit. Pak opět přišel starší kolega a v mojí nepřítomnosti se mu zadařilo a podařilo se mu nastavit správné rozlišení.
Ještě pár věcí ke stavbě notebooku. Pořád jsem si ještě nezvykl na klávesnici, tlačítka jsou na sebe hrozně namačkaný, dost často se ještě uklepávám. Také s touchpadem nejsem kamarád, musel jsem si přes USBečko připojit klasickou myš.
Teď už ale k Linuxu. Po pár dnech moření se začalo dařit a já dostal počítač do použitelného stavu. Podařilo se mi naimportovat nastavení z Windows, konkrétně z programů Firefox a Thunderbird.
Včera se nám podařilo rozchodit WI-FI a hned jsme našli dvě sítě. To co se ještě nepodařilo rozhodit je web kamerka, která nemá pro linux žádně ovladače a pak ještě bluetooth, o jehož rozchození jsem se ještě nepokoušel.
Výrazným nedostatkem je to, že po zastrčení jacku od sluchátek se nevypne vestavěný reproduktor.
Dneska přišel další úspěch. Podařilo se mi zprovoznit 3D plochu, která je v Linuxech na úrovni, na kterou se Visty nemůžou ani hrabat.