Stručný report XVI.

Je to hrozné, ale je to tak. Nenapadá mě o čem jiném psát, než o škole. A to jsem optimista a tvrdím, že škola není zatím nejhorší. Bude hůř. Drobnou veselou, trochu ze zajetých kolejí vybočující, chvilkou byla včerejší třídní schůzka. Pro někoho následky nepříjemné, pro někoho prohlášení naší třídní bolestivé (jak fyzicky, tak i psychicky).

Radši bych takové ty povznášející (v uvozovkách, samozřejmě) myšlenky psal do povídek, ale vůbec mě nenapadá žádný příběh, takže to budu muset podat takto bez obalu.

První věcí je můj podiv nad tím, proč někteří odkládají nepříjemné tak daleko, že to nakonec za ně vyřídí někdo jiný. Ukázkovým příkladem je právě ta rodičovská schůzka. Má drobná teorie, často používaná v praxi – pokud člověk něco oznámí sám, má o sto procent větší šanci na příznivý výsledek. Jednak je druhá strana překvapená (nemá možnost si to pořádně promyslet) a snadno se tak dá hýbat s cizím názorem. Jakmile ale má člověk šanci si něco promyslet, udělá si pevný názor a je mnohem, mnohem, těžší ho pak přesvědčit, že všechno bylo vlastně jinak. Toť k prvnímu bodu vše.

Další myšlenka, jak jinak opět přichystaná částečně ze školy, je taková malá rada, jak jednat s lidmi. Připomínám, jsou to moje názory. A pokud si myslíte, že mi můžete věřit, pak mi radši nevěřte – nebo si to alespoň hodně dobře prověřte. Možná bych měl zase použít přirovnání ke Kocourkovu - hlavně proto, že mi to čte dost spolužáků - ale toto bohužel není vůbec Kocourkov, toto je smutná realita.

Téma konfliktů teď ve velkém probíráme při občanské výchově. Ale má to pár vadu na kráse – jednak je to hodně suchá teorie a praxe je od toho na míle vzdálená.

Mým drobným objevem je to, že ostře si vyměnit názory (jednoduše řečeno se pohádat) není na škodu. Lidé často propadají iluzi, že ideální vztahy jsou takové, kde je všechno v harmonii, ale kdež. Prostě se jim nechce zvyknout si na to, že takto snadno to nikdy nepůjde. Bylo by možná pěkné, ale nebyla by to nuda? Konflikty nejsou v podstatě špatné – ale snadno se z nich zlo vytvoří. Ale pak je opět často chyba na druhé straně, než si myslíme. Někdo ti vynadal? Urazilo tě to? Nesměl ti vynadat? Pokud je to pravda a tebe to urazí, pak je to snadné – pýcha je velký vleklý svinstvo. Není to pravda? A urazilo tě, jak si to o tobě vůbec může myslet? A hale, zase tu ta mrcha je. Překvápko.

Možná bych měl ještě třetí myšlenku, ale tu si nechám na jindy – už jsem zase popsal skoro celou stránku a kdo to má pak číst, že ano. Jak to tak teď po sobě čtu, lehce uvažuji nad obvyklou metodou ctr+a a delete. Ale pro dnešek to asi nechám...