Trocha filozofie "7.díl"

Předem se omlouvám že jsem ještě nenapsal reportáž z Jizerek. Neměl jsem po dvoutýdenní zahálení moc času, proto jsem sem vůbec nic nepsal. Tento článek však patří jinému, hodně debatizovanému problému, který si každý musí vyřešit hlavně se svým svědomím.

"Dokud obviněný není odsouzen, nikdo nemá právo nazývat ho zločincem!"

Tuto krutou pravdu by si hodně lidí mělo často připomínat. Pokud máte dojem že jste to není váš případ, pak si vzpomeňte např. na českou politiku, kde se kydá jedna špína za druhou a postižené oběti (ač často nepravdivě nařčené) musí odstupovat. Netvrdím že je to vždy práce ČSSD s KSČM, ani ostatní strany v tom nejsou nevinně.
Svou vinu a nevinu si každý musí srovnat sám se svým svědomím. Pokud se nedovede férově přiznat a přesto je shledán vinným má dvě možnosti. Buď se zatvrdí v tom, že celý svět je nespravedlivý, krutý a on měl přece vždy pravdu. Druhá možnost je o 100% lepší. Pokud si člověk přizná chybu má téměř jistotu že podruhé už ji neudělá.
Bohužel existují i případy kdy je člověk nepravdivě odsouzen. Pak opět má dvě možnosti; zatvrdit se, nebo dokazovat svým životem, že on to neuděl. Tito lidé jsou ale odsouzeni mnohem k většímu trestu než k odnětí svobody na pár let, nebo k peněžitému trestu. Jsou odsouzeni k handicepu na celý život. Kdo by chtěl mít něco společného s trestancem?