Stručný report IV.

Dnes jsme měli veselou češtinu. Kdybych nebyl poučen, že spisovatelé to nesmí s příslovci přehánět, napsal bych: hodně veselou. Vyvrbilo se to tak nějak samovolně, asi potom, co si pan profesor Šmíd přečetl poznámku o Hezounovi ve třídnici: "Vysmívá se vyučujícímu". Ten už měl ale odpověď připravenou z domova, kde raději oznámil tuto nelichotivou věc patřičně předem, a tak to ukázkově převrátil na něco ve stylu: "Ona to paní učitelka vůbec nepochopila." A tak nakonec učitel nevynadal Martinovi, ale prohlásil něco nepěkného o mladých nezkušených učitelkách. Občas někdo jen tak přidal nějaký vtípek a bylo docela veselo.
Třešničku tomu nasadila paní ze sekretariátu, která přišla Kubovi oznámit, že nebyl v minulém měsíci třináckrát na obědě, ten jí odvětil, že tam nebude chodit (takovou dálku!), když nemá hlad. Za třídy se ozvala narážka na školní bufet a opět bylo veselo. Profesor kýval hlavou a pronášel: "To je ta dnešní mládež.".
Pak se nám přiznal, že nemá rád škubánky, že pivo neměl už od maturity - což dalo vzniknout nové otázce: kde nabral svojí postavu, když ne zvedáním půllitrů - a že mu jednou v jídelně dali bramborovou kaši místo knedlíků.
Jo, pan profesor, kdyby tolik nechtěl být filozofem, profesionálem a kdo ví čím ještě, možná by ty hodiny s ním byly i fajn. Když nejede podle toho, co už vykládá stejně čtyřicet let, je s ním sranda. To je tak, když se někdo snaží být tím co není...